Deadly Class- Lost

Prolog

San Francisco : 1987

Zvuk hodin mě uváděl k šílenství. Cítila jsem jak mi ta tvrdá židle ničí záda jen tím že v ní sedím. Nechápu jak to všichni můžou vydržet. Mám co dělat abych neusnula. Nejradši bych odešla a už se nevrátila ale radši nechci ani vědět co by mi za to udělala matka s otcem.

Před třídou se tyčila postava může, našeho ředitele. Jen řeč jeho těla vás nutila se podívat do země z respektu když s vámi navázal oční kontakt. Ostatní až na mě z něj měli strach, a reagovali tak. Ale Imunita mích rodičů mi dovoluje dovolit si víc než ostatní. Ale nijak toho nezneužívám... většinou. Navíc jsme si s Linem dost blízcí. Dokonce vím i pravdu o jeho rodině, sice omylem ale o tom jindy.

"První světovou válku rozpoutal teenager s pistolí,,
V ruce pevně svíral hůl se zlatým zdobením na hořejšku.
"Srbský rolník který se rozhodl zavraždit arci vévodu Františka Ferdinanda,,
Pomalím krokem se uličkami mezi lavicemi rozešel směrem k nám. Sedím za nějakým brunet klukem s kudrnatými vlasy. Už když jsem vcházela do třídy všimla jsem si velký jizvy přes jeho pravý oko. Nikdy jsem ho tady před tím neviděla tak to upoutalo mojí pozornost, což upřímně není lehké. Jsem dost sebestředná.
"Tato volba spustila události které vyústili ve války a dne...,,
Dál už jsem ho nevnímala a všímala si dvojice přede mnou. Brandy sedící vedle kudrnáče mu nenápadně poslala dopis. Nejspíš bez povšimnutí mu ho hodila na učebnici a poté dělala jakoby nic. Moje obočí vylétlo vzhůru a jeden koutek úst se mi nadzvedl pobavením. Otočila jsem se na vyučujícího a všimla jsem si jak stiskl svou hůl silněji. Viděl jí.
Tohle bude ještě zajímavý.
Opřela jsem se do židle a udělala si pohodlí. Znám Lina dost dlouho na to abych věděla co udělá.
Teď to přijde.
Ředitelova hůl udělala něco co ani jeden z těch dvou nečekal. Najednou ji vyšvihnul a koncem zachytil papírek. Kluk stihl jen tak tak uhnout rukou. Vyděšeně na něj zíral. Hůl si Lin v rukou srovnal tak že jí teď držel vodorovně.

"Promiňte jen jsem-,,
Švihl s holí a Brandy trefil přímo do nosu.

Headshoot!

Neudržela jsem v sobe to potiché uchechtnutí ale ihned jsem si překryla ústa, protože ať už mě má Lin rád jak chce, je schopnej mi udělat to samí.
"-Šmarja!,,
Vyděsil se ještě víc než před tím. Ruce a místa okolo nosu měla od krve. Na tváři se mi po ránu vykouzlil úsměv, což se často neděje. Stejně ji tady nemá nikdo rád, nejradši bych to byla já s tou holí. Zasloužila si to.

Skoro ihned se jí oči zalily slzami což ve mě vyvolalo ještě větší radost.
Násilí mi nevadí, vyrůstala jsem v tom, ale zabít schopná nejsem. Nebo, spíš takhle, věřím tomu že zabít je schopný každý, ale někomu stačí málo a někdo to udělá jen v případu že ho k tomu někdo dožene. Což je můj případ, ze kterého nejsou rodiče nijak nadšení. To je taky ten důvod proč jsem v tomhle zapadákově.

"Na koho zaměříte svůj vztek? Na zloděje? Pedofila? Nebo vůdce?,,
Už od nich pomalu odstupoval. Hůl měl přehozenou přes rameno.
Brandy si jazykem olízla svou krev z prstu za což si vysloužila můj znechucený úšklebek.

"...Odhalí pravý motiv, přemýšlejte když se budete rozhodovat udeřit při vhodné příležitosti,,
Učitel už zase stál před tabulí a otočil se dramaticky k nám.
"Koho zabijete?,,
Znovu nastalo ticho a jediný můj společník byly opět otravné hodiny.
"Díky dnešnímu úkolu za polovinu semestrální známky se dozvím kdo skutečně jste, využijte výcvik, najděte si ve městě vhodný cíl, někoho kdo si podle vás zaslouží zemřít a zabijte ho,,
Zvonek začal oznamovat konec hodiny a já děkovala bohům, konkrétně Lokimu.

Většina už začala odcházet. Naklonila jsem se ke klukovi a řekla.
"Rychlí reflexy jsou sexy,,
Pořád trochu vyděšeně se na mě otočil. Věděla jsem jak trapně to znělo ale to na tom bylo to nejlepší.

"Zbavte se těla, zbavte se všech stop a přineste důkaz,,
Sbalil jsem si všechny věci a radostně vyběhla ze třídy.

-----------------------------------

Tenhle příběh jsem rozepsala když mi bylo fakt málo. Postupně se ty kapitoly snažim opravovat, ale může se stát že najdete chybu, takže mě o ní prosím informujte. Rozepsala jsem to z nudy a nečekala jsem že to bude opravdu někoho bavit. Každopádně děkuju za veškerou podporu a hlasy. Pomáhá mi to se donutit napsat další kapitoly.