Vlkodlačice ✔️[Dokončeno]

1.

Anička:

Dnes je poslední den letních prázdnin. Jako každý rok jsem si je užila se svými kamarádkami Verčou a Sárou.

Nemohla jsem usnout, protože zítra budu muset zase do té školy, navíc se budeme fotit.....

Abych si tu atmosféru ulehčila začala jsem vzpomínat na prázdniny. Byly úžasné a nevím co bych bez holek dělala.

Začala jsem si vzpomínat na tábor.

První den kdy to začínalo jsem přijela s rodiči a bráchy modrým autem na louku, kde byly stany, které měly základ ze dřeva a přes vrch plachtu.

Vedle našeho auta zastavily dvě další. Jedno stříbrné a druhé takové hnědé.

Vystoupily z něj Verča a Sajuška(Sára). Všechny jsme vytáhli tašky z aut a rozeběhli se ke stanům pro dva.

Problém. Jsme tři. Já začnu mluvit. „Klidně buďte spolu já to sama přežiju.“ Pousmála jsem se, ale Sája odpověděla. „Ne, vy buďte spolu, protože Ella tu bude taky, takže budu sní.“

Ella je Sářina mladší sestra.

„No dobře, ale já chci jedničku, jako vžydcky.“ Řeknu a pousměju se, protože sem na ten tábor jezdím každý rok. A vždy jsem v jedničce.

Taky jsem si zabavila postel jako vždy. Na ten tábor jezdím už od tří let na celý tábor. A všichni co sem jezdí už roky mě znají a jsem mezi svými.

Dokonce jsem na tento tábor přivedla tolik kamarádek a od té doby sem jezdí. Tohle je prostě kouzelné místo.

Mí o několik let starší bratři tu dělají vedoucí oddílů. Jmenují se Jirka tomu je dvacetsedm a Kuba tomu je třicet.

Na táboře se mu říká Kristýnek, je to jeho přezdívka, protože tu bývají dva vedoucí Jakubové.

Je dvanáct stanů. Pro děti a potom vedoucí spí různě.

Hned mě radost přešla.

Přijely čtyři černé auta. No výborně spolužáci ze třídy. Vystoupilo pět kluků a šly ke stanům. Jejich ‚vůdce‘ šel do jediného jednolůžkového stanu a jeho kámoši do vedlejších.

Pak ještě přijela jedna nafrněná holka Elisabeth. A její kamarádka co taky chodí k nám do třídy. Elisabeth se pořád mačkala na Taylora.

To je ten jejich vůdce.... A mě to přišlo vtipné, protože on ji nechce.

Rozdělili nás do tří oddílů. Nejhorší je, že se nás snaží dát tak aby kamarádi nebyli ve stejných oddílech.

A já tu mám spoustu dobrých kamarádek, takže jsem byla pouze s kamarádkou Eliškou, která je asi o tři roky mladší.

Přišel ten nejhorší čas. Přišli na řadu ONI. Ano ONI, protože je nemám ráda.

U mě v oddílu byl od NICH Taylor a Isaac. No bezva. Naštěstí u mě nebyla Elisabeth.

Bohužel Taylor je jen o málo větší než já, tak stál vedle mě. Ve mě se vařila krev, protože ho nenávidím, ještě k tomu mě celý tábor propálil skoro celou pohledem.

Potom jsme hráli mimo tábor hru, aby jsme si zapamatovali jména.

Docela dost lidí vyvolávalo mé jméno, protože znali jedině mě a své přátele.

Když si to uvědomím, tak dost lidí co tam bylo chodilo na naši školu.... No bezva.

Potom jsme každý se svým oddílem šli vymyslet jméno oddílu. Letos tábor byl o třech městech a hrálo se o nejlepší... No na vysvětlování je to složité.

Docela často se mi povede prosadit svůj název. Já chtěla něco s vlky nebo psy tak jsem říkala Vlkov a tak.

Když vedoucí... Mí vedoucí byli Kuba a Kuba.... Jako jindy často..... Se dozvěděli že ostatní mají ‚německé‘ názvy a Vlkov byl už schválen většinou, tak se z něj stal Wolfgograd.

Oddílové hry jsme hráli často. A potom i hry jen tak. Třeba Hutututu.... To je hra kdy jste na dva týmy se stejným počtem a když jeden z jedné strany přejde na druhou tak se nadechne a říká hutututu.... A tak dál a musí se dotknout co nejvíce lidí a dotknout se své strany dokud dech nedojde. Když se to podaří tak všichni kterých se dotkl jdou snimi a když ne tak zůstává.

Když tehdy přišla řada na mě, tak jsem tam šla. V té hře bývám dobrá, ale byl tu problém chytil mě Taylor a nepustil dokud mi nedošel dech.

Vůbec se mi to nelíbilo, ale Verče a Sajce jo, protože chtěly, ať si najdu kluka, ale já nechtěla a chtěla aby si kluka našly ony.

Bylo dost her. Nejhorší hra jsou milenci... Vždycky někoho přivolají. A jedna osoba vytváří sochy z dvou lidí a musí to vypadat jako milenci. Pak se podle pohlaví vystřídá buď kluk s klukem nebo holka s holkou.

Pak jsme hráli hru Facka, Pusa, Pohlazení. Já musela jednou i u Taylora.... PROBOHA... A měla jsem mu dát vše. Nejdříve byla pusa na šátek co má přes oči, pak pohlazení a nakonec pořádná, ale slabá facka. Tu jsem si užila.

A všichni říkají a ví, že mám dobrý poker face, takže to nemohl poznat, ale on to střelil od fleku. Naštvaně jsem se na něj podívala.

Jednou jsem šla kolem nich po obědě a slyšela jsem je:„ Je to jedna z nich.“ „Ale jak poznáš, která?“ „To musím vymyslet, ale možná vím která musím si to ověřit.“ Radši jsem šla jako bych tam nebyla.

Často mě, Sajče a Verče chtěli Taylor nebo jeho kámoši chtěli umít ešus, ale já nechtěla. Uvažovala jsem o tom, že někoho z nás mají jako tajného přítele, ale hned jsem to vypustila.

Jednou v odpoledním klidu jsem hrála s Verčou a Sárou karty.... Přesněji prší. Já jím skoro žiju a skoro nikdo mě nikdy neporazí.

Pak za námi přišel Taylor a Isaac. Ostatní Z NICH se neodvážili. Já se jich zeptala: „Co chcete?“ Odpovědí mi byla. „Zahrát si karty. A pokud si, tak nepřemožitelná tak zkusit tě porazit.“ „Dobře a když se vám to povede tak můžete chtít nějakou věc. A když se mi to nebude líbit tak ji trochu změním.“ „Souhlasíme.“

První mě porazila Verča, ale sní to neplatilo, takže se hrálo dál. O dalších asi deset her vyhrál Isaac. Taylor se na něj vražedně podíval. S Isaacem jsme si všichni plácli.

Taylor to nechtěl vzdát, tak po několika desítkách her vyhrál. „Tak a teď chci pusu.“ „Ani omylem.“ „Tak co navrhuheš? Aby to tomu bylo rovné.“ „Co třeba obejmutí?“ „No dobře.“

Náš oddíl vyhrál. Většinu zásluhy jsem měla já a nechci se chlubit...

Fuj! Chtěla jsem vzpomínat na to krásné léto s holkama a místo toho si vzpomenu na ty nejhorší části.

Nakonec jsem teda usnula.

Tak tohle je kapitola 1. Krásný zbytek dne.