Můj život... s démonem!

Ó né lidé

... a potom přišla paní učitelka, a přivedla s sebou tři nové žáky. Oh nééé, další lidé. Co si počnu, asi vylezu z intru jen když se budu muset jít učit. I když to dělám furt.

Tak jedeme popořadě, ten zleva vypadal spíše jako holka, ale kvůli hrudníku a stylu oblečení se dalo odvodit, že to je kluk. Měl takové kratší mikádo, špinavě blond vlasy, menší jizvu pod okem a takový podivný úšklebek. Oblečením nijak moc nevynikal, spíše takové normální klučičí oblečení jako je bílé tričko a džíny.

Uprostřed byl... byla? Bylo? Jednoduše nějaká random entita co velmi mátla tělem. Ta osoba měla tmavší hnědé vlasy po krk, brýle a vypadala dost vyděšeně. Chápu tvé pocity brachu. Ohoz který měla mi připadal dost hezký, bílou, větší košilku zastrčenou do kalhot tak, aby vypadala že je načechraná a modré kalhoty.

A ten zprava byl kluk s dlouhými černými vlasy v culíku s podholeným spodkem. Sice měl dlouhé vlasy, ale člověk by si ho s holkou snad nespletl. Měl totiž pár chlupů na bradě, které měly pravděpodobně znázorňovat vousy a byl oblečený do baskedballového dresu s pětkou a nápisem ,,Ohio".

Všichni tři byli docela vysocí, ale prostřední osoba byla určitě nižší než já. Jinak byli také všichni docela opálení. Řekla bych, že to jsou muladi, s menší pravděpodobností i sourozenci.

Představili se nám jako: zleva Richard Brabec, uprostřed Gita Brabcová a zprava Luděk Brabec. Na to jak vypadají jsou to teda dost typicky česká jména, řekla bych.

Všichni je upřeně pozorovali, ale já se rychle připravovala na hodinu, takže jsem o ně nejevila ani trochu zájmu. Potom jsem se podívala na Gitu a když jsem si uvědomila, že se na mě dívá, tak jsem se na ní pousmála. Až moc mi připomíná mě, když jsem sem nastupovala, tak zkusím být milá, protože u mě to nikdo nezkusil.

Kam si asi tak sednou? Ať si hlavně někdy omylem nesednu k nim do lavice a budu za největšího krypla na světě. Takže... volná místa jsou... vedle nějaké random holčiny, se kterou jsem se maximálně dvakrát pozdravila, velde třídního šprta Toma a vedle... mě. Jupííííííí! Lidi! To bude srandaaaa! ;-;

Tak bože teď se doopravdy modlím. Ať si ke mně sedne někdo, kdo mě nebude mít chuť zabít. Problémů mám už dost.

A co bůh udělal? Kupodivu mě docela vyslechl, protože si ke mně přisedla Gita, která vypadala ze všech nejpříjemněji. Podívala jsem se na ní a ona mi hned oční kontakt opětovala. Usmála jsem se na ni mým stylem: ,,Hah, školní rok začíná a všichni jsme v řiti." A učitelka spustila nějaký proslov na zahájení.

Vůbec jsem nedokázala při hodině naší učitelku vnímat, ale to snad všichni, protože pravidla se za rok nijak nezměnila. I kdyby, teď s ní máme mít matiku, takže... snad chápete. Na základce mi matika TAK moc nevadila, protože jsme měli milého matikáře, který ovšem tento předmět neuměl učit, z důvodu že měl velmi monotóní hlas.

Na chvíli jsem začala trošičku vnímat, naštěstí na nás učitelka šla zlehka a jen opakovala látku z minulého ročníku. Díky bohu. I když jsem si mohla hrát na hodnou a učitelku poslouchat, tu šanci jsem nezvolila a začala si kreslit do sešitu. Pojďme při matematice vyvolávat satana braši.

,,CrrCrRRRRRCrrrrrrrcrrRRRRRRRRRRRRRc!!!!" při tomhle velmi otravném zvuku jsem se tak lekla, až jsem nadskočila tak že když jsem dopadla zatřáslo to i s Gitou. Ta v tom šoku reagovala tak, že se mě chytla za ramena a držela mě u lavice.

Jak bych to řekla... velmi příjemný začátek školního roku, když se ztrapníš před nováčky hned na první hodině. ČEKALA JSEM ŽE TO PO*EREŠ AŽ TU PŘÍŠTÍ. Zařvalo mi v hlavě a plácla jsem se do čela.

Gita se na mě podívala docela ustaraným výrazem a sundala ze mě ruce. Kývla jsem na ni, že je vše v pořádku a šla si sbalit věci. Bohužel, než jsem se k tomu dostala, už jsem jí viděla MOJÍ oblíbenou propisku v Roseiných rukou a měla jsem chuť popadnout můj otevřený penál a hodit ho po ní. Dříve, než jsem k Rose ale stačila dojít, Gita k ní doskočila, vyrvala jí moji propisku z ruky a docela nervózně mi ji hodila.

,,Oh, díky... upřímně nevím jak ti pořádně poděkovat, takže jestli chceš, o přestávce tě alespoň trošku provedu po škole," řekla jsem a Gita se na mě děkovně usmála.

,,D-díky, to nemusíš, už mě jsem si to tu stihla prohlédnout. Ale jestli mi chceš nějak pomoct, zapomněla jsem co máme teď za hodinu."

,,Uh, ok. Myslím že tělocvik."

,,Díky."

Takže, tělák. Fyzicky připravená vůbec nejsem, ale nějak to přežiju. Dobalila jsem si věci a vydala jsem se do šaten.

Můj triumf! Byla jsem v holčičích šatnách první, což je docela výhoda, protože na tebe nemůže nikdo pokřikovat. Jako v mém případě skoro vždycky.

Tělocvik nemám ráda, protože je to prostě sra- Dělám si srandu, není tak blbej, jako malá jsem dokonce na nějaké sportovní kroužky chodila (chvíli balet, bojový sport a volejbal) a vůbec mi to tam nevadilo. Jen mě tělák moc nebaví a máme dost blbýho učitele. Plus musím nebýt líný prase a to je těžký.

Už je většina z nás v tělocvičně a mezi námi je samozřejmě naše slavná trojka R,G&L. Paní učitelka už přišla a rozdělila nás na dvě skupiny na volejbal. Já jsem byla s Luďkem a Gitou.

Chvíli jsem se zapřemýšlela nad nějakou kravinou a když mi došlo že se hraje, už na m letěl míč. Stála jsem tam, jako naprostý magor, který přemýšlí jaké to má životní štěstí, ale na poslední chvíli mě někdo strhl na zem.

...Gita!!!

Místo toho, aby mě před míčem jen odstrčila, spadla na mě a uvězinla mě pod ní. Čmuchám čmuchám trapas-

Gita trošku zčervenala a já jsem se jen plácla do čela. Když nás ostatní viděli, tak kluci i holky se rozesmáli a začali řvát: ,,GAYYYYYYY!" Jakože jo, ale proč-

Gita ze mě v té největší rychlosti slezla a pošeptala: ,,Promiň."

Ještě chvíli jsme na těláku dělali nějaké sporty, přičemž jsem fakt doufala, že na ten trapas mezitím ostatní zapomněli a nebudou mě s tím otravovat dalších několik dní (Kdo vííííí-). A KONEČNĚ zazvonilo a já mohla takzvaně letět do šaten.

To byl teda tělocvik-

Já to dopsali- No, kdybych to nedopsali, jedna úžasná kamarádka (ano mluvím o tobě, Rózo), by mě ze vší chutí zabila. Takže se mějte a... přežívejte prázdniny.

~Lunio

(1033 slov)