Brother's best friend

4.

Celým mým tělem projela vlna energie. Opatrně mě chytl za boky, jako by se bál, že mu uteču. Neměla jsem to v plánu. Potřebovala jsem se aspoň trochu odreagovat. Za krk jsem si ho přitáhla blíž a prsty mu projela vlasy. Lehce jsem za ně zatahala a on mi vzdychl do rtů. Po chvilce jsme se museli odtáhnout, kvůli nedostatku vzduchu. Dívali jsme si vzájemně do očí a zrychleně dýchali. Ani jeden se neměl k tomu něco říct. Prostě jsem jen tak o půlnoci stála ve tmavé uličce s nejlepším kamarádem mého bratra a před chvilkou jsme se líbali. Lituju toho? Ani trochu. Vím že to nic neznamenalo. ,,Měli bychom jít." řekl a pomalu pustil mé boky. Lehce jsem přikývla a rozešla se směrem domů. Po chvilce jsem uslyšela rychlé kroky. Objevil se vedle mě. Celou cestu na mě koukal. Asi si myslel, že je nenápadný.

Po deseti minutách jsme došli před můj barák, z kterého se stále linula hlasitá hudba. ,,Mack? To co se teď stalo-" ,,Nikdo se to nesmí dozvědět. Budeme dělat jako by se to nestalo. Oba na to zapomeneme." skočila jsem mu do řeči. Lehce přikývl a společně jsme se vydali do domu. Párty byla pořád v plném proudu a nikdo si očividně nevšiml, že jsme chyběli. Plus pro nás. Přešla jsem k Vinniemu, stoupla si na špičky a naklonila se k jeho uchu. ,,Děkuji za zlepšení nálady." šeptla jsem a rtem jsem lehce přejela po jeho uchu. Pocítila jsem jak se lehce napnul. S úšklebkem jsem se od něho odtáhla a vydala se po schodech do mého pokoje. Naštěstí jsem nenačapala žádný pár, který si to rozdával. Vešla jsem, zamkla jsem dveře a svlékla se. Oblékla jsem si nějaké tričko a tepláky. Lehla jsem si do postele a i přes obrovský hluk co tu byl jsem usnula.

Probudilo mě slunce, které prosvítalo žaluziemi. Vyhrabala jsem se z postele. Přešla jsem do koupelny a když jsem zjistila, že nevypadám tak strašně vydala jsem se dolu. Na lince v kuchyni spala Zoe, v obýváku na gauči spala Madison a v chodbě spal Jaden. Musela jsem se zasmát. Přešla jsem k němu a nohou do něj šťouchla. Něco zamručel a spal dál. Zkusila jsem to znovu a tentokrát trochu víc. To už otevřel oči a nadával na mě. ,,Neválej se po tý zemi!" přikázala jsem a šla jsem vzbudit i ostatní. Rychle jsem připravila tousty a nandala každému na talíř. ,,Dobré ráno." ozvalo se od schodu. Stál tam Vinnie bez trička. Opakuji BEZ TRIČKA! Já jsem na tom ještě byla v pohodě, ale Zoe na něm mohla oči nechat. Musel si toho všimnout, každopádně to nijak nekomentoval. Přešel ke stolu a sedl si vedle mě. Přišoupl se ke mě co nejblíž a ukradl mi toust. ,,Hej! V kuchyni je ještě plný talíř." zamračila jsem se. ,,Nemrač se, nesluší ti to. A navíc, kdybych chtěl tak si je udělám nebo si tam dojdu." řekl a kousl si do MÉHO toustu. Protočila jsem očima a také se pustila do mé snídaně. Teda teď už náší.

,,Mohli bychom dneska něco podniknout." navrhl Jaden, když jsme doklidili dům. Všichni už odešli a mi tu zůstali sami. ,,Proč ne." pokrčila jsem rameny. ,,Měla by sis promluvit s Joshem." začal z ničeho nic. Povytáhla jsem obočí. ,,Hned jak jsi odešla se od Nessy odtrhl. Bylo mu to stejně hovno platný. Vinnie mu jednu šmiknul." uchechtl se. ,,Vinnie ho praštil?" nechápala jsem. Kdy to jako stihnul? ,,Jo. Nechápu proč to udělal, ale bránil tě." Pokývala jsem hlavou jako že to chápu a on pochopil, že o tom nechci mluvit. ,,Mohli bychom jet za babičkou a dědou. Dlouho jsme tam nebyli." zeptala jsem se. ,,Souhlasím! Řeknu i Vinniemu, víš jak ho má babča ráda." zasmál se a odešel. Ach bože! Jestli mám být upřímná, strašně se stydím za to co jsem včera udělala. Něco málo jsem už měla popito. A jak jsem mu šeptala do ucha! Ještě víc jsem to posrala. Cítím se blbě, ale dneska na to ráno nereagoval, tak doufám, že to tak zůstane.

,,Jedeme!" uslyšela jsem Jadena za dveřmi mého pokoje. Rychle jsem přes sebe hodila mikinu a vydala se dolů. Bratr i Vinnie už čekali u auta. Rychle jsem nasedla a čekala než tak učiní i oni. Nasedli, auto se rozjelo a já už jen čekala, kdy budeme u babi a dědy. Mám je oba strašně ráda. jsou to takový naši náhradní rodiče. Většinu dětství jsme strávili tady, protože naši rodiče jsou až moc velcí workoholici. Vinnieho má babi taky moc ráda. S jeho babičkou byli dobré kamarádky. Dokonce bydlela ve stejné vesnici jako ona. Paní Hacker však před deseti lety zemřela na rakovinu. Od té doby je pro ní Vinnie jako její vnuk. Má ho strašně ráda.

,,Jsme tady!" šeptl mi někdo do ucha. Pomalu jsem otevřela oči. Ihned jsem spatřila pár nádherných hnědých očí. ,,Cože?" ,,Říkám, že už jsme tady, takže vylez z toho auta. Ledaže by jsi chtěla abych tě z toho auta odnesl." Mrkl, počkal než vylezu z auta a pak za mnou zabouchl dveře. ,,Od kdy je z tebe takový gentleman?" nechápavě jsem ho změřila pohledem. ,,To jsem byl vždycky." odfrkl si. ,,Oh ovšem." protočila jsem očima a vešla do domu. ,,Mackenzie!" přiběhla ke mě babička drtila mě v objetí. ,,Taky vás ráda vidím." zasmála jsem se a šla jsem se přivítat s dědou. ,,Vinnie proboha ahoj!" vyjekla. A je to tady zase! Musela jsem se tomu zasmát.

,,Hned se vrátím." řekl z ničeho nic Vinnie. Všichni pokývali hlavou a dále si povídali. Rozhodla jsem se jít za ním. Věděla jsem kam šel. Kousek za babiččiným domem je hřbitov. Vím, zní to strašidelně. Obula jsem si boty a šla po už vyšlapané cestičce. Přišla jsem k hřbitovu a prošla ho až úplně dozadu. Tam se nachází náhrobek paní Hacker. Uviděla jsem ho klečet nad hrobem. Pomalu jsem k němu přešla a pohladila ho po ramenu. Trhl sebou, ale když zjistil, že jsem to já tak se uklidnil. Rychle setřel slzy. Asi abych je neviděla. ,,Je úplně normální brečet Vinnie. Nemusíš se přede mnou stydět." ujistila jsem ho. Vstal, podíval se na mě a pak mě obejmul. Objetí jsem mu opětovala. Přitáhla jsem si ho k sobě blíž. Po chvilce jsem slyšela lehké vzlyky. Lehce jsem se odtáhla a podívala se mu do obličeje. On ale okamžitě sklopil hlavu. Natáhla jsem k němu ruce. Chytla jsem jeho obličej do dlaní. Pozvedla jsem ho tak, že jsme si koukali do očí. ,,Jsem tu pro tebe." palcem jsem mu setřela slzy. ,,Děkuju." znovu mě objímal a ještě hodně dlouho nepouštěl.

💜💜💜