My Protector

10. Kapitola

•Wilhemina POV•
Vidět ji v takovém stavu mi lámalo srdce. Nechtěla jsem na ni tlačit s tím, aby mi řekla co se stalo ale potřebovala jsem to vědět. Nejradši bych teď celou tu školu obrátila naruby jen, abych zjistila kdo jí to udělal. ,,Prosím mluv semnou." Byla jsem zoufalá nic neříkala a pořad hystericky brečela. Nakonec jsem nastartovala auto a rozhodla se, že nejlepší bude řešit to doma v klidu.

Během cesty ani jedna z nás nic neřekla. Lucy mě za jízdy chytila za ruku, kterou jsem neměla na volantu a svírala ji ve smrtelném sevření.

Dorazily jsme domu, pomohla jsem jí z auta do budovy. Posadila se na gauč a nejspíš čekala co budu dělat. ,,Nechci na tebe tlačit ale potřebuju, abys mi řekla kdo a proč ti to udělal."-,,Clark." Bylo to jediné co řekla. Neměla jsem tušení kdo to je ale už teď byl u mne mrtvý. Sedla jsem si vedle ní a přitáhla si ji k sobě. ,,O-on sahal na mne. Já t-to ale nechtěla." Uvnitř mne se mísily různé pocity, vtek, lítost, nenávist. Představa, že ji chtěl někdo znásilnit mě uvnitř zabíjela. Nejhorší na tom bylo to, že jsem tam nebyla. Že jsem jí nemohla pomoc. ,,Lásko kdo je Clark?"-,,Můj p-profesor." A to byl konec. Nejradši bych se hned zvedla a šla ho vlastnoručně probodat. Ale musela jsem být tady a dělat Lucy oporu. Ta se mě dál držela jako kdybych měla každou zmizet. V téhle pozici jsme ještě chvíli byly, řekla jsem si, že třeba může mít hlad nebo by si šla třeba ráda lehnout. ,,Chtěla by sis dát jídlo nebo si třeba jít lehnout nahoru?"-,,Můžeme si dát to jídlo prosím?" Řekla opatrným hlasem jako kdybych jí za to měla utrhnout hlavu. Zvedla jsem se, šla do kuchyně a Lucy se zatím posadila ke stolu.

Celou dobu co jsme v tichosti jedly jsem přemýšlela jak budu řešit problém se jménem Clark. Věděla jsem, že to budu řešit protože na mojí holčičku nikdo sahat nebude.

•Lucy POV•
Byla jsem ráda, že je Mina tak klidná i když jsem tak nějak tušila, že je extrémně naštvaná. Během jídla se jí v hlavě otáčela ozubená kolečka. ,,Na co myslíš?" Přerušila jsem ticho mezi námi. ,,Nic."-,,Nelži mi." Šla odnést oba naše talíře do myčky, nabídla mi ruku a doprovodila mě zpět na gauč. ,,Chceš si o tom promluvit? Nemusíš jestli nechceš."-,,Asi ještě ne." Přikývla.

,,Přemýšlela jsem o tom divadle. A našla jsem jednu hru." Řekla Mina, aby změnila téma. ,,A co si našla?"-,,Našla jsem klasiku... (dosaďte si, moc se v tom nevyznám.)" ,,Klidně a co to oblečení Mino?"-,,Pojď."

Byly jsme v jejím šatníku a já čekala co vytáhne. Řekla, že má dva návrhy. Vytáhla dvoje šaty a ukázala mi je. Vypadaly skvěle a já si nebyla jistá které bych si měla vzít. ,,Vyzkoušej si je a pak se mi přijď ukázat." Položila šaty a nechala mě o samotě. Oblékla jsem si jedny, ty se mi moc nezdály. Přišla jsem za Minou, která seděla na okraji postele a prohlížela si mě. ,,Vezmeš si tyhle?"-,,Zkusím si ještě ty druhé." Odešla jsem a začala se svlékat. Oblékla jsem si druhé šaty a věděla jsem, že ty si vezmu. Byly černé, měly průhledné dlouhé rukávy a měla jsem je do půlky lýtek. Znovu jsem vylezla a čekala co řekne. ,,Tyhle spíš že?"-,,Ano jsou krásné a sedí na mne líp." Wilhemina se zvedla, přešla ke mně a prohlídla si mě z blízká. ,,Vypadáš nádherně drahá." Naklonila se ke mně a vložila mi něžný polibek na rty. ,,Až se převléknu můžeme si jít lehnou? Chci ti říct co všechno se tam stalo."

602slov
Už jsem začala pracovat na příběhu o Angeline takže se máte na co těšit. 💜