půvabná tvář
se stopami včerejšků
ustaraně sleduje
bonvivánskou zkázu
možná lituje
možná zpytuje
možná
že vrací se v myšlenkách
k dobám
kdy zkáza neznala svou vinu
má krásné rysy
stále
i po půlce století
a nese se ladně
jak mraky po obloze
připomíná čistě bílé plátno
na které sama maluje
a ztrácí se ve vlastních tazích
má sílu moře
a je jak vlna
hrnoucí hladinu
a připomíná oheň
doutnající v temnotě
kam každý krom ní se bojí
až kapou slzy
nad její oddaností
k lidem
které miluje
dala by všechno pro zkázu
i správnost
dala by všechno
a přece jen víc
jen proto
že je to ona
YOU ARE READING
co oči nevidí, to srdce nebolí
PoetryPRVNÍ SBÍRKA básně, kde jsem sepsala pravdu, kterou jsem tehdy nedokázala vyjádřit jinak než ve verších. vzpomínala jsem, přemítala a tiskla do svých neobvyklých poezijních výstřelků vše, co bych nebyla schopná vyjádřit v běžné konverzaci. má poez...
