THEY LIVE IN AMERICA 《FF - HP》

1.

O 24 let později

Pohled Alice

Dnes k nám do školy má přijít vyprávět o druhé kouzelnické válce vedoucí bystrozorů z Británie, který zabil nejzkaženějšího černokněžníka všech dob.

Vešla jsem do Velké síně kde už byly připravené židle a se svým mladším bráškou jsem si sedla do třetí řady.

Když všichni seděli, konečně přišel i náš dnešní řečník.

Popravdě řečeno lekla jsem se. Ten muž vypadal přesně jako táta. Až když jsem se na něj podívala pořádněji, uvědomila jsem si, že je mladší než táta a že má zelené oči. Evan vedle mě byl stejně překvapený.

"Dobrý den." začal bystrozor. "Jmenuji se Harry Potter. Všichni asi víte, že jsem vedoucí bystrozorů. Nebo že jsem zabil Voldemorta a nebo že jsem přežil vražednou kletbu. Možná si myslíte, že jsem bůh ví jak mocný, ale pravda je, že jediná moje moc je moc, která je i ve vás, a to láska..." dál jsem neposlouchala a otočila jsem se na Evana.

"Myslíš, že táta má nějakého bratrance?"

Evan zavrtěl hlavou. "Nevím. Ale musím to zjistit." v tom jsem s ním souhlasila.

Proslov trval okolo tří hodin. Celý život jsem slýchávala o válce, ale jak to vyprávěl tenhle muž... Věděla jsem, že byl přímo ve středu boje. Ztratil mnoho přátel. Teď jsem ráda, že žiju v Americe.

Jakmile se všichni začali zvedat, chytla jsem Evana za ruku a táhla jsem ho pryč.

V opuštěné komnatě jsem poslala tátovi patrona, v podobě sněžné sovy, kterého jsem se naučila teprve před půl rokem. Poslala jsem ho s tím, že tu byl nějaký Harry Potter a že je mu podobný. Tak jestli nejsou nějak příbuzní.

Skoro okamžitě mi přišla odpověď. Takhle rychle ještě nikdy nepřišla.

"Děti, prosím běžte za ním a zeptejte se ho, jestli by se s námi nesetkal. Jestli ano, ať nám řekne kdy a kam máme přijít. Je to pro mě a pro vaši mamku hodně důležité." řekl stříbrný jelen.

"To je divný." podíval se na mne Evan. "Jo to je." znova jsem vzala jeho ruku a rychlou chůzí jsme se vrátili zpět do Velké síně a snažila jsem se ho najít.

Už mi nezbývalo nic jiného, než jít do postranní komnaty ve které se žáci zařazují do kolejí.

K našemu štěstí jsme ho tam našli jak si balí věci do batohu.

"Emmm... Dobrý den." začal Evan. Muž sebou trhl a otočil se na nás. Vážně vypadá jak táta. Teda až na ty oči. Ty vypadají jako mamky a moje.

"Dobrý den. Copak chcete děti?" zeptal se nás.

"Náš táta se ptá, jestli by jste se sním nesetkal. Říká, že je to důležité." pokračoval Evan.

"A proč se se mnou chce setkat?"

"Protože jsme mu poslali zprávu, že vypadáte jako on a táta hned odpověděl, že se s vámi potřebuje setkat." tentokrát jsem odpověděla já.

"Jak se váš táta jmenuje?" zeptal se bystrozor.

"James Potter." odpověděli jsme s bráchou najednou. Bystrozorovi oči se rozšířili překvapením.

"Ještě jednou?" zeptal se.

"James Potter." odpověděli jsme znova.

"A jak se jmenuje vaše matka?"

"Lily Potterová." odpověděli jsme stejně rychle. Bystrozor si vjel rukou do vlasů. Stejný zlozvyk má i táta, uvědomila jsem si.

"Neděláte si srandu, že ne? Doopravdy se vaši rodiče jmenují Lily a James Potterovi?" přikývli jsme. "Vyřiďte jim, že se s nimi setkám dnes v šest hodin ráno britského času na místě, kde jeden příběh skončil ale dva začali."

"Jeden příběh skončil ale dva začali?" nechápala jsem.

"Ano. Pokud říkáte pravdu o vašich rodičích tak to pochopí." zavřel batoh a hodil si ho na záda. "Můžu se na vás spolehnout že jim to vyřídíte?" znova jme přikývli. "Dobře. A teď mne prosím omluvte. Musím domů. Slíbil jsem své manželce, že budu doma do desíti večer a už několik minut přetahuji."

"Vždyť jsou teprve tři." nechápal Evan. Vrazila jsem mu loktem mezi žebra. "Bratříčku říká ti něco časový posun?" a usmála jsem se na něj. "A jó." rozzářila se mu tvář pochopením.

"Nashledanou děti. A nezapomeňte vyřídit zprávu. V šest hodin ráno, britského času, na místě kde jeden příběh skončil ale dva začali."

"Nezapomeneme. A nashledanou." řekla jsem mu na rozloučenou. "Nashledanou." přidal se Evan.

Znova jsem poslala svého patrona tátovi. A slovo od slova jsem vyřídila bystrozorův vzkaz. Tak jako u předchozího patrona i teď tátův patron přišel skoro okamžitě.

"Běžte před školu. Mamka jde za vámi a vezme vás domů. Omluvím vás na dva dny ze školy." dořekl jelen a rozplynul se.

"Tak jo... tohle je už vážně divné." řekl po chvíli Evan.

"Pojď. Mamka tu bude každou chvíli." rychlou chůzí jsme vyšli z komnaty a ven ze školy.

Během pěti minut se k nám přiřítila mamka a objala nás. Oči měla červené od pláče.

"Mami!" vykřikla jsem. "Co se děje?"

"Pojďte děti. Vysvětlím vám to doma." objala mě kolem pasu a bráchu kolem ramen a odváděla nás z pozemků školy.

"A co naše věci?" zeptal se Evan.

"Neboj se. Vrátíte se." rozcuchala mu jeho zrzavé vlasy, které měl neposedné jak táta.