Už je to 12 hodin od toho co jsme vypluli z,, domova,, a táta stále hledá ten portál. Já už jsem to vzdala po prvním zkoumání jeskyně a volání na nějakého, asi čaroděje, jestli nás pustí dovnitř. Někdo by mohl tvrdit že se táta naprosto zbláznil, ale podle mě, tedy aspoň doufám, je to jen neškodná cestovní horečka.
Právě jsme na rozcestí mezi skalami.
,, Tati já si myslím že to zkusíme do prava",, Ne" ,, A proč ne? " ,, A proč jo?" ,, Protože pravá je vždycky lepší."
Ano, samozřejmě, šli jsme do leva. Po dalších 4 hodinách na cestě jsem byla hrozně unavená, ale tátova vysněná levá cesta neměla konce.
Když jsme po půl hodinovém křiku za plavby konečně dopluli na konec skal naskytl se nám pohled na malinkou vybydlenou chatičku. Táta sice nejprve tvrdil že tam nemůžeme přespat, protože je to vloupání na cizí pozemek, ale po krátkém vysvětlení mích argumentů sám uznal za vhodné zde přespat. Majitelům to určitě nebude vadit.
***
,, Nechte moji dceru na pokoji, vezměte si mě, ale jí nechte jít. PROSÍM! " ,, Dobrá vezmeme si tebe, jak chceš, ale ji taky. Vemte je oba" ,, Rozkaz pane" ,, NÉÉÉ! "
***
,, NÉÉÉ!"
,, Ale No tak, zlato, byl to jenom sen, jenom zlý sen, bude to dobrý, jsem tu s tebou, nemusíš se ničeho bát" chlácholil mě táta. Od té doby co máma zamřela občas mívám noční můry. Vždycky jsou hrozně živé a já pak křičím na celé kolo a brečím a nejhorší na tom je, že úplně vidím na tátovi jak ho to ničí snad víc než mě.
Potom se mi podařilo normálně v klidu usnou, bez další noční můry a vzbudilo mě až tátovo,, dělej, vstávej, musíme jít, máme před sebou pořádnej kus cesty, musíme najít ten portál, musí být už hodně blízko podle jedné mapy, kterou jsem našel zde v knihovně. ",, No to si snad děláš srandu tati, mi se sem vloupem, aby jsme tu mohli přespat a ty jim tady šmejdíš i v knihovně?" No to snad nemyslí vážně?,, A čí to byl asi nápad se sem vloupat, aby si mohl jít zdřímnout? Hmm? " ,, No jo no, uznávám byl to můj nápad, ale jen se sem jít vyspat, ne jim prohrabat celou knivovnu" ,, Já jim nerozhrabal celou knihovnu. No víš co, to je jedno, už radši pojdmě, máme před sebou ještě nějaký ten kus cesty a taky nevíme kdy se vrátí majitelé domu. " ,, Jasně tati"
Po nějaké té chvilce cesty jsem měla vážně neskutečný, ale neskutečný hlad. ,, Tati? " ,, Ano?" ,, Nemáme nějaký jídlo? " ,, Jooo, jídlo, jooo. Nooo, víš já ho tak trochu zapoměl doma." ,, COO!? " No tak dělá si srandu? On s sebou vezme nějaký starý byliny po mámě a nevezme JÍDLO!? ,, Tak to je vrchol, tohleto. Já se tady s tebou táhnu po všech zapomenutejch koutech oceánu a ty nemáš jídlo? Tak to ne. Já bez jídla nikam nejdu. Zůstanu tady dokud se nenajim. " ,, Ale No tak, za chvíli najdeme ten portál a pak se najíme." ,, No tak dobře, ale slibuješ že pak bude jídlo? " ,, Jo" ,, fajn"
*****
Ahojky, doufám že se nová kapitola líbí a že je to alespoň trochu srozumitelná. Je věnovaná mé sestře, protože mi ji ten konec připomíná.
Komenty a hlasy potěší ❤️
Tak čauky mňauky a u další kapitoly nashle
ESTÁS LEYENDO
Aqua Queen // Loki FF //
FanficJe to povídka o Avengers a o Lokim. Je to o neobyčejné dívce hned z několika důvodů, co jí čeká celkem dlouhá cesta, nelehký osud a spousta ran od života. Příběh je ve smyšleném multiverse. Měla by to být kombinace fantazie a filmů. Nezapadá do děj...
