Prisoner | LS

19

Další přežité ranní cvičení bylo za nimi, i tak se, ale ani jeden z chlapců necítil dvakrát skvěle. Louis byl zamlklý a Harry to následoval. Respektoval Louisův postoj a sám vlastně taky potřeboval klid. Chtěl chvíli krásného ticha, kdy se jen kapky vody odráží od povrchu. A to taky měl. Právě sledoval jak se malé kapky odráží od Louisovy pokožky a oříškové vlasy mu padají do obličeje. Louis byl najednou tak uklidněný. Věděl, že dnes nemusí ve sprše stát jako dřevěné prkno, protože Harry je přímo vedle něj. Natolik mu důvěřoval, že právě kvůli té důvěře, teď mohl vnímat jen tmu před svýma očima a vodu dopadající na jeho tělo. Nebál se. Cítil Harryho přítomnost a s tou si připadal jako by měl snad nadpřirozené schopnosti. Věřil sobě. Věřil jemu. A to ho dělalo daleko silnějším než předtím.

Mozek prázdný, oči zavřené, i tak se, ale svých démonů nezbavil. Byli tam. Čekali. Bavilo je, užívat si jeho bolest. Vše končilo, až když zasáhl někdo jiný. Někdo kdo má daleko větší moc nad Louisem. Někdo kdo má moc citovou.

Harryho ruka se svezla po Louisové tváři a tím mu konečně zase otevřela oči. Díval se do těch jedinečných modrých korálků a svou ruku nechával na chlapcově obličeji. Zase to byl on. Harry byl ten, který ho znovu vytáhl z té velké tmavé propasti, která se nacházela v Louisově nitru. Všechno se tak rychle zvrtlo. Nejdříve cizinci. Pak nepřátelé. A potom se to všechno zvrtlo ještě více. Začli k sobě být blízcí tělesně a nakonec i duševně. Teď stačil jen pohled a ten druhý věděl, co se jeho společníkovi odehrává v hlavě. A věděl i jak mu nejúčinněji pomoct.

Louis si ze začátku dával hroznou vinu za to, že nechal Harryho na sebe sáhnout. Nechal ho, ho vysléknout. Nechal ho, se ho dotýkat. Dovolil mu vše i přesto jak moc ho v tu dobu nenáviděl a proto si to taky tolik vyčítal. Každým dnem bylo dotyků více a výčitek ještě víc. Až nakonec vypnul. Vypnul mozek, který mu pořád připomínal jak špatné to je, ale zapomněl vypnout srdce, které se pomalu začínalo angažovat. A teď je tady. Tolik krásných pocitů v něm Harry vyvolává. Už jen těžko by se napočítal nějaké nenávisti. A to bylo riskantní, protože se Louis nerad vázal. Věděl, že to nakonec totiž stejně začne všechno bolet, protože nic hezkého není na věky. A proto se bál i teď. Bál se chyb a dalších výčitek. Bál se vlastně všeho. Byl jako malé štěně v rohu místnosti, které bylo odebráno od své matky a jde do rukou nových majitelů. Až na to, že Louisova matka se ho vzdala úmyslně, narozdíl od feny. Roh místnosti a zdi kolem něj byli temné myšlenky provázející jeho život. Harry všechny ty zdi pomalu rozbíjel, ale co když je časem postaví zpátky a možná přidá i nové? Jednou mu musí ublížit..Jinak by to nebylo opravdové.

A nebo mu jednou ublíží Louis. Znal se až moc dobře. Právě kvůli tomu, že se nerad vázal, měl v oblasti vztahů a blízkých kontaktů mezery a nedostatky, se kterými dokáže lehce něco pohnojit. Taky byl výbušný, citlivý a uzavřený. Všechny jeho vlastnosti odpuzovaly blízké kontakty. Proto mu bylo záhadou jak se Harry dostal tak blízko k tomu citlivému vnitru. Dostal se mu pod kůži a Louis byl z toho zmatený, protože nikdo před Harrym se o to takovým způsobem nepokusil. Louis byl v jakési křižovatce a nevěděl jakou cestou se dát. Nevěděl, která je ta správná a proto to všechno nechal jen plynout.

Konečky Harryho prstů společně s laserovým pohledem zelených korálků přejíždí po Louisově tepně na krku. Zkoumal jeho kůži. Prohlížel si minulá, už dávno stará znaménka, která zanechal na jeho krku před dlouhou dobou. Díval se na mizející bledé značky. Bývalo jich dříve tolik..Harry si nemohl pomoct. Představa toho, že by byl Louisův krk zase prázdný a nezasažený jeho dotykem, ho neuspokojovala. Ještě jednou přejel prstem po jednom z pořád nejvíce viditelných znamének. Druhá ruka zajela do brunetkových vlasů a trošku mu odvrátila hlavu. Stačilo se jen naklonit a Harry měl všechno na dosah a absolutně to zbožňoval. Louisova pokožka na krku byla už dávno posetá husí kůží kvůli všem těm dotykům a horkému dechu kudrnatého chlapce, který cítil tak blízko sebe.