Charlotte Page je dcera amerického prezidenta, který se o ni tak bojí, že jí nedovolí jít někam, bez dozoru alespoň dvou agentů. Charlotte se, ale nelíbí když jí na každém kroku někdo pořád sleduje. Chce být volná. Jednoho dne si jí, její otec přivo...
Zrovna jsem se na televizi díval na první díl čtvrté série Teen Wolf když v tom někdo zazvonil na zvonek u dveří.
Zastavil jsem tedy seriál a šel otevřít.
„ Ahoj mami, co tu děláš?" Zeptal jsem se jí když vešla. „ To nemůžu navštívit svého syna?" Oplatila mi otázku otázkou.
Zasmál jsem se tomu a sednul si na gauč. „ No vlastně jsem tu proto že ti chci něco říct." Řekla.
„ Dobře." Řekl jsem a podíval se na ni.
„ Potřebuju abys dneska Charlotte, Toma a Piper dovedl na skládku aut." Řekla a já jsem na ni hodil nechápavý pohled.
„ Proč?"
„ Je na čase ti povědět pravdu." Nadechla se. Pořád jsem vůbec nechápal o co tu jde.
„ Všem říkám že jsem policistka ale nejsem." Zastavila se. „ To co ti teď řeknu se ti asi moc líbit nebude. Hlavně mi musíš slíbit že mě vyslechneš." Přikývnul jsem a ona pokračovala.
„ Jsem tajná agentka." Vydechla. " Co?" Nemohl jsem uveřit tomu co právě řekla. " Pracuji pro jednu organizaci jménem Redfog. To znamená že když chce někdo někoho třeba zabít přijde za mnou nebo mi napíše a já tak udělám." Vytřeštil jsem na ni oči a vstal z gauče. Chtěl jsem odejít ale zastavila mě.
„ Počkej."
„ Proč? Vždyť jsi mi právě Řekla že jsi nájemná vražedkyně!" Zastavil jsem se a podíval se na ni zklamaným pohledem. Musím to vstřebat. Neochotně jsem si sedl zpátky na gauč a poslouchal ji.
„ A je tu ještě něco. Víš jak jsem ti povídala o mém kamarádovi z dětství Jamesovi." Pokračovala. „ Jo říkala jsi že tě podrazil nebo co." Vzpomněl jsem si.
„ Je to prezident a též otec od Charlotte." Dořekla.„ Cože?"
„ Já vím že je toho na tebe moc ale potřebuji tvou pomoc. Nechtěla jsem tohle dělat... nechtěla jsem být vrah. Ale potřebovali jsme peníze stejně jako teď. Když Charlotte odvedem zpátky domů, Jam- prezident by nám mohl dát nějaké peníze." Řekla mi a sklopila pohled k zemi.
Po chvíli rozvažování jsem odpověděl:„ Dobře pomůžu ti ale když mi slíbíš že se nikomu nic nestane."
„ Slibuju." Usmála se.
„ Tak kdy tam mají být?" Zeptal jsem se. „ Tak za hodinu a půl." Odpověděla a já přikývl.
„ Hlavně jim nesmíš říct že si můj syn." Řekla. „ Jasně." Podíval jsem se na ni.
„ Tak já už půjdu." Podívala se na mě ještě než odešla. „ Měj se." Zavřela za sebou dveře.
Už teď lituju že jsem souhlasil.
~
Po odletu Charlotte s Vilmou
Hned poté co odletěli rozvázal jsem Piper, Toma a Tess. „ Jste v pořádku?" Zeptal jsem se pak.
„ Jo." Odpověděla Tess. „ Já věděla že bys nás nezradil." Objala mě Piper. Objal jsem ji též a usmál se.
Když se ode mě odtáhla dala mi facku. „ Au." Zaúpěl jsem bolestí. „ Tohle už nám nikdy nedělej." Křikla na mě Piper a pak se usmála.
„ Jo jasně." Řekl jsem a zasmál se tomu. „ Teď musíme za Charlotte." Podíval se na mě Tom s obavami.
„ Jo letadlo už je nachystané. Jeden můj kamarád to zařídil. Snad jste si nemysleli že tu jsem jediný kdo to co mamka dělá neschvaluje." Řekl jsem s úsměvem a vyrazil ven ze dveří.
„ Takže ty jsi vážně syn Vilmy?" Zeptal se Tom. „ Jo, bohužel jo." Přikývl jsem.
Venku už opravdu bylo letadlo do kterého jsme následně všichni nasedli. Letadlo poté vzlétlo směrem k Charlotte.
„ Takže jak to uděláme? Jak dostanem Vilmu?" Zeptala se Tess. „ To je pravda, měli bychom něco vymyslet." Řekla Piper která asi po pěti minutách zírání z okna konečně něco řekla.
„ Tak já Piper a Tess půjdeme za Charlotte a něco vymyslíme a ty budeš hlídat bránu kdyby chtěla utéct." Navrhl Tom a všichni přikývli.
„ Dobře, tak teď si odpočiňte bude to ještě dlouhá cesta." Usmál jsem se a opřel si hlavu o opěradlo. Zavřel jsem oči a odpočíval.
Po chvilce jsem na rameni ucítil Pipeřinu hlavu. Podíval jsem se na ni a začal ji hladit po vlasech. Je tak roztomilá když spí. Usmál jsem se. Pak jsem se zase opřel, zavřel oči a vydal se do říše snů.
~
Probudil mě hlas Piper který říkal že jsme na místě. Otevřel jsem oči, protáhl se a vstal.
„ Můžem jít?" Zeptala se Tess a já přikývl. Vyšli jsme tedy z letadla a pak si stopli taxíka. Nastoupili jsme do něj a jeli.
Po asi čtvrt hodině jízdy jsme dorazili na místo. Vystoupili jsme z taxíku který hned potom odjel. Tom, Piper a Tess si to mířili za dům kde je zahrada obklíčena plotem. Já jsem zůstal na místě a čekal.
Pohled Charlotte
„ Počkat jak jste se sem vlastně vůbec dostali?" Zastavila jsem se a zeptala se jich nechápavě. Byli přece uvěznění v té budově.
„ Jim, to Jim nám pomohl. " Usmála se Piper. „ Ukázalo se že byl celou dobu na naší straně."
„ Já věděla že by nás nepodrazil." Řekla jsem a pokračovali jsme dál v cestě. „ Taktéž Jim je tu taky?" Zeptala jsem se.
„ Jo. Hlídá bránu kdyby se pokusila utéct." Vysvětlila Piper. Po chvíli chůze jsme se museli rozdělit.
Ukázala jsem jim kde je pokoj pro hosty kde je Vilma a pak si to mířila do tátovi kanceláře.
Bez zaváhání jsem otevřela dveře od kanceláře a vešla dovnitř.
„ Ahoj tati. Potřebuju ti něco říct." Začala jsem pomalu a přešla blíž k němu. „ Dobře, ale příště zaklepej." Napomenul mě.
Zakoulela jsem očima a pokračovala. „ Neznal jsi náhodou jako malý nějakou Vilmu?" Zeptala jsem se.
„ Jo znal proč?" Nechápavě se zeptal.
„ Protože ta paní co mě sem přivezla je ona a je to nájemná vražedkyně. Celou dobu po mě šla protože tě nemá ráda tak šla přeze mě." Vysvětlila jsem.
„ Co?" Vůbec nechápal. „ Takže v našem domě je nájemná vražedkyně která byla také má kamarádka. Pokud chápu dobře."
„ Jo, přesně tak." Potvrdila jsem. Hned vytáhl telefon a šel volat policii. Já jsem mezitím opustila místnost a šla za Jimem.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Čauky! Po týdnu je tu další část. Takže snad se líbila. Vůbec jsem nevěděla jak ji napsat takže proto jsem ji nevydala dřív. A to bude asi všechno, tak se mějte.
