THEY LIVE IN AMERICA 《FF - HP》

6.

"JE TO KLUK!!" uslyšel jsem známý hlas křičet z plných plic.

Napřímil jsem se a čekal až vejdou dovnitř.

Nejdřív vešla Ginny a za ní Ron s úsměvem od ucha k uchu.

"HARRY JE TO KLUK!!! DALI JSME MU JMÉNO HUGO!" řval z plných plic.

Až po chvíli si všiml mých rodičů. Jakmile si uvědomil, že tam jsou, začal ukazovat ze mě na ně a pak sebou švihl na zem.

Nechali jsme ho ležet.

"To mu ani nezvednete nohy?" podívala se na mě káravě mamka.

"Ne. On jenom omdlel, protože mu mozek začal pracovat. Tohle dělá od té doby co byl napaden mozkem." vysvětlil jsem jim.

"Co? Jakým mozkem?"

"To je na delší povídání." došel jsem k Ronovi.

"Rone!" zakřičel jsem na něj. "Pavouci útočí!" jakmile se ozvalo slovo pavouci, Ron se s šokem probral.

"K-kd-e" mával kolem sebou hůlkou. Musel jsem se smát.

"HARRY!"

"Hm?"

"Harry, ty... ty... ty..." nedořekl, protože se znova podíval na mé rodiče. "J-Jak? To není možné."

"Já vím Rone. Taky jsem tomu nemohl uvěřit, ale pamatuješ si tu noc co jsem přežil vražednou kletbu?" zeptal se Harry.

"Myslíš jako dítě nebo před pár lety v tom lese?"

"Jako dítě." Ron přikývl na souhlas. "Tak tu noc nezemřeli, ale přestěhovali se do Ameriky."

"Moment, moment, moment. Co je s lesem?" začala mamka na mě a na Rona ukazovat prstem.

"Ehm..." vjel jsem si nervózně rukou do vlasů. "Jak bych to řekl? Ví někdo z vás o Bitvě o Bradavice?" všichni zavrtěli hlavou. "Kdyby jste dávali pozor při mé přednášce, tak by jste to věděli."

"Co se tam stalo?" zeptala se mamka znova.

"Jediný způsob jak zničit Voldemorta byl ten, žejsemmuselzemřít." řekl jsem co nejrychleji jsem uměl.

"Ještě jednou a pomaleji!" prikázála mamka.

"Musel jsem zemřít." skoro až jsem to vyhláskoval. Až takový naháněla strach.

"Ne." zašeptala mamka.

"Ani nevíte jaký to byl pro nás pro všechny šok, když jsme uviděli Harryho bezvládně ležet v náručí Hagrida." bylo vidět, že Ginny má slzy na krajíčku. Ginny málokdy pláče a nemám rád když pláče, protože je to většinou že smutku nebo z bolesti. Došel jsem k ní a objal jsem ji.

"Jak vidím máte si toho hodně co vyprávět." ozval se Ron. "Tak já jdu zpět za Harmionou a nebudu vás rušit."

"My půjdeme s tebou. Jenom si vezmu nějaké věci. A převléknu Lils." usmála se Gin na svého bratra, vzala si Lily do náruče a rozešla se ke schodům do prvního patra.

"Takže Hugo, vážně?" udělal jsem grimasu na svého nejlepšího přítele.

"Jo Hugo Harry Weasley."

"Vážně?" podíval jsem se překvapeně.

"Vážně." zasmál se.

"Chudák." jeho smích se jenom prohloubil.

"Tak pojď ať Hugo pozná svého kmotra."

Ginny po chvíli sešla dolů ze schodů už i s teple oblečenou Lily.

"Kluci chcete jít s námi?" zeptala se Ginny svých synů a Teddyho.

"Mohli by jsme tu zůstat s nimi?" zeptal se Teddy za všechny.

"Samozřejmě." usmál jsem se na něj.

"Tak dobře." souhlasila Ginny a otočila se na moji mamku. "Jídlo je v lednici. Kdyby se zašpinili, tak každý má své oblečení ve svém pokoji. Pokoje mají popsané jmény. Kdyby se něco stalo tak okamžitě, prosím, volejte nebo pošlete patrona." začala dávat instrukce.

"Dobře." kývl na souhlas táta, který se to všechno snažil zapamatovat.

Než jsme odešli, tak jsme s Ginny políbili na tváře všechny naše tři kluky a ostatním jsem jenom zamával.

Pak už jsme se jenom pomocí letaxu, kvůli Lily pro kterou je přemisťování nebezpečné, vydali do nemocnice za Hermionou a Hugem.

Pohled Lily

Harry nám při loučení jenom zamával. Ranilo mě to. Alice i Evan mi vždy při loučení dávají pusu na rozloučenou, tak jako Harryho děti jemu. Ale nemůžu mu to mít Harrymu za zlé. Je to jenom naše chyba že vyrůstal bez nás. Můžu si za to sama.

"Nemůžu uvěřit," promluvil na mě James. "že jsme prarodiči. Najednou se cítím tak staře."

"Povíte mi prosím něco o mém tátovi?" zeptal se nás Teddy.

James poklepal na sedačku vedle sebe a Teddy si k němu sedl.

"Tvůj táta byl výjimečný člověk s velkým srdcem. Byl tak trochu šprt a jako vždy jediný věděl odpovědi na otázky od učitelů. Díky jeho malému problému jsem se já, Sirius a Peter stáli zvěromágy..."

Všichni jsme poslouchali Jamesovo vyprávění. Byla jsem šťastná. Možná jsem neviděla svého nejstaršího syna vyrůstat. Neviděla jsem ho při důležitých momentech jeho života a vlastně o něm nevím skoro nic, ale jsem šťastná. Konečně jsme spolu a můžeme začít znova.

Jestli to půjde a nebude to Harrymu vadit, chtěla bych se přestěhovat zpět do Británie a Alice s Evanem by mohli nastoupit do Bradavic.

Naše budoucnost je otevřena hezkým začátkům.