Týny pohled:
Janka furt miluju a nebyl den kdy bych na něho nemyslela. Štěpán se mě furt ptá na co myslím, ale samozřejmě nikdy bych mu to neřekla.
D: děláš si pr*el? Ty jsi mi sebrala Janka. Doufám že nemyslíš že s tebou bude žít miluje mě jen by tě nejradši znovu svedl, mě to nevadí Ja jsem taky svedla Štěpána byl opilý a já si potřebovala užít ani si to nepamatuje, myslim teda, ale Janek nikam nejde
T: ani nechci aby někam šel
T: se divím že s ní furt jsi
Vzala jsem mu ty věci z rukou a běžela k autu.
J: Týnko prosím stůj
Nastartovala jsem a jela domu. Šla jsem do pokoje a rozbrečela jsem se. To mi ta Denisa nakecala nebo to je vážně pravda že mě Štěpán podved? Nemám mu to za zlé taky jsme to udělala.
Jankův pohled:
Volal jsme na ní, ale jakoby mě neslyšela.
D: konečně je pryč
J: ty běž taky
D: ty jsi ji vážně dostal do postele? A mě jsi to neřekl? Já se na tebe nezlobím, teď můžeme jít si hajnout
J: vypadni
D: prosim? Já ti nic neudělala
J: celou dobu se na ni snažím zapomenout na ní tím že jsme furt s tebou, ale nedokážu to takže jedu za ní na statek
D: ta tě tam chtít nebude
J: jsme host a jsme tam s Vildou ubytovaný pracovně takže vypadni a vrať mi klíče a už tě nechci nikdy vidět
D: lepší holku než mě nikdy nenajdeš
J: právě že už jsem našel Týnku
Otočila se hodila po mě klíče a šla si do ložnice sbalit věci. Nasedl jsem do auta a jel taky na statek.
Týny pohled:
Ležela jsem na postel, už jsem nebrečela, ale jen koukala do stropu.
Š: jsi v pohodě?
Štěpán otevřel dveře.
T: ne nejsem v pohodě ty jsi mě podvedl?
Š: i čem to mluvíš?
T: s Denisou
Zvýšila jsme hlas.
Š: ....
Ba: proč tady mamí křičíš?
T: Babu běž dolu za Julčou a Bětou my si s tatínkem jen promluvíme
Ba: ale nekřič na tátu
T: neboj, jen běž
Zavřela za sebou dveře.
Š: promiň ani si to pořádně nepamatuju, mrzí mě to
T: já se na tebe nezlobím
Sedla jsem si zpátky na postel.
Š: takže všechno jako dřív?
T: ne
Š: ale vždyť spolu čekáme miminko
T: jak to víš?
Š: vypadlo ti to z kabelky když jsi přijela od doktora
Vyndal z kapsy ten sešítek.
T: já nedokážu žít s pocitem že jsem tem podvedla a proto se na tebe nezlobím
Š: c-cože? Jak jsi mohla
T: promiň nechtěla jsme ti ublížit
Š: a ještě mi řekni že to je s tím chlapem
Jen jsme sklopila hlavu.
J: Týno?
Janek otevřel dveře.
T: co tady děláš?
Podíval se na Štěpána, který si sedl vedle mě a dal si hlavu do dlaní.
J: Týnko já...
T: běž pryč
J: ale...
T: prosím
Odešel a já se otočila na Štěpu. Je mi ho tak moc líto.
