2.

2.5K 98 9
                                    

Po vstřebání prvotního šoku se vydala obléct. Upravila se a vydala se k domu jejího budoucího manžela. Dům byl ponurý, ale bylo poznat že ho majitel udržoval. Otevřela branku a vydala se k hlavním dveřím. Zaklepala a zanedlouho jí otevřel Severus Snape. ,,Zdravím, předpokládám, že jste si rozsudek už přečetl." Začala a Snape přikývl než jí pustil do domu. Vydali se do kuchyně, kde dal Severus hned vařit vodu na čaj. ,,Jsem s tím obeznámen. A jsem stejně zaskočen jako vy." Přikývl a Miona se posadila. ,, Když se máme za dvanáct dní vzít, nechtěl byste si začít tykat?" Zeptala se a Severus zalil čaj. ,,To je velice dobrý nápad. Severus." Řekl a natáhl k ní ruku k potřesu. Hermiona se i přes chmury usmála a ruku přijmula. ,,Hermiona." Odpověděla a usmála se. Severus na stůl položil dva hrnky s čajem a oba se posadili.

,,Řekni mi něco o sobě." Řekl a Hemiona se jen stydlivě zasmála. ,,Jsem mudlorozená, což víš. Mám malou roční sestru a mí rodiče jsou zubaři. Vyrůstala jsem v centru Londýna. Mluvím třemi jazyky a ráda čtu a běhám." Řekla prvních pár informací, co jí napadlo. Severus důrazně přikývl a nadechl se. ,,Jsem míšené krve. Hlava rodu své matky a bývalý smrtijed. Nemám se vztahy absolutně žádné zkušenosti. A teď se budu cítit trapně, ale mám nulové zkušenosti i z ložnice." Řekl a lehce se začervenal. Hermiona potlačila nutkání se zasmát a přikývla. ,,Díky za upřímnost. Takže ty jsi tak nějak panic, že?" Zeptala se a Severus potupně přikývl. Právě přiznal své bývalé studentce a kolegyni, že je panic. Hermiona se usmála a pohladila ho po ruce. ,,To nevadí. Já sice už panna nejsem ale nemusíš se za to stydět." Uklidnila ho a Severus zvedl pohled. Usmála se na něj a Severus jí úsměv s rozpaky opětoval.

,,Mám se přestěhovat k tobě, nebo se ty přestěhuješ ke mně?" Zeptala se později, když spolu obědvali. ,,Nevadilo by ti se přestěhovat sem?" Zeptal se a Hermiona přikývla. ,,V pohodě. Vím, že je to na tebe teď asi moc změn. Přizpůsobím se tobě, pod jednou podmínkou." Začala a Severus na ní nervózně koukl. ,,Poslouchám." Řekl a Hermiona se napila vína. ,,Budeme sdílet jednu ložnici. Nechci žít v manželství jako Malfoyovi. Každý spí na druhé straně sídla." Vysvětlila a Severus na ní překvapeně hleděl. ,,Dobře, ale až po manželství. Ted' budu spát na gauči a ty v ložnici." Řekl a Hermiona na něj hleděla. ,,To v žádném případě. Budeme spát oba v ložnici. Nemusíš se strachovat a mít kvůli tomu divný pocit. Budeme manželé." Řekla vážně a Severus se zamyslel. Měla pravdu, jen to pořád moc nechápal. Čekal by, že uteče hned po zjištění, že je panic a nebo po zjištění koho si má vzít ale ona ne. Byla na něj milá a dokonce ho uklidnila. Přikývl a vstal. Odnesl svůj prázdný talíř do kuchyně a Hermiona ho následovala.

,,Zítra se sem začnu stěhovat. Jen mi ukaž kam si mohu dát věci a pak půjdu." Řekla a Severus přikývl. Vydal se s ní do patra a vešel do ložnice. Byla tam velká manželská postel a dvě skříně. Severus jednu otevřel. ,,Budeš mít celou tuto skříň. Já tu nemám moc věcí. Vše mám v Bradavicích. Jestli máš nějaké fotky, co si chceš vystavit, tak ti v tom nebudu bránit. Levé strana postele je má." Řekl v rychlosti a Hermiona přikývla. ,,Dobře, půjdu domů a zítra v deset tu budu." Řekla a dala mu malý polibek na tvář. Odešla a Severus tam ještě nějakou dobu zaskočeně stál.

Manželé z donuceníDonde viven las historias. Descúbrelo ahora