Vidím to jinak

Zas a znova

Becka

Becka na Joshe zírá jako opařená - Josh se ovšem usmívá, netušíc, co Becka v noci, kdesi, s kýmsi dělala.

,,...můžu dál?" zeptá se opatrně Josh.

Ne! Ne teď ne! Pane Bože, proč mi tohle děláš! - ,, Jo jasně, pojď, promiň." - Nevšim si ničeho, že ne. Prosím, prosím, prosím!

,,Stalo se něco?"

No jasně, to by musel bejt úplně blbej, aby si ničeho nevšiml. - ,,Cože? Ne, ne...všechno je v pohodě, normální, nic novýho. Všechno při staru...nuda, práce..."

,,Mhm...no, já jsem chtěl jenom eh...Chtěl jsem si promluvit o tom, co se minule stalo. O tý hádce..."

Jo, jasně, perfektní načasování. Nepřemejšlim teď nad ničim jinym. Aktuálně je to nejdůležitější věc v mým životě! - Ve tvým ne Becko ale v jeho. Jsi pro něj to nejdůležitější, co má. Proto to chce řešit. - Ježiš, kam jsem se to dostala. No nic, každopádně neni čas tohle nějak dlouho rozebírat, takže to vyřešíme sice asi nejhoršim způsobem, ale rychlim a pak snad vypadneš. - ,,Není třeba. Přemejšlela jsem nad tím, hodně..." - no jasně - ,,...nedalo mi to spát a bylo mi to hrozně líto..." - určitě - ,,...a došla jsem k tomu, že..." - že jsem měla pravdu - ,,že to byla celý moje vina. Vůbec jsem takový blbosti neměla řešit a tys měl pravdu. Takže už to nech být a uzavřeme to." - Tak, řekni fajn a běž.

,,Vážně?"

Ne! - ,,Jo...prostě jsem byla kráva no." - Tak teď už snad budeš spokojenej.

,,Ne, ne Becko. Pojď sem." Josh chytí Becku jemně za ruku a posadí si ji na klín ,,To zase neříkej. Pohádali jsme se – jo. Možná jsi to trochu přehnala – jo. Ale byla to vina nás obou, tak prosím neříkej, že jsi kráva - to nejsi!...Dobře?"

Fuuha...to jsem nečekala. Proč mi vždycky v pravej čas, kdy začínám pochybovato tom, že tě miluju, ukážeš proč tě miluju? - ,,Dobře."

,,Fajn...mám novej kabát."

,,Vím."

,,I boty."

,,Všimla jsem si."

,,A kafe??"

Tak to je tvůj problém viď. - Vždyť ty ho taky někdy piješ, rouro! A momentálně jsi ta poslední, co by měla někomu radit. Někomu poroučet co si má a nemá odříct. Že sis ty taky včera něco odřekla! - ,,Kafe je tvoje věc. Nemůžu ti kecat do všeho. I ve vztahu by každej měl mít pořád kousek svobody ne?"

,,A jakej je tvůj kousek svobody?"

Vysokej, blonďatej a jmenuje se Alex. - ,,Nevim, ale něco si najdu."

Chvíli oba jen sedí, koukají se na sebe a smějí se. Becka se konečně zase cítí šťastná a Josh je rád, že se vše hladce a bez další hádky vyřešilo. Beckina hlava odpočívá na Joshově rameni a Josh začne Becku hladit po stehně. - Počkat počkat, co to děláš. Zas tak ready a happy asi nejsem. Já na teď momentálně nemám chuť, asi. Hlavně ne po včerejšku. - Joshova ruka chytí Becku jemně za krkem a přitáhne ji k němu. Líbají se. Něžně a jemně. - Ne? Sakra, co mám dělat!? - Zvonek. - Becka se od Joshe odtahuje, ale on ji stále nechce pustit.

,,Joshi, počkej...musím otevřít."

,,Zase odejde, nechoď."

,,Třeba je to něco důležitýho! Domovník kvůli odstávce vody, plynu, já nevim."

,,Fajn, tak běž. Ale vrať se!" křičí Josh na Becku, která už je na cestě ke dveřím.

Božeeee, děkuju. Už si tě nikdy nebudu brát do huby...slibuju. - Becka otevírá dveře a nevěří svým očím. Poslední osoba, kterou teď potřebovala. Nejukecanější člověk ve vesmíru.