Můj život... s démonem!

Samá voda, přihořívá, HOŘÍ. Oheň

Jo, dám sem tuhle písničku, vajbuju nechte mě bejt

Pluli jsme a pluli, dokud se před námi nezačaly objevovat obrovské korálové útesy a duhové rybky nám plavaly vedle rukou. Před námi zářilo obrovské korálové město. Ta pravá tvář Crestiina poloostrova.

Na rukou a nohou Cedri se najednou objevily náramky ze stříbrné hmoty popsané různými symboly. Co to tak může být? 

,,Jsme tu, buďte ve střehu a za žádnou cenu se nebavte s úhoři a žraloky!" Hephel nás napomenul a vpluli jsme do davu rybích lidí. Jak jako úhoři a žraloky?

A to jsem je uviděla, kolem mě si to prosvištil úhoř v lidské velikosti, křičící na jeho společníka.

,,Wow."

Hephela a Cedri sem tam někdo poznal a prohodil s nimi pouhé 'čau' či 'Crestia s vámi'.

,,No tak, no tak, nejsou to snad Awmothi osobně?" hlas se ozval z osvětleného rohu od mladíka s havraními vlasy.

,,Á! Já zapomněl, Awmothi vždy bývali tři, co?? Jaká to škoda," zaleskly se jeho perfektně bílé zuby ve světle a Cedri zfialověly náramky. To sand ne.. lithium?

Má ruka sjela k jejich a přidržela jsem je na místě. Náramky se mi začaly propalovat do kůže a sykla jsem bolestí, Cedri si otho všimli a uklidnili se. Jejich oči přestaly propaloval černovláska a když pohlédli na mě, jejich pohled se úplně změnil. Jejich oči jako granátová jablíčka svítily v temnotě vody. Stmívalo se. Oranžové zornice se při pohledu na mě zvětšily. Kdybychom takhle mohli zůstat déle..

,,A už i milenku sis našli, určitě tě má ráda jen protože jí tě je líto! Měli jsi zůstat tou hromádkou neštěstí, která nikomu nevěřila. Zradí tě a třeba se konečně už někdy ZABIJEŠ!" poslední slovo řekl s důrazem a já jsem mu chtěla DŮRAZNĚ nakopat PRDEL.

Kdybych na něj teď lehkomyslně zaútočila, asi bychom byli v nebezpečí, co?

,,Ty bastarde-" moje oči v tuhle chvíli zářily jasnou tyrkisovou barvou a moje pěst nebyla daleko od toho udeřit.

,,Ale nekecej! Ona to s tebou snad myslí vážně! Pro Axolota, ta snad nikdy nepoznala pravou rybu-" jeho zadní ocasní ploutev, co zdánlivě připomínala žraločí, sebou pomalu mávala. Při poznámce 'pro Axolota' se Ax lehce usmál.

,,Já ryby maximálně jím, a dnes mám chuť si udělat sekanou ze žraloka-" můj úsměv ze strany na stranu krásně doplňoval ten jeho zděšený výraz.

Však nezdvořák si to asi vyložil po chvíli trošku jinak, připlul ke mně blíž a zašeptal:

,,Taky bych si tě dal, rybičko~" tak to mu už jedna solidní přilítla, kupodivu ani né ode mě.

Cedri si začali mnout pěst, kterou ho praštily a Mononiny zornice začaly zářit jasně modře. Kolem nás chládlo.

Propálila jsem ho pohledem, který mu jasně říkal hodně, hodně zlá slůvka. Hephel vyplul přede mě, tváří v tvář černovláskovi.

,,Kde je Londri?" Hephel zavrčel a ten mořskej panic si ublíženě hladil svojí tvář.

,,To abych vám ještě říkal!" v tom Monono došly nervy, její ruce obrostly ledem a v místě její neviditelné pusy se objevil obrovský chřtán plný špičatých dlouhých zubů.

,,Vváážně náám to nepovííšš?" chřtán se roztáhl do úsměvu  a vmžiku se drápy zaryly do krku žraloka.

Vykulil oči a začal nám koktat přesné instrukce, jak se k Londrimu dostat. Moc dlouho jsme se u něj nezdrželi a hned jsme spěchali k Londrimu. Axolot s Monono a Kubakou se bavili vepředu a ostatní se tahali za nimi.