Spolupráce ||Dramione, FF ✅

20. Kapitola

Hermiona otevřela oči a podívala se na červené závěsy zatažené kolem její postele. Bylo příjemné mít jedno místo, které pro ni bylo naprosto bezpečné. Jedno místo, kde mohla nerušeně přemýšlet, aniž by ji někdo obtěžoval, protože děvčata, se kterými sdílela ložnici, věděly, že když zatáhne závěsy, nechce být rušena. Taky bylo příjemné mít jedno místo, kde se mohla schovat před pronikavými pohledy, kterými ji Draco často sledoval. Jedno místo, kde se mohla schovat před ostatními studenty. A to teď uvítala ze všeho nejvíc.

To, co mělo zůstat utajeno, bylo najednou nejzajímavějším tématem celé školy. Ne to, že Hermiona spolupracovala s Dracem. To bylo pro většinu lidí přijatelné, zvláště pro ty, kteří znali Hermionu a chápali její absolutní oddanost školní práci. Šlo o to, že si studenti všimli, že se vztah mezi tou lvicí a jedním hadem změnil.

Začalo to, když za ní Draco přišel a prosil ji o to, aby si s ním promluvila. Téměř všichni, kteří je sledovali, slyšeli zoufalství v Dracově hlase. Překvapivější pro ně bylo to, že Hermiona jeho požadavek přijala a odešla s ním i přesto, že měla jít na hodinu Přeměňování.

Spekulace začaly okamžitě. Jak dlouho spolu mluvili a o čem? Proč potřeboval nutně mluvit zrovna s ní? Proč najednou Malfoyovi nevadí její mudlovská krev? Stali se z nich přátelé? Nebo jsou víc než to?

V Bradavicích byl letos poměrně klid, žádný turnaj tří kouzelníků, žádní zkamenělí studenti a žádné krvavé nápisy na stěnách. Jediné, co se stalo, byl útěk Luciuse a pár dalších smrtijedů, ale od jejich útěku se vůbec nic nestalo, takže studenti zůstávali v klidu. Nicméně právě proto, že se na škole nedělo nic zajímavého, tato trocha drbů o možném milostném vztahu mezi Nebelvírkou a Zmijozelem se mezi studenty šířila jako vlna tsunami.

Hermiona se víc zachumlala do deky a zavřela oči. Už nikdy nechtěla svou postel opustit. Nechtěla už nikdy čelit zvědavým, někdy i znechuceným pohledům studentů. Nechtěla dál slyšet to jejich otravné šeptání, když kolem nich procházela.

„Hermiono? Jsi vzhůru?“ zašeptal tichý hlas.

Oslovená čarodějka otevřela oči a vražedně zírala na strop. Copak si Parvati nevšimla, že má zatáhlé závěsy? S tichým zavrčením roztáhla závěsy na levé straně postele a probodla ostrým pohledem Parvati, která seděla na své posteli a hleděla na ni zvědavým pohledem, přesně takovým, jakým na ni hledělo spoustu studentů.

„Hermiono, jsem ráda, že jsi vzhůru. Chtěla bych s tebou mluvit," řekla Parvati s úsměvem, který se Hermioně ani trochu nelíbil. „Víš, hodně se o tom mluví a-" pokračovala, ale byla přerušena tím, že Hermiona rychle vylezla z postele. Věděla, kam tím její spolužačka směřuje.

„Ach ne, to už je vážně půl deváté?“ vyjekla Hermiona přehnaně šokovaně. Otevřela svou skříň a vytáhla z ní čisté oblečení a lekla se, když se Parvati objevila hned za ní.

„Hermiono?" oslovila ji znovu.

Kudrnatá čarodějka jí však nevěnovala pozornost, vzala si svůj župan a rychle zamířila do koupelny. Otravná dívka by ji snad následovala i tam, kdyby jí nezabouchla dveře před nosem. Když však vykonala ranní hygienu, vylezla z koupelny a málem se leknutím zkácela na zem, jelikož Parvati stála přímo u dveří.

„Můžeš s tím přestat?" vyjela na ni vztekle Hermiona.

„Jdeš za Malfoyem?“ zeptala se Parvati a ignorovala její otázku.

Hermiona se na ni zamračila. „Za Malfoyem? Ne, jdu za Harrym a Ronem na hřiště. Trénují na další zápas.“ Byla to samozřejmě lež. Ve skutečnosti opravdu měla v plánu vyrazit do jejich pokoje, aby se s Dracem setkala. Ani si nebyla jistá, zda Harry a Ron opravdu trénují. Byla to první věc, která ji napadla.