Kousek tvého světa [HP]

6. Myslánka, část první

„ZMIJOZEL!" vykřikl klobouk, až sebou Dudley polekaně trhl. Mělo mu dojít, že tady narazí na spousty zvláštností, ale i tak ho každá další dokázala překvapit.

Blondýnka si z hlavy klobouk sundala a s úsměvem se rozeběhla ke stolu, který jako jediný hlasitě povykoval. Dekorace kolem něj byly sladěny do zelených barev.

Než se profesorka, předčítající jména ze seznamu, dostala k písmenu J, Dudley zvládl vypozorovat, která kolej je která. Sice pořádně nevěděl, podle čeho se dělí, ale všiml si, že zmijozelští prváci sklízí zdaleka nejmenší ovace od těch ostatních.

„Jonesová, Hestie."

Dudley otočil svou plnou pozornost zpátky k zařazování. Malá Hestie ke klobouku přišla velmi rozpačitě, nakonec si ho ale odhodlaně narazila na hlavu.

„HAVRASPÁR!"

A s tím výkřikem, následovaným hlasitým potleskem, se vzpomínka opět rozplynula.

Několik následujících minut Dudley strávil procházením hradu v krátkých útržcích vzpomínek. Viděl havraspárskou společenskou místnost, knihovnu, chodby s posuvnými schodišti, školní pozemky, vánoční výzdobu i halloweenské dekorace, dokonce byl i svědkem utkání v jakémsi podivném sportu, kde hráči létali na košťatech - všechno se tam ale míhalo tak rychle, že nestíhal pochytit nějaký systém či pravidla. Vzpomínky se na delší dobu ustálily až v jedné z učeben.

Lavice tam tentokrát nebyly, skupinka starších žáků posedávala rozdělena do tří hloučků na podlaze. Nemohlo jim být víc než Dudleymu teď.

Až po chvilce si Dudley všiml, jak byli rozesazeni - všichni na pravé straně měli kravaty zelené, nalevo modré a čtveřice uprostřed byla namíchaná z obou barev. Bylo zřejmé, že až na tyto výjimky mezi kolejemi panuje přinejmenším jakési napětí, ne-li nevraživost.

„Farleyi, nepaktuj se s krvezrádcema," ozvalo se houknutí ze zelené strany.

„Trhni si," zakroutil nezaujatě hlavou kluk z prostředka třídy a dál se věnoval konverzaci s ostatními.

„Nech ho bejt, Farley je ztracenej případ," reagoval další člověk ze zmijozelského hloučku tak, aby ho všichni dobře slyšeli. „Na takový brzo přijde řada taky. Hned jak Zmijozelův dědic vyřídí všechny mudlovský šmejdy..."

Napětí zesílilo a prakticky půlka třídy vytahovala z kapes hůlky. Dudley už začínal mít strach, že se něco semele, když se od dveří ozvalo zakašlání.

To ten obr nestačil? projelo Dudleymu hlavou. Jméno profesorky McGonnagallové mu na jazyk naskočilo téměř okamžitě - na jejich trapné setkání už stačil zapomenout, ale teď se mu to všechno vrátilo. Než nad tím ale měl čas přemýšlet, profesorka promluvila.

„Pane Rowle, takové výrazy si tu prosím odpusťte. Odebírám Zmijozelu pět bodů a - slečno Wilsonová, hodina už začala, takže prosím vyplivněte tu žvýkačku, nebo to bude ještě víc."

„Pardon, pardon," zakroutila okamžitě hlavou drobná zrzka z prostřední skupinky, plivla si do dlaně a jedním mávnutím hůlky nechala růžovou žvýkačku zmizet. Dudley překvapeně zamrkal - viděl ji už předtím v davu prváků a povědomá mu nepřipadala, její hlas už ale rozhodně někde slyšel.

„Profesor Kratiknot se k nám přidá zachvilku, zdržely ho povinnosti, takže jsme nuceni začít bez něj," pokračovala profesorka McGonnagallová. „Už na předchozích lekcích jsme si řekli, že ne každý je schopný patrona vyčarovat, nehledě na to, o jak silného kouzelníka se jedná, takže na nikoho z vás netlačím. Přesto vás ale prosím, abyste se opravdu snažili. Vzhledem k situaci, v jaké se naše škola zrovna nachází," nenápadně šlehla pohledem po zeleném hloučku, „vám schopnost bránit se či poslat rychlý vzkaz může doslova zachránit životy. Potřebuje si někdo zopakovat principy zaklínadla, nebo chcete rovnou přejít k tréninku?"

Studenti si vyměnili několik pohledů a nakonec většina z nich jen zakroutila hlavou.

Chvíli se nedělo nic zajímavého, jen z pár hůlek vytryskly jiskry a obláčky stříbrné páry, žádná zvířata se ale po místnosti nerozběhla. Dudley si trochu zklamaně sedl na zem k modré skupince, ve které mimo jiné dřepěla i Hestie, a čekal, co se bude dít dál. Hestie přeci věděla, jak ho patroni zajímají, takže by ho na obyčejnou nevydařenou hodinu snad neposílala.

A měl pravdu. Jako první se ukázala stříbřitá veverka, vyvolaná jednou z havraspárských studentek. Ta nadšeně zavýskla a několik spolužáků se jejímu nadšení zasmálo, jiní ji sledovali s obdivem.

„Výborně, slečno Burbageová," pochválila ji profesorka a rty se jí roztáhly do něčeho, co mohlo připomínat úsměv. To už ale veverku následoval pes z Farleyovy hůlky.

Dudley nestačil zírat. Jen chvilku potom kolem nich proběhl stříbrný tygr, který po třídě prohnal právě vzniklou ovečku. Patroni kolem sebe chvilku kroužili v jakési ohromující choreografii, než se postupně rozplynuli. Tím ale vzpomínka nekončila.

Kolem Dudleyho hlavy se prohnala obrovská divoká kočka, kterou už stoprocentně někde viděl. Prudce se otočil za jejím zdrojem a všiml si zrzky, jak se jí koutek rtu zvedl ve spokojeném úsměvu. Loktem drcla do jednoho ze svých kamarádů, načež se kočka okamžitě rozplynula. V tu chvíli Dudleymu konečně došlo, odkud znal její hlas - ano, rozhodně to byla ta dívka, kterou si Hestie najala, aby jí pomohla dostat věci z auta a sehnala tuhle myslánku.

Instinktivně se otočil na Hestii právě včas, aby viděl, jak se jí patron podařil také. A byl to... delfín?

Dudley otevřel pusu překvapením. Neukazovala mu Hestie ještě před pár dny sovu? Tady bylo něco zatraceně divně.

Jakési rozuzlení přišlo jen o chvilku později. Hestie se zazubila a rozjařeně poskočila na místě. „Caron, viděla jsi to?"

„Jasně!" zasmála se plavovláska vedle ní. „Počkej, to musím zvládnout taky." Málem si překousla jazyk, jak se začala soustředit, a zavřela oči. „Expecto patronum!"

Z její hůlky nevyšel jen stříbrný obláček - byla to sova. Sova, kterou Dudley dobře znal.

Často se stává, že má tvůj patron stejnou podobu jako patron někoho, na kom ti záleží. To je momentálně i můj případ. Hestiina slova mu najednou začala dávat smysl. Proč ale tenkrát byl její patron jiný? Změnil se? Bylo něco takového vůbec možné?

Dosud měl pocit, že z Bradavic už viděl vše, ale to mu ještě nedocházelo, že Bradavicemi vzpomínky zdaleka nekončí.

...

Tak Dudley už se nám podíval do myslánky, viděl pár známých i neznámých tváří, ale zatím víc zkoumal Bradavice jako takové než o Hestiinu minulost. To se příště ale změní! :D Dudley je z toho teda zmatený, ale co si myslíte o jejím patronovi a o Caron vy? :D