život plný očekávání /w Yzomandias *pozastaveno*

❄️sixteen❄️

❗Tento příběh je spojený s mým dalším (ohniway)... Takže věci, které se tu objeví jsou smyšlené... A navazují na můj druhý příběh.. Díky za pozornost a pochopení. ❗

Už je to pár měsíců  , co tu jsem . Rychle jsem si na tenhle režim zvykla . Ale vždycky když se blíží pátek, tak se těším domu . Čeká mě tam to nejcennější v mém životě . I když jsem od ní tisíce kilometrů , tak ta láska k ní mě táhne , nedokážete si ani představit jak . To všechno dělám pro nás , aby jsme se jednou měli dobře . Vždycky na prvním místě byla u mě rodina , přála jsem si jí vždy zabezpečit a dělat je šťastnými , což se mi poslední týdny daří . Doufám , že to takhle jednou bude normální . S výjimkou ,že budeme všichni spolu a nebude žít rozděleně .

„letíš semnou do toho Česka?" Zakřičela jsem na Natálii , když jsem vařila oběd .

„bohužel mě z práce nepustí ,takže nejedu" přišla za mnou do kuchyně a začala mi krást rajčata ,který jsem právě krájela .

„ještě to nech " plácla jsem jí po ruce .

„přemýšlím , že bych odletěla už dneska pozdě večer . Zabaleno mám ... sice je malá u táty , ale mohla bych se sejít s kámoškama , abych pak mohla být s malou "

„Klidně ... alespoň budu mít koupelnu dýl pro sebe " rýpla si do mě . Chápu jí, v koupelně jsem víc , jak ve svém pokoji . Jelikož jsem modelka a momentálně hodně žádaná , tak se o sebe musím starat a to dost .

„ koupila bys jim dárky ? Já bych ti je pak zaplatila ... " poprosila mě.

„ V pohodě ..."

Obložený talíř jsem položila na stůl , společně se ségrou jsme se do toho pustily . Měly jsme už hlad , jelikož jsme od rána někde lítaly a na jídlo jsme čas neměly .

„tak ahoj" zavěsila jsem se Natalii kolem krku a pořádně jí zmáčkla .

„tak čau " hlavně nepřileť zbouchnutá , když jsi teď známa a kluci po tobě letí .

„haha ... ty jsi dneska vtipná " dala jsem jí pusu , vzala si kufr a odešla jsem před barák , tam už na mě čekal taxík , který mě měl odvézt na letiště .

V taxíku jsem si rychle vyřídila pár telefonátů ohledně prohlídek bytů , který jsem chtěla koupit tátovi . Dlužím mu to za všechno  , co pro mě udělal .

Na letišti jsem vyřídila vše potřebné , abych se mohla dostat zpět do Česka .

Uběhlo několik hodin a já opět čekám na taxíka a držím v ruce telefon .

Už jsem v Pardubicích , je třičtvrtě na tři , počítala jsem , že přijedu ve dvě , proto jsem se rozhodla jít někam na oběd . Samozřejmě jsem zvolila Caffetterii , vlastně jinou restauraci v Pardubkách neznám  a na rychlo jsem jinou hledat nechtěla , chtěla jsem mít jistotu , že mi to bude chutnat .

Objednala jsem si pastu s čerstvými mušlemi a Nikče jsem vzala salát s krevetami , nevěděla jsem jestli jedla , tak jsem jí vzala něco , co jí tolik nezasytí .

„ ahoj " překvapeně mě pozdravil Dominik , který se najednou vedle mě objevil . Lekla jsem se ho , jelikož jsem neviděla , že ke mně jde .

„ahoj " obejmula jsem ho.

„ co tu děláš ?" Furt na mě překvapeně koukal .

„ přijela jsem za malou "

„ gratulujuuu k holkám .. taťuldo "

„díky ... Jakub ví , že jsi tady ?"

„ ví to jenom Niky ...teď i ty ... neříkej mu to prosím .. "

„ neřeknu , je to vaše věc ... ale kdyby se měl ptal , tak odpovím ... ale to se nestane ... nenapadlo by se ho zeptat, jestli jsem tě náhodou nepotkal , když si myslí že si pryč "  měl pravdu .

„děkuju , promiň už musím jít " usmála jsem se na něj a rozešla jsem k pultu pro jídlo .

Cestou k Nikče jsem poslouchala písničky ,  chtěla jsem se trochu odtrhnout od reality .

„ahoooj " obejmula jsem Nikču a poradně jí zmáčkla .

„ ahoj " usmála se na mě a též mě poradně zmáčkla .

„ pojď dál " pustila mě k ní do bytu .

„dáš si kafe , čaj nebo džus ?" Nabídla mi něco k pití .

„ džus ... donesla jsem nám jídlo " vytáhla jsem z tašky krabičky a položila je na stůl .

„jeee ... ty jsi hodná... já ještě nejedla ... holky jsou dneska jak z řetězu " pouze jsem přikývla hlavou , že chápu .

„ máš to furt teplý "

„mám " donesla jsem nám jídlo do obýváku a položila ho na stůl , jelikož jsem zahlédla dvě červené tvářičky v houpacím lehátku . Claudia vypadá úplně jak Dominik .

„je strašně podobná Dominikovi " obrátila jsem hlavu k Nikče , když za námi přišla společně s pitím a příborem v ruce .

„ je , hlavně když se usmívá " sedla si ke mně a vzala si Elisabeth do ruky .

„zajímá se o ně Dominik ?"

„ jo ... je skvělej , když jsme se rozešli , tak jsem si myslela , že se bude zajímat , ale o hodně míň . .. chodí sem každý den ... furt je chová , hraje si s nima ... když tu je tak se furt smějou ... furt ! " usmívala se .

„ jsi šťastná viď ?"

„ jsem ... "

„myslíš že se k sobě vrátíte ?" Opět jsem jí položila otázku .

„ nevím ... ještě před týdnem bych řekla ne ... "

„ chováte se k sobě jako dřív ?"

„ nespíme spolu ... jo obejmeme se ... dali jsme si v porodnici pusu ... a teď si jí dáme občas na tvář ... " při poslední větě se usmála .

„ co ty a Jakub ?" Tentokrát se zeptala ona mě .

„ nevím ... ani jednou mi nenapsal ... já jemu taky ne ... pořad přemýšlím jestli mu mám napsat , že jsem tady ... teď ještě víc , když jsem potkala Dominika ..."

„ptal se na tebe ... jestli nevím kde si .." oznámila mi Niky .

„co si mu řekla ?"

„ že si asi v LA a že víc o tobě nevím ... promiň , ale vypadal , že ho to fakt zajímá ... že tě má rád ... měli byste si promluvit "

„ já vím "

Občas je pro mě složité ,si udělat věci jednoduchými ... Všechno si zbytečně komplikuji . Asi mi vyhovuje ta složitější cesta k cílů , kterého chci dosáhnout . Jakmile se to všechno začíná doslova srát , tak se snažím ze všeho vycouvat . Tím si to zkomplikuji ještě více a já jsem z toho v prdeli ... Přesně takhle to mám i s někým koho mám doopravdy ráda .
Strašně mě štve , že jsem to vzdala a nechala jsem si jo vzít ...