Queen without crown (CZ TST ff)

005

"Do prdele" zaklela jsem. "Ne, ne, NE! Tohle není možný! Já- Já-" nestihla jsem nic říct, protože jsem skončila v Jamesově náručí. Začal mě utěšovat a já mu začala brečet v náručí. 

"Nechci vám kazit moment, hrdličky, ale za chvilku tady tahle budova bude plná vojáků ze ZLOSINu, takže bysme měli jít," ozval se za námi Jorge. Rychle jsem se od Jamese odtáhla. Chtělo se mi vyskočit z okna. Tak strašný pocit jsem v živitě neměla. Klídek Kaylee... To zvládneš. Nádech výdech. Nádech výdech. Furt jsem byla vystrašená, ale aspoň už jsem se netřásla jak jehně. Setřela jsem si poslední kapky slz a Branda řekla: " Tak jo, měli bychom jít, jinak jsme fakt nahraní. Za chvilku to tady všechno shoří." Vtom jsem se jakoby probudila.

"Panebože, a co Carl?!" zařvala jsem vyděšeně. Všichni kromě Brendy a Jorgeho se na mě tázavě podívali. Nevšímala jsem si pohledů a sběhla schody dolů.

"Ne!!" ozývaly se za mnou výkřiky. Já jsem je nevnímala. Slyšela jsem za sebou kroky. Čekala jsem Brendu, Jorgeho, Jamese... Ale rozhodně ne Newta, nebo jakže se jmenoval. Kolem nás začali pobíhat vojáci, ale já se úspěšně schovávala za různé trámy a další harampádí co tam bylo naskládané. Poprvé jsem byla ráda, že tam ten čurbes je. Newt běžel za mnou. Když se dostal blízko mě, zeptal se: "Co to frasně děláš?!" Nevěděla jsem, co to jeho 'frasně' znamená a neměla jsem v plánu mu odpovědět. Měla jsem co dělat abych vůbec dýchala. 

Oba jsme vyběhli do sklepa. Bylo tam plno vojáků. Zabíjeli všechny žrouty. Pohledem jsem hledala Carla. A taky jsem ho našla. Rozeběhla jsem se k němu, ale v ten moment ho někdo zezadu zastřelil. 

"NE!!" zařvala jsem. Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale Newt mě pevně chytl za pas. Snažila jsem se mu vysmeknout, ale když jsem konečně pochopila že se mi to nepodaří, běžela jsem za ním a celou dobu jsem za sebou nechávala kapičky slz. Vyběhli jsme po schodech a jak jsme se dostali nahoru, schodiště po kterém jsme šli se rozpadlo. Málem jsem upadla, ale Newt mě chytil. Konečně jsme byli u ostatních. Brenda uviděla moje slzy, pochopila to a šla mě rychle obejmout.

"Co chcete dělat?" zeptal se nás Minho. 

"Pustím jim mou oblíbenou písničku..." ušklíbl se Jorge. Já a Brenda jsme se na sebe podívaly. Věděli jsme, co se bude dít. Jorge pustil gramofot. 

'I like to walking, after midnight...' začalo se ozývat z rádia. 

"Musíme jít!" zakřičel Jorge.

"Moment! Musím si pro něco skočit, hned vás doženu!" zakřičela Brenda a rozběhla se pryč. Thomas se rozběhl za ní. Otočila jsem se a běžela k naší jediné záchraně. Naskočila jsem na to držátko (popravdě ani nevím, co to bylo ani jak se to tam vzalo, ale v tu chvíli mi to bylo jedno). 

"Hele a je to bezpečný?" zeptal se Newt. 

"Stoprocentě," mrkla jsem na něj a rozjela se. Pak jsem slyšela Jorgeho a ostatní jak letěli za mnou, ale Brenda a Thomas pořád nikde...