Do ringu

Najdi si novou vrchní

Byli čtyři hodiny odpoledne. David si v primářovně balil věci do sportovní kabely. Někdo zaklepal a vešel dovnitř. Byla to vrchní sestra Míša.
Mí: ,, Davide, ty už odcházíš ?"
D: ,, Jo, spěchám."
Mí: ,, Dobře, musím ti něco říct."
D: ,, No tak rychle, já fakt spěchám." zapl kabelu a čekal co z ní vypadne.
Mí: ,, Jsem těhotná, odcházím na rizikový." usmívala se od ucha k uchu.
D: ,, To snad.." nešťastně si povzdechl.
Mí: ,, No jo. Najdi si novou vrchní."
D: ,, Jak přeju ti to. Ale kde teď seženu vrchní ?"
Mí: ,, Pokusím se zeptat nějakých sester v Německu. Třeba nějaká bude chtít."
D: ,, Díky."
Mí: ,, No a neříkal jsi že spěcháš ?"
D: ,, Sakra." popadl do ruky kabelu a vyháněl Míšu ven z primářovny. Zamkl jí za sebou a rychle opouštěl urgent. Venku nasedl do svého černého auta. Zaparkoval na Ronďáku, nejhorším sídlišti v Rubavě. Bydlel tu a kousek odtud v jedné staré odlehlé budově se pořádaly nelegální boxerské zápasy. David tam rychle došel. Vešel zadním vchodem pro boxery a v šatně už na něj čekal Majk.
Ma: ,, Davide, kde seš ?"
D: ,, Promiň, problémy v práci."
Ma: ,, Nějakej pacoš ?"
D: ,, Ne. Musím si najít novou vrchní, ta vrchní teď jde na rizikový těhotenství."
Ma: ,, Aha."
Po pár minutách šel David do ringu. Za asi hodinu zápas skončil. David vyhrál deset tisíc. Rozdělili si to s Majkem napůl a šli si každý po svých. David šel domů, kde si dal sprchu. Pak si lehl do postele a unavený po zápase usnul.

Mezitím Mery s Kidem si vybalovali věci v malém bytě Rubavského paneláku. Bylo už pozdě večer.
K: ,, To je zapadákov." díval se na noční Rubavu z okna svého pokoje.
M: ,, Je tady klid. To se o Praze říct nedá." ozvala se Mery z obýváku.
K: ,, Proč jsme museli pryč tak narychlo ? Vždyť jsi si ani nenašla tady práci mami." šel za ní.
M: ,, Trochu peněz ještě máme. A práci si seženu rychle, sester je nedostatek pořád a všude." ujišťovala ho Mery.
K: ,, Řekl bych že moc peněz už nemáme mami. Vždyť si skoro všechno dala za tenhle byt a ta ježibaba nám nedala po tátovy ani korunu."
M: ,, Nebyli jsme svoji a nikdo nečekal že se tátovy něco stane." oči se jí zalily slzami a sedla si na gauč.
K: ,, Promiň mami. Já ti to nechtěl připomínat." sedl si vedle Mery a obejmul jí.
M: ,, Chybí mi." zašeptala.
K: ,, Mě taky mami. Ale máš mě a my to spolu zvládneme."
M: ,, Ještě že mám aspoň tebe." obejmula ho nazpět.
K: ,, A ještě strejdu Majka." oddělili se od sebe. ,, Zavoláš mu ?"
M: ,, Zítra ráno tě odvedu do nové školy a pak za ním půjdu."

Jak dopadne setkání Majka a Mery ? Bude Majk rád že se Mery vrátila ?