Tajemství dračích křídel

-3-

Slavnost začala. Přišly všechny víly i trpaslíci, kteří v Avallone žijí. Dokonce i pár víl že sousedních vesnic. Poznala jsem Saelind a Luthien z Endanonde. Obě jsou lesní víly.

,,Elodie! Vidíš ji?" Zavolala na mě Aelia a ukázala na vílu, která na sobě měla nádherné stříbrné šaty, které jí ladily ke stříbrným třpytivým vlasům zapleteným do dlouhého copu ozdobeného modrými květinami. A měla křídla! To musí být...
,,To je přece Arias Lonerienská!" Lonerien bylo dřívější vílí království. Jeho poslední královna Aine byla obviněna ze zločinu. Neví se z jakého. Byla sesazena z trůnu a elfové spojili království víl, trpaslíků, elfů a tehdy i draků dohromady. Země byla přejmenována na Lorion, což znamená "země snů" a za krále elfové zvolili člověka. To se ale nikomu, kromě elfů, nelíbilo. Začali nepokoje. Draci zničili celou zemi. Kvůli tomu byla země rozdělena na Dračí zemi Lorion a Království Lorion.
Arias je poslední žijící víla královského rodu Lonerien.
Křídla mají jen ty nejmocnější víly, což Arias rozhodně je. Je větrná víla. Stejně jako máma. Ale je o hodně mocnější.
,,Ano. A opravdu má křídla. Pověsti byly pravdivé." Aelia na ni zírala jako na svatý obrázek. Málo kdo Arias potká. Mezi lidi moc nechodí. Vůbec nechápu, co tady dělá.
,,Ell, myslíš, že s ní můžeme mluvit?"
,,Nevím." To už Aelia nejspíš neslyšela a běžela za Arias.

,,Dobrý den, Arias. Co vás sem do naší malé vesničky přivádí?" Zeptala se Mel.
,,Ty jsi Aelia z Avallone, že ano?" Melody na ni udiveně zírala.
,,Ano, ale jak..." Nedořekla větu. Arias jí skočila do řeči.
,,A tvoje sestra je tedy Elodie z Avallone, je to tak? Kde ji najdu?" Já? Je tady kvůli MNĚ?
Aelia ukázala mým směrem a Arias se za mnou vydala.
,,Elodie z Avallone. Vodní vílo." Řekla, když ke mně přistoupila.
,,Ano?"
,,Slyšela jsem o tvé moci a o tom, co všechno dokážeš s vodou. Vodních víl na světě není mnoho. A ještě méně s takovou mocí. Je to tak?"
,,Ano, je nás málo, ale neřekla bych, že mám nějak výjimečnou moc." Arias se na mě podezíravě podívala.
,,Ukaž mi, co umíš."

Zatla jsem ruce v pěst. Soustředila jsem se jen na sebe a vodu. Jako by nic jiného neexistovalo. Nevnímala jsem, že kolem mě stojí celá naše vesnice. Otevřela jsem dlaně a z nich vytryskla voda. Začala jsem jí ovládat. Dala jsem ruce před sebe. Voda obletěla celou naši vesnici a vrátila se ke mně. Zvedla jsem ruce nad hlavu a voda je následovala. Udělá všechno, co chci. Začala ve vzduchu tvořit různé obrazce. Na chvíli vypadala jako by nakreslila naši vesnici. Pak celou zemi. A nakonec ze sebe vytvořila letícího draka, který se rozplynul jakmile jsem dala ruce dolů a zatla ruce v pěst. Z draka zbyly jen malinké kapičky vody.

Na chvíli bylo úplné ticho. Všichni na mě jen udiveně zírali. A pak začali tleskat. Dokonce i Arias se usmívala a tleskala.
,,Nemáš právo pochybovat o svém talentu, Elodie. To, co jsi právě předvedla bylo neuvěřitelné. Na celém světě je jen málo vodních víl a žádná nedokáže to, co ty." Řekla Arias, když potlesk skončil. Nechápala jsem to. Vždyť to nebylo tak těžké. Nemůže být pravda, že to dokážu jen já.
,,Ale vždyť to bylo tak jednoduché. Nemyslím si, že by to na celém světě nikdo jiný nedokázal."
,,Pro tebe to možná je jednoduché. Jiní by ale dali cokoliv za to, aby uměli alespoň něco z toho, co ty." Podívala se mi do očí.
,,Mám pro tebe nabídku, Elodie z Avallone. Pojď bydlet na můj zámek. Nabízím ti vzdělání, jaké se jiným jen tak nedostane. Můžeš se zdokonalit v ovládání své moci. Najdeš si nové přátele a změní se ti celý život. K lepšímu." Nevěděla jsem, co na to říct. Nic takového jsem nečekala. Je to přece Arias Lonerienská. Nejvznešenější víla.
,,Ale to přece nejde, Arias. Jsem obyčejná víla. Mé sestry a má sestřenice mě potřebují. Nemůžu je opustit."
,,Elodie, je to tvoje volba. Ale pořádně si své rozhodnutí rozmysli. Kdyby ses rozhodla špatně, mohla bys toho litovat. Pokud změníš názor, přijď za mnou na zámek Lonerien."