„Kapitáne, vstávejte" probudil mě čísi hlas. „Je čas na hlídku." Byl to poručík Natála. „Pojďte se mnou," řekla a vyšla ze dveří ven. Byla ještě tma, jelikož byly dvě hodiny ráno. Dům stál na nízkých kůlech, takže se pod něj vešel ležící člověk. Poručíka Nikolu jsem vybral schválně jako první, protože v ukrývání je nejlepší, takže vybrala to nejlepší místo pro hlídkování. Poručík Natála, mi ukázal malou prohlubeň v zemi, do které bych se v případě nouze mohl schovat. „Tak dobrá, běžte si lehnout" řekl jsem poručíkovi Natále a sám jsem si zalezl na hlídkovací pozici. Noc byla celkem teplá, ale hlína, na které jsem ležel, byla vlhká a studená. Byl naprostý klid, ačkoliv se mi zdálo, že slyším tlumené pokřiky a zvuk nákladních automobilů. Na ruce mi začaly vibrovat hodinky. „Už jsou čtyři," řekl jsem si. „Měl bych jít vzbudit Pavlínu". Vstal jsem a šel do domu. Měl jsem příšerně ztuhlé svaly. „Poručíku vstávejte a pojďte za mnou", řekl jsem a vyvedl ji ven na hlídkovací úkryt. Načež jsem se vrátil a lehl si. Usnul jsem okamžitě.
„Kapitáne, vzbuďte se, máme problém!" třásla se mnou Pavlína„Našli nás." „Dobrá, rychle vzbuďte ostatní a ukažte mi to." Mezitím jsem se protáhl a nabil zbraň. „Vemte si zbraně a výstroj," sykl jsem, když se ostatní probudili. Přikývli. „Pojďte za mnou," řekla Pavlína a vyrazila. „Tamhle jsou. Spatřila jsem tam světla a slyšela výkřiky." A v tom se to stalo. Slyšeli jsme pouhé zasvištění a pak asi pět metrů od nás vybuchl granát. Kousek nás to odhodilo. A jakmile to bouchlo, začaly lítat kulky. „K zemi!" Zařval jsem a sám jsem se k ní vrhnul, abych nebyl jako cedník. „ Natálo počet", houkl jsem.„ Asi patnáct, ale dva mají granátomet" „Nikolo sejměte je a taky toho, co se k vám blíží z boku." „Nadporučíku, vy si vemte ten čtyřčlenný hlouček nalevo, klidně granátem, Natálo, vy si vemte ty dva bez helmy a já s poručíkem máme zbytek" rozdal jsem rozkazy. „ Tři, dva, jedna útok!" odstartoval jsem. Sejmul jsem tři. Jednoho jsem trefil do hlavy, takže zemřel bez mrknutí oka. Druhého jsem skropil olovem na cedník a třetímu jsem postřelil nohu. Ten se pak nešťastnou náhodou přimotal do míst, kam dopadl poručíkův granát, který se otoho s prostřelenou nohou postaral i o ten hlouček. Poručík Natála ty své skropila lehkým kulometem a její sestra ty své srazila k zemi střelou mezi oči. Poručík Pavlína ty zbylé tři vyřídila přesnými ranami do hrudi. „Dobrá práce" pochválil jsem tým. „Pojďme zpět do domu. Podíváme se na mapu "řekl jsem a zabodl nůž do mapy. „Musíme sem" ukázal jsem prstem na mapu. „Měli bychom tam být v osm, když vyrazíme ve čtvrt na sedm. Do té doby se připravte, zkontrolujte si výzbroj a nasnídejte se "řekl jsem.
„A čeho se máme najíst, když nic nemáme" zeptala se Nikola. „Ale jo máme. Ve vedlejší místnosti na stole je pár masových konzerv a okoralý chleba" řekl jsem. „Kapitáne teče tu pitná voda" oznámila mi poručík Pavlína. „ Super, takže se i napijeme." Nebyla to pětihvězdičková snídaně, ale energii doplnila na sto dvacet procent. Dojedli jsme v šest. „ Zabalte si, čím dříve vyrazíme, tím dříve to dokončíme. Myslete na to, že ti chlapi jsou chladnokrevní zabijáci a taky, že budou dobře vyzbrojeni. Nepodceňte je, byla by to chyba. A taky by to bylo to poslední, co byste v životě udělali" řekl jsem a zvedl se. „Tak pojďte, ať to sfoukneme". „Souhlasím" řekl nadporučík a také se zvedl. To už se zvedali i všichni ostatní.
