Lišák [CZ]

Chci se stát senseiem

Pohled Naruta

Povzdechnu si ve formě Kyuubiho. 

,,Naruto?" optá se opatrně Itachi.

,,Ticho." zahřmí můj hluboký hlas. ,,Snažím se soustředit a zklidnit, jinak se z téhle podoby nedostanu pryč." dodám.

,,Soustřeď se. Soustřeď se." našeptám sám sobě.

,,Kitsune, klid. Prostě všechny starosti výpusť z hlavy." poradí.

*povzdech*,,Fajn." odpovím suše.

Sednu před  Kuramu do tureckého sedu a zavřu oči. Najednou se mým tělem rozhostí klid, jako kdybych předtím nebyl naštvaný a vzteklý. Tedy o proti tomu co se dělo v mé hlavě, tak v reálném světě mi mizely ocasy a i rudá čakra. Nakonec jsem dopadl na zem spálený a to bylo poslední co si pamatuji.

Pohled Katsumi

,,Naruto?" optá se opatrně Itachi Naruta. 

,,Ticho." zahřmí jeho hluboký nelidský hlas. Všichni se na sebe podíváme. Naruto už nějakou dobu totiž leží na zemi a my nevíme co se s ním děje, protože má zavřené oči. 

,,Snažím se soustředit a zklidnit, jinak se z téhle podoby nedostanu pryč." dodá.

><><><><><

už je to skoro půl hodina co naposledy Naruto promluvil, mám o něho docela strach. Najednou mu začnou mizet ocasy a rudá čakra, nakonec on už v lidské formě leží na zemi hodně popálený a nejspíš i v bezvědomí.

Rozejdu se směrem k němu a začnu mu léčit rány. ,,Tohle nebude asi stačit Katsumi." řekne Kakashi. Přikývnu, ale dál se věnuji léčení Naruta. Po chvilce léčení je trochu vyléčený, ale pořád má někde ošklivé popáleniny.

,,To stačí Kat." sáhne mi na rameno Kakashi.,,Ostatní máte volno a vraťte se do vesnice, Itachi ty půjdeš oznámit Narutovo rodičům co se stalo, Tadashi ty zase oznámíš vše Páté. Já  vezmu Naruta, Itachi a Katsumi půjdou se mnou." oznámí Kakashi.

,,Hai!" vykřikneme najednou.

Pohled Naruta

Temnota zase. Co se asi děje potom co jsem se přeměnil zpět? Vyšilovali? Běželi hned ke mě nebo se na mě vykašlali a radši utekli, protože měli ze mě strach. Nedivil bych se, taky bych utekl kdybych viděl monstrum jako jsem já.

,,Ale Kitsune, neříkej si tak. To jsou jen blbý lidi kteří soudí jen podle pohledu." pohladí mě po hlavě prstem.

*povzdech* ,,Ale."

,,Žádný ale nechci slyšet rozumíš? Ty jsi ten nejmilejší člověk kterého znám Kitsu, jsi nejen můj jinchuuriky, ale i přítel víš? A jak víš, tak se s lidmi nekamaradíčkuji." zakroutí hlavou.

*smích* ,,Díky Kuramo, ty jsi zase pro mě jako člen rodiny. Vždy mě dokážeš zvednout náladu." usměji se.

,,Hele." odmlčím se.

,,Hm?" koukne se na mě.

,,Přemýšlel jsem." řeknu.

,,Nad čím Kitsune?" optá se.

,,Víš, přemýšlel jsem že bych se možná chtěl stát senseiem."řeknu.

,,Vážně by sis to přál? Jsi si jistý?" přivře oči Kurama.