Holiday in Halloween Village

Knihovna

Další den ráno bylo úterý. Sofie s Tonnym ještě byli ve škole a Luisa mohla být další den sama se svou mámou. Daly si snídani a potom vzaly Roxy a spolu vyšly na malý výlet. Udělaly okruh kolem celé vesnice což jim zabralo asi hodinku s tím že se potom stavily v kavárně na dezertu a na čaji. Vrátily se domů a společně uklidily a udělaly oběd.

Potom přišel Robert se Sofií a nakonec i Tonny. Všichni se spolu naobjedvali a potom vzala Luisa Sofii a Tonnyho na blízké hřiště. Chtěla aby si jí oblíbili. Vrátili se domů kde na ně čekalo velké překvapení.

,, Nicku''. vyjekla Luisa když uviděla svého staršího bratra sedící na pohovce. Společně se přivítali a potom byli doma a povídali si. Najednou někdo zazvonil. Robert šel otevřít a pár sekund potom zavolala: ,, Luiso, chceš jít se Zoe ven?'' 

V Luise to hrklo. Včera Zoe nevypadala že by měla chuť se kamarádit. Žádost ale neodmítla a šla ven.

,, Hele, Luiso. Omlouvám se.''

,, Za co?''

,, Jak sem se k tobě včera chovala. Ty jsi mi pomohla ale já se chovala strašně arogantně. Fakt je mi to moc líto. Promiň.'' mluvila Zoe.

,, Nemusíš se omlouvat, chápu to.'' usmála se Luisa.

,, Byla jsi už v místní knihovně?'' zeptala se Zoe.

,, No, ještě sem to nestihla.'' odvětila Luisa.

,, Tak pojď. Něco ti ukážu.''

Zoe chytila Luisu za ruku a utíkaly na největší náměstí kde se Luisa první den procházela s rodinou. Nebyla ale uvnitř. Když vstoupily Luisu oválo příjemné teplo. Na chodbě knihovny byla nádherná Halloweenská výzdoba. Dýně, světýlka, strašáci, dokonce i vycpaní havrani. Vypadalo to tak reálně ale zároveň mile.

,, Ta výzdoba je tu jen o Halloweenu nebo po celý rok?'' zasmála se.

Zoe se hlasitě zasmála a vešly do jedné velké místnosti. Tolik knížek Luisa ještě neviděla. Obrovské knihovny se táhly až ke stropu tak že člověk musel vystoupat nahoru po malých schodech.

,, Líbí se ti tady?'' zeptala se Zoe.

,, Je to nádhera.'' usmála se Luisa.

Společně se chvíli procházely mezi regály a prohlížely si všelijaké knížky dokud nenarazily na jednu paní. Měla blonďaté na koci hnědé vlasy v culíku, červenou sukni s černou halenkou.

,, Teto Rosie!'' zaradovala se Zoe.

,, Luiso, moje teta Rosie.'' představila je Zoe.

Po krátkém rozhovoru Zoe napadla šílená věc. Zašly spolu do třetího a posledního patra knihovny. Bylo to patro kam veřejnost neměla přístup. Staré knihy a regály plné pavučin. Ideální místo na schovku.

,, Tak fajn, zhasneme a ty Luiso počítej. Schválně jestli mně najdeš.'' pokoušela ji Zoe. 

Luisa tedy počítala. Až napočítala do padesáti, začala se rozkoukávat.

Bála se. Při každém jejím kroku podlaha vrzala, nebo se otřela o pavučinu. Bylo to nad míru děsivé. Uviděla pohyb. ,, Zoe, mám tě.''

Nic se nedělo. Byly ale domluvené pokud Luisa tohle řekne Zoe vyleze. Stále nic. Luisa se začínala bát. ,, Zoe, vylez!'' zašeptala. Pomalu se začala blížit k tomu podivnému stínu za regálem. ,, Mám tě!''

Najednou tam ale nic nebylo. Luisa se ohlédla. Měla pocit jako by jí někdo sledoval. Uslyšela vrzat podlahu. ,, Zoe?'' zašeptala.

To už přestávalo být vtipné. K Luise se to čím dál víc blížilo až se najednou z opačného rohu knihovny ozvalo: ,, Luiso''.

Luisa si oddechla když uslyšela hlas Zoe. Začala honička. Luisa utíkala mezi regály a snažila se chytit Zoe. Dost se při tom nasmály a úplně zapomněla na neznámý stín. Hrály aspoň dalších deset kol než je to unavilo a vrátily se zpátky dolů.

,, Lepší schovku, jsem v životě nehrála.'' pochvalovala si Zoe.