život plný očekávání /w Yzomandias *pozastaveno*

❄️Thirteen❄️

❗Tento příběh je spojený s mém dalším (ohniway)... Takže věci, které se tu objeví jsou smyšlené... A navazují na můj druhý příběh.. Díky za pozornost a pochopení. ❗

Vzbudila jsem se v půl jedenácté, protože jsem brouzdala po internetu až do pěti do rána, do doby než jsem našla vhodný inzerát.

„Vali? Nechci tě budit, ale přišla ti návštěva " nechápavě jsem se podívala na taťku. Následně jsem se zvedla z postele a přešla jsem k židli na které jsem měla župan. Navlékla jsem se do něj a šla jsem na chodbu.

Stál tam Jakub v náručí držel Aimy a usmíval se na ní, protože mu něco vyprávěla.

„ahoj " pozdravila jsem ho a přistoupila k němu.

„mamii" zakřičela malá a natáhla ruce ke mně.

Jakub mi jí podal. Já jí přijmula a obejmula jí. Dala jsem jí pusu na tvář, pohladila po vlasech a usmála se na ní.

„ahoj "též mě pozdravil Jakub, který nás pozoroval.

„promiň, že ruším, tak brzo ráno" při posledních dvouch slovách se pousmál, protože ráno už není.

„ nechceš jít do pokoje? " nabídla jsemu mu, nechtěla jsem v županu stát v předsíni.

Na to mi pouze přikývl. Sundal si boty a bundu, kterou následně pověsil na věšák. Přišel za mnou do mojí ložnice sedl si vedle Aimy a pozoroval, jak hledám mikinu ve skříni.

„nebude ti vadit, když se půjdu oblíct? " pouze přikývl, že nebude. Proto jsem se vydala do koupelny, kde jsem ze sebe shodila všechnu látku, co jsem na sobě měla. Následně jsem se oblékla do mikiny a tepláků. Ještě jsem si rychle učesala vlasy, umyla obličej. Do pěti minut jsem byla hotová a připravená jít za svojí dcerou a... Ani nevím jak ho mám nazvat.. Přítele? Kamaráda? Cizýho člověka? Absolutně netuším.

„jsem tady " vyšla jsem do místnosti. Stoupla jsem si před ně a začla jsem si dělat rychlý culík.

„asi bysme si měli pořádně promluvit a všechno si ujasnit.." podíval se na mě vážně Jakub. Opět držel mojí dceru v náruči.

„to bysme měli. " sedla jsem si naproti němu na plastovou židli, kterou jsem měla u stolu na kterém byl notebook a papíry.

Jakub položil malou na zem a nahl se ke mně. Svoje dlaně spojil a přemýšlel, co mi má říct.

„mrzí mě, že jsem ti neřekla všechno hned od začátku... Musíš se rozhodnout. Jestli mě budeš po tom všem chtít, tak mě budeš muset přijmout v balíčku s Aimy. Protože s ní jsem to já... "

„mně nevadí, že máš dítě.. Ale vadí mi, že si mě tahala za nos. Myslel jsem si, že to myslíš vážně, ale ono to tak nebylo"

„myslím to vážně... Říkala jsem ti všechno jenom ne tohle. Chápu, že to je strašně moc důležitý.. Měla jsem ti to říct. Moc mě to mrzí "

„mám tě rád, ale to je asi všechno... Vím, že ty ke mně cítíš víc. Nechci aby ses kvůli mně trápila. Protože mi nějak na tobě záleží... Vždycky, když budeš potřebovat pomoc nebo s něčím poradit, tak tu budu pro tebe. I malou ti někdy pohlídám, když bude potřeba... Třeba to dáme časem dohromady, ale teď se na vztah necítím. Neklapalo by to. " Z očí mi tekly slzy.

Nevěděla jsem, co mu na to má říct. V tichosti jsem seděla naproti němu s hlavou sklopenou. Pozorovala jsem svoje špičky prstů.

„Vali... Nebuď kvůli mně smutná." chytl mě za ruku a pohladil mě po ní.

„mami? " přišla za mnou Aimy. Úplně jsem zapomněla, že je tady. Jinak bych se před ní nerozbrečela. Nechci aby mě takovou viděla.

Položila jsem jí do mého klína. Dala jsem jí plyšového delfínka a do vlasů jsem jí dala pusu.

„asi to tak bude lepší" zvedla jsem k němu hlavu a podívala jsem se mu do očí. Nerozeznala jsem žádnou emoci. Otřela jsem si oči a zvedla se že židle. Malou jsem položila na postel a přešla jsem ke stolu, kde byl můj telefon, který zvonil.

„prosím?" promluvila jsem, když jsem hovor přijmula.

„ahojky, taťka mi nezvedá mobil, tak volám tobě, že zítra s Natkou přijedem ." ozval se hlas, který patří mé sestře Beátě. Natka je moje druhá ségra, která má zítra přiletěl z Anglie. Studovala tam a chvíli i pracovala.

„dobře, vyřídím mu to"

„děkuju, nemůžu volat. Sedím v autě na semaforech. Tak zítra pa " nestačila jsem se s ní rozloučit, protože už zavěsila. Mobil jsem opět položila na stůl a otočila jsem na Jakuba.

„ Ty se budeš stěhovat?" odbočil od tématu Jakub.

„jo, nemůžu pořád bydlet s tátou. " odpověděla jsem mu a opět jsem se natáhla pro malou, která měla na tváři úsměv.

„co se stalo, že se tváří jak sluníčko?" Aimy se často směje a hodně, ale tohle bylo jiný.

„nevim" podíval se na ní Jakub a úsměv jí opětoval. Já jsem se též zasmála, protože začla dělat xichty.

„pojď jíst ty moje komediantko " položila jsem jí na zem.

„chceš taky?" zeptala jsem se Jakuba.

„už půjdu " odmítl..

„nemusíš... Můžeme si normálně povídat, jako kamarádi." navrhla jsem mu.

Pouze přikývl. Sehl se k malý a něco jí tam ukazoval.

Slyšela jsem, jak se směje až do kuchyně.

„Má ho ráda" zjevil se v kuchyni taťka.

„já vím " trochu jsem posmutněla.

„co se mezi vámi stalo? Rozešli ste se?" vyzvídal.

„já ani nevím, jestli sme někdy spolu chodili. Ale dneska mi řekl, že budem kamarádi " řekla jsem mu ve zkratce.

„dej tomu čas. Všechno v čas přijde. To ti furt říkala mamka, když jsi byla malá " pouze jsem přikývla, že vím a dál jsem se věnovala přípravě jídlu.

Obloženou mísu s ovocem jsem donesla do ložnice na pracovní stůl.

„jezte" přikázala jsem jim a ještě jsem došla do kuchyně pro sladký tvaroh.

Jakmile jsme dojedli, já uklidila nádobí.

„bude tu pinkat? " přiběhla za mnou Aimy.

„nebude... Musí jít domů." sedla jsem si na zem vedle ní a posadila si jí do klína.

„žíkal když ti to nebude vadit " zvedla jsem hlavu k Jakubovi, který za námi přišel do kuchyně.

„tak jestli Kuba chce.. Tak může" pouze přikývl a poslal mi úsměv.

Malá si šla po obědě lehnout, takže byl čas si s Kubou popovídat i o něčem jiném než byl vztah mezi námi.

„Dominik s Nikčou čeká dvojčata "

„faakt? Přeju jim to" usmála jsem se na něj, ale šlo na něm vidět, že mu se to moc nelíbí.

„ty rád nejsi co? "

„přeju mu to, ale bojím se, že brzy se jim to rozpadne. Dominik je konečně šťastnej, ale s těma dětma je dost starostí... Ještě nedávno žil ten svůj párty život... Jeho postel měla každou noc novou návštěvu.. A teď? Se má jít starat o děti.. Bojím se, že to nezávadne. Jde mi i o Nikču. Neříkám ať potratí, ale proč hned do vztahu. Budou na to mít ještě několik měsíců se přesvědčit, že spolu dokážou být.. " má pravdu. Jestli takhle přemýšlí i o nás, tak chápu, že to mezi námi nějakým způsobem ukončil.

Ahojky, hlásím se tu opět po měsíci. Omlouvám se za neaktivitu, budu se snažit to zlepšit. Doporučuji Vám si přečíst můj druhý příběh s názvem "ohniway", aby ste tuhle kapitolu pochopili. Krásný zbytek život. Byeee 💗