he should get help / Zayn Malik

collapsed in a cafe

Jako každé ráno jsem se zase pohádala s mamkou. Je to u nás poslední dobou už rutina.
Prý je mnou znechucená.. proč, jsem se ale už nedozvěděla. Popadla jsem jablko, batoh značky Nike, svůj světle šedý kabát a jako boty černé vansky a vyběhla z domu pryč. Napsala jsem Zaynovi ať na mě nečeká že si skočím koupit ještě svačinu. Ano, lhala jsem mu, nešla jsem si koupit svačinu ale šla do knihkupectví pro novou knihu. Kdyby se to Zayn dozvěděl zabil by mě. Prý mám podle něho moc knih, že to nemůžu ani přečíst, ale to je na omylu,už jenom za tenhle měsíc jsem přečetla 3 knížky a to není ani polovina měsíce.
„Dobrý den" pozdravila jsem prodavačku v knihkupectví. Už mě tu zná.
„Dobrý den, slečno Meddison" pozdravila mě na oplátku prodavačka a já si to mířila k regálům s romantickou tematikou.
Nakonec jsem vybrala knihu s názvem „zachraň mě" doporučila mi ji kamarádka.

*

„Ahoj Zayne" pozdravila jsem svého nejlepšího kamaráda před školou.
„Ahoj Meddie" odpověděl mi Zayn „plánuješ na dnešek něco?" Optal se mě. „Asi ani ne, Proč ?" Abych řekla pravdu tak jo, měla jsem jít s mamkou na nákup, ale vím že kdybych šla akorát by jsme se zase pohádali. „No napadlo mě ze bychom mohli skočit do nějaké kavárny na kafe nebo tak..." „Tak jo," lepší než jít s mamkou na nákup jídla.

*
Poslední hodinu máme s učitelkou Žambrdovou nebo-li s naši třídní, je to starší paní, ale vždy vás vyslechne a je celkem hodná. Většinou mě nechá si i číst v jejich hodinách. „Maddie"
„ Ano Zayne," řekla jsem, ale od knížky jsem se neodvrátila. V tom se zazvonilo, konečně!
„ To je jedno teď už, povím ti to později," a vřele se na mě usmál, úsměv jsem mu oplatila a společně jsme se vydali k šatnám a pak rovnou do kavárny.

*

„Co si dáš Maddie" optal se Zayn. „asi to čokoládové latte" odpověděla jsem a šla nám zasednout oblíbené místo v zadu kam nikdo nechodí. Zayn si po chvíli přisednul a čekali jsme než nám donesou naši objednávku.
„ Zayne co si mi to chtěl o té hodině, vypadalo že to bylo důležité. Jestli tě něco trápí můžeš mi to říct, víš přeci že jsem tu pro tebe kdykoliv ti bude špatně" ukončila jsem svůj né- moc dlouhý monolog a pousmála se na Zayna. „nó víš, taťka... tátovi.. já promiň" Začali se mu klepat ruce, asi má další záchvat. Zayn měl dřív psychické problémy a došlo to až k tomu, že často dostával záchvaty úzkosti. Dostal prášky na uklidnění, vždy když cítí, že to na něj jde má si je vzít.
„Zayne co se děje, vypadá to že máš zase záchvat, bereš ty prášky ?" Mlčí, jen se kouká do stolu. „Zayne odvedu tě domů ano ?" Žádná odpověď, jen slabé přikývnutí. Zaplatila jsem naše nedopité kafe a šla jsem s nim pomalu domů. Naštěstí je ještě ve stavu kdy dokáže chodit, dříve to bylo tak, že si sednul a nedokázal se ani zvednout. To už mám taky se Zaynem za sebou, bylo to poprvé na našem plese kdy se to stalo.
„Maddie" z mého přemýšlení mě vytrhne slabé 'Maddie'.
„Ano Zayne, copak, už jsme skoro u tebe doma"
„Promiň mi to" řekne a ruce se mu začnou klepat ještě víc.
„Zayne nic se neděje, nemáš se za co omlouvat, buď v klidu ano? Nádech výdech."
Už jsme u Zayna doma, mám jeho klíček, Zayn mi ho dal pro případ nouze a teď se hodí.
U Zayna doma nikdo není, to je divné. Zayn má celkem velkou a hlasitou rodinu, která ho vždy podržela.
„Tak jo Zayne, pojď si tady lehnout" Vím co bych v takovémto stavu měla dělat, ale je to složité. Je to můj nejlepší kamarád, který se kvůli něčemu trápí a já mu zatím nedokážu nějak pomoct. Lehnul si na svoji postel a já si sedla vedle nej a začala mu měřit tlak. Musím udělat vše co mi tenkrát řekl jsem doktor.

Flashbag :

„Meddie je potřeba když uvidíš, že to na Zayna přišlo chtělo by ho to položit na záda, pokud to půjde tak mu změřit tlak, dát mu studený obklad, třeba ho chytnout za ruce a určitě si s ním o tom popovídat. Pokud bude mimo své tělo, je potřeba zjistit co se mu honí v hlavě, pokud to budou nějaké špatné hlasy, myšlenky musíš mu je vyvrátit a hlavně on sám si je musí vyvrátit." Řekl mi tehdy jeho psycholog.
„Pane doktore já vás chápu, ale nevím jestli v tu dobu budu vědět co mám dělat. Na tom plese když prostě spadnul a nemluvil semnou, jen koukal do blba a pořad říkal, že ho to bolí tak- tak to pro mě bylo strašně těžký, bylo těžký ho v takovém stavu vidět" řekla jsem mu tehdy a pořad si za tím stojím, je to strašné ho vidět, že se zase trápí, ale jediná věc jak mu teď mužů pomoct je to, že budu silná.
„ určitě by neuškodilo kdyby si Zayn přišel popovídat i semnou, samozřejmě tím chci ale také říct to, že i ty, když budeš si chtít o čemkoliv popovídat jsem tu pro tebe."

Konec flashbagu

Tlak má 140 na 100, sakra Zayne to je celkem vysoký, Donesla jsem mu obklad na čelo, sedla jsem si vedle něj a vzala si jeho ruku do té své. „Zayne, já vím, že je těžké mi říct co se stalo, že tě to dohnalo až do takovéhoto stavu, ale věř mi, když se mi svěříš budeš se cítit lépe"
Doufám, že to na něj zabere, nevím jak jinak bych mu to měla říct.
„Meddie, je- je to strašně těžký" řekl a já mlčela a nechala ho kdykoliv zase začít mluvit. Po asi půl minutě začal. „ taťkovi asi tak před týdnem zjistili rakovinu ve stádiu D, me-metastáze po-po celém těle." Toto mě opravdu zaskočilo, Zaynův táta je strašně veselý člověk , on je ten poslední do koho bych řekla, že je nějak nemocný.
„ Zayne... to je mi opravdu strašně líto, ale- ale nějak to zvládneme ano? Jsem tu s tebou, kdokoliv mi můžeš cokoliv říct. Jsem tu pro tebe."
„Meddie, podle doktorů už nemá moc času. Pane bože, můj táta umře" Strašně mě bolí ho takhle vidět. Lehnu si vedla něho a objemu ho, vždy je klidnější když ho objemu.
„Děkuju, že si mi to řekl Zayne, vím jak je to pro tebe těžké a to, že si mi to dokázal říct je od tebe opravu statečné Zee"

_______

Ahojky,

Je tady první kapitola.
A já jen doufám, že se vám kapitola líbila. <3

-K