My Protector

9. Kapitola

•Wilhemina POV•
Měla jsem slabý spánek takže když se Lucy začala otáčet a kňučet hned jsem se na ni podívala, abych zjistila co se děje. Rozsvítila jsem si lampičku vedle postele. Koukla
jsem se na ni a viděla jak je celá propocená. Pořád sebou v posteli házela a pak se nakonec prudce zvedla. ,,Hej klid lásko. Jsem tady byl to jen sen." Třela jsme jí uklidňující kruhy na zádech. ,,Pojď sem." Přitáhla jsem si ji k sobě, aby se uklidnila. ,,P-promiň. "-,,Za co?" Řekla jsem a ona popotáhla. ,,Že jsem tě probudila." Zašeptala mi do ucha. ,,Ne neomlouvej se mi." Zvedla jsme jí hlavu a políbila na čelo. Lehla jsem si a otevřela jí náruč. Neváhala a položila si hlavu na moje prsa, přitiskla se blízko mne. Omotala jsem jí ruce okolo pasu, dala jsem jí poslední polibek na čelo než usnula.

~ráno~

Probudila jsem se sama v posteli. Po Lucy nebylo ani stopy, zvedla jsem se a šla se obléct.  Mířila jsem dolu do kuchyně a viděla ji jak se snaží udělat snídani. Chvíli jsem stála mezi dveřmi a pozorovala jak se dál trápí, rozhodla jsem se, že jí s tím pomůžu. Objala jsem ji ruku okolo pasu a vložila jí polibky na rameno. ,,Dobré ráno."-,,Dobré. O co se tady snažíš?" Otočila se a smutně se má mne podívala. ,,No chtěla jsem ti udělat snídani jako nějaké poděkování za tu noc...akorát se mi to úplně nepovedlo." Ukázala na zbytky něčeho co bylo na pracovní desce. ,,Za tu noc mi děkovat nemusíš. Uděláme teď teda něco jiného?"

•Lucy POV•
Dost mě mrzelo, že jsem nebyla ani schopná jí udělat obyčejnou snídani. ,,Lásko buď v klidu nevadí to. Hlavní je, že si mi nespálila kuchyň." Poslední větě jsem se musela zasmát. ,,Co třeba lívance?" Zeptala jsme se nadějně. ,, Dobře příprav stůl udělám to."-,, Chci ti pomoct." Zaprotestovala jsem. ,,Příprav příbory a seď." Nakonec jsem udělala jak žádala. Sledovala jsem ji jak připravuje snídani a nebudu lhát byl na ni krásný pohled. Její zrzavé vlasy jí splývaly přes ramena a její boky v těch teplácích byly hříšné.

Lívance byly výborné, Mina opravdu umí vařit. ,,Chtěla bych si s tebou promluvit jak to bude zítra." Řekla nakonec. ,,Zítra po škole pro tebe zas přijedu, chtěla bych pro tebe jezdit každý den. Když bude nějaká změna ozvu se ti nebo ty mně. Napad-" Přerušilo ji zvonění mého telefonu. Rychle jsem se omluvila a šla zjistit kdo to je. Samozřejmě to byla Dana. ,,Ahoj."-,,Ahoj nechci tě rušit ale Chris mě pozval do jednoho domu v horách, který vlastní. Samozřejmě jsem nemohla odolat, takže až přijdeš domu nebudu tam." Dělalo mi radost ji slyšet takhle nadšenou. ,,Dobře a kdy se budeš vracet?"-,,Nejspíš až příští týden v sobotu."

Po skončení hovoru jsem šla zpět za Wilheminou, která dělala něco na svém telefonu. ,,Kdo to byl?" Zeptala se aniž by vzhlédla od obrazovky. ,,Dana, chtěla mi říct, že na týden odjíždí s Chrisem pryč." Posadila jsem se na své původní místo. ,,Předtím jsem se tě chtěla zeptat jestli bys semnou nechtěla na večeři nebo třeba do divadla?" Byla to neuvěřitelně lákavá nabídka ale ani jsem neměla co na sebe. ,,To bych strašně moc ráda jenomže nemám co na sebe."-,,S tím si nelam hlavu o to se postarám já." Bylo krásné jak se o mne starala a myslela na všechno. ,,Tak dobře, kdy by to mělo být?"-,,Zítra až tě vyzvednu ze školy tak to můžeme rozebrat."

~další den~

Doma to bylo divné. Bez Dany tam bylo hrozné ticho a ještě se mi strašně stýskalo po Wilhemině. Včera jsme si dlouho psaly ale to mi nenahradilo ten pocit když je u mne.

Mířila jsem do školy a jediné co jsem chtěla bylo, aby byl už konec a viděla jsem zas Minu. ,,Zdar." Pozdravila mě Nat, která už čekala. ,,Ahoj." Oplatila jsem jí pozdrav. ,,Víš, že dneska máme supla na angličtinu?" Nevěděla, včera jsem se totiž ani nestihla podívat. ,,Nevím a koho máme?"-,,Clarka." Sakra po tom pátečním incidentu jsem ho nechtěla vůbec vidět a teď ho máme dvakrát.

Zatím všechny hodiny proběhly dobře ale teď byla angličtina a hned potom literaturu. Nejradši bych obě hodiny vynechala. Zazvonilo, začala jsem být hrozně nervózní ale pořad jsem si říkala, že jsem v plné třídě a on nebude nic dělat. Během pár dalších minut přišel. ,,Tak třído protože jsem nedostal žádné úkoly budete mít volnou hodinu." Vytáhla jsem mobil a šla napsat Mině.

L:Ahoj už se nemůžu dočkat až tě uvidím.

Chvíli se nic nedělo ale nakonec mi odepsala.

W:Taky se těším. Doufám, že je vše v pořádku

L:Jo všechno je v pohodě.

O té věci s Clarkem jsme jí neřekla a neměla jsem to v plánu. Zazvonilo na konec hodiny a já si oddechla když Clark opustil třídu. ,,Tak jak bylo o víkendu?" Zeptala se Nat. ,,Skvělý hrozně jsem si to užila. Co ty?"-,,Bezva s Tomem jsme byli v kině a pak u něj. Ty mi ale řekni čí bylo sakra to auto do, kterého si v pátek nastoupila." Nechtěla jsem jí říkat o mém vztahu s Minou proto jsem trochu mlžila. ,,Jedné známé." Trochu nedůvěřivě se na mne podívala ale dál už to neřešila.

Byla další hodina a to literatura, teď už přežít jen tohle a můžu jít za Minou. Znovu dorazil Clark a zas na mne divně koukal, dělal to celou angličtinu a teď znovu. Byla jsem nervózní a cítila se hrozně nepříjemně. Utápěla jsem se ve svých myšlenkách a moc jsem nevnímala výklad. To se mi ale vymstilo. ,,Slečno Green posloucháte mě vůbec?" Zvedla jsem hlavu a jen mlčela. ,,Po hodině půjdete semnou." Sakra.

Po hodině jsem šla s Clarkem k němu do kabinetu a jen jsem se modlila aby to bylo rychlé a Mina nemusela čekat tak dlouho. ,,Posaďte se. Můžete mi říct co to s vámi je?" Hrála jsem si s prsty a mlčela. ,,Na něco jsem se zeptal!"-,,Nic semnou není." Řekla jsem to tak potichu, že mě snad nemohl ani slyšet. Začal se nebezpečně přibližovat k místu kde jsem seděla. Rukama se opřel o opěradla židle a naklonil se nade mne. Pořád si mě prohlížel jako svoji kořist. Nemohla jsem dělat nic. Byla jsem uvězněná mezi ním a židli. ,,Chceš to že jo." Zašeptal mi do ucha. Zavrtěla jsme hlavou, že ne. ,,No tak Lucy mohlo by to být hezké." Hrubě mě popadl za ruce, zvedl mě a táhl ke svému stolu. Začala jsem brečet a než jsem stihla křičet položil mi ruku na pusu čímž mě umlčel. Položil mě tváří dolu na stůl. Věděla jsem co chce dělat. ,,Nebraň se a nebude to tak bolet." Jednou rukou mě pevně držel a tou druhou mě začal osahávat. Chtěla jsem pryč. Chtěla jsem Wilheminu. Hned. Litovala jsem svého výběru oblečení. Ještě ráno mi přišlo jako dobrý nápad vzít si šaty. ,,P-prosím dost." Řekla jsem mezi vzlyky. ,,Neboj." Snažila jsem se uvolnit své ruce z jeho sevření. To se mi nepovedlo. Začal se svým tělem tlačit na můj zadek, dál jsem se snažila dostat pryč. Začal mi zvonit telefon. Musela to být Mina kde jsem tak dlouho. Pro moje dobro díky tomu na chvílí ztratil pozornost a já se mohla vymanit z jeho sevření. Rychle jsem popadla batoh, který byl u dveří a utekla pryč. Před budovou už až na pár lidí nikdo nebyl za co jsem byla ráda. Viděla jsem Miny auto a ji stát vedle. Na nic jsem nečekala a rozběhla se k ní. ,,Lásko co se stalo?" Vzlykala jsem a tlačila se ještě víc do jejího objetí. Potřebovala jsem aby mě držela. ,,Hej ššš to je dobrý už jsi semnou. V bezpečí." Šeptala mi uklidňující slova.

Po pár minutách jsem se nakonec odtáhla a podívala se jí do očí. Naznačila mi abych se posadila do auta, ona ještě chvíli stala venku. Sedla si do vozu otočila své tělo k mému a podívala se na mé ruce, které byly značně pohmožděné. ,,Kdo ti to udělal?"

1325slov
Máme tady konečně nějaké drama. Doufám, že se líbí. Votes potěší.💜