Nebojácná upírka

8

"Napadlo mě že bychom mohly vzít madraci a zkusit sjet schody." vyspala jsem to na Rebek. "Ježíš tak to by bylo skvělí, jak se asi budou tvářit" obě jsme se smály jako malé uječené holky.

Potichu jsme sundali moji madraci a přichystali jsme ji ke schodům, dali jsme si tam nějaké polštáře a prevlikly jsme se do pižam. "psssst ticho ať nás neslyší" šeptla jsem na Rebek.

Sedli jsme si na madraci a jeli jsme.
"Aaaaaaa" křičely jsme obě dvě opile a u toho jsme se smály na celé kolo.

"Můžete nám říct co tady krucinál vymyšlíte?" zeptal se rozčíleně Damon. Všichni tři stály okolo nás, já a Rebek jsme byli rozplaclé na podlaze a smály jsme se všemu a to doslova. "Víš Dameee my jsme jenom tak, my noo nic jsme neděli" snažila jsem se nás z toho nějak vysekat, ale vůbec jsem nevěděla co říkám. "Přesně tak jak říká Rose mi jsme nic neudělali a všechno se vám jen zdá." dodala Rebek a už jsme se zase smály.

Jediné co si pamatuji je že nás nechali spát na té madraci pod schodami. A nám to bylo šuma fuk.

Ráno mě zbudil smích. "Můžete mi někdo říct co se to tady stalo?" zeptal se výsměšně neznámí člověk ve dveří. Jak jsem se později dozvěděla byl to Kol. "No jaké si to udělali takové to měly" řekl Štefan, který přišel zkontrolovat kdo nás ruší v tuhle nekřesťanskou dobu.

Potom co se nám Kol vysmál jsme se šli s Rebek vykoupat a převléct. Když jsme byli obě hotové tak jsme šli dolů na snídani. Tam už seděli všichni a když říkám všichni tak všichni dokonce i Klaus. "Zdravím slyšel jsem že jste se dnes dobře vyspali" řekl nám výsměšně Klaus. "Mně se spalo náhodou skvěle" řekla jsem hrdě za svoje činy. Nad tím pouze zakroutil hlavou. Šla jsem do mrazáku a vytáhla jsem dva pytlíky s krví, jeden jsem si nechala a druhý jsem hodila Rebece. "A jak to že jste tu takhle pohromadě, a ještě jste se nepozabíjeli?" zeptala jsem se všech v místnosti. "Přišli jsme si pro Rebeku." řekl jednoduše Kol. "A tady Klaus tě chtěl vydět" řekl a zasmál se. Na to jsem se raději podívala do lednice, aby ostatní nevyděli mé červenající se tváře. Damon jen nesouhlasně zamručel a jsem si jistá že ho i spražil pohledem. Stejně jako bych to udělala já.

"Tak když už máte pro co jste si přišli můžete jít!" přikázal jim Damon a utoho tleskl na důraz. Rozloučila jsem se s Rebe a řekla jsem ji že si napíšeme. Potom odešli.

"Co si ten Klaus jako myslí!!" zahřměl přez celý barák Damon. "Aleee klid braško, vždyť to bylo docela milé." přiznám mu a snažím se ho uklidnit. "Tak milé... Víš co já se s tebou rozcházím, jako fakt ségra, je to divný, ale ať si je tvůj kluk Klaus, na mně ti asi už nezáleží" řekl rozhořčeně. "Alee vždyť jsi moje dvojčátko, co bych si bez tebe počala" řekla jsem mu a objala jsem ho. Jak já ho mám ráda.

/klaus/
Rebeka si tam zapomněla kabelku, tak jsem se nabídl že ji přinesu, ani jsem se s Rose nerozloučil. Už jsem se chystal zaklepat, ale že vnitř jsem uslyšel "Co si ten Klaus jako myslí!!" zahřměl přez celý barák Damon. Co bych si měl myslet vždyť jsem Hybryd, jsem lepší než on. Najednou jsem uslyšel mluvit i Rose "Aleee klid braško, vždyť to bylo docela milé." Jak mu to řekla?!?! "Tak milé... Víš co já se s tebou rozcházím, jako fakt ségra, je to divný, ale ať si je tvůj kluk Klaus, na mně ti asi už nezáleží" řekl rozhořčeně. "Alee vždyť jsi moje dvojčátko, co bych si bez tebe počala" řekla jsem mu a já byl nadšený. Takže oni to celou dobu hrály. Takže je volná a ještě k tomu si myslí že bylo milé, že jsem ji chtěl vydět.
Zaklepal jsem a ve dveřích se objevil Damon. "No vždyť to říkám, už je tady zase!" zařval přes celý barák. V tu ránu se tu objevila Rose s Rebeky kabelku v ruce. "Myslela jsem si že to bude asi kvůli té kabelce, tady a že Rebek pozdracuju, paaa" rychle mi kabelku podala a zavřela mi dveře před nosem. Byl jsem naštvaný, že ji bylo jedno ze jsem tam byl. Co se to s semnou děje, vždyť jsme nejobávanějši upír, já jsem hybryd!!!!

Koneeec další kapitoli. Mějte se fajn LIL_KRISTY.