Stříbrné ostří po kůži jede,
červenou látku za sebou leje.
Necítí bolest, jen smutek a zlost,
pro někoho, kdo nezná ji dost.
Tatínku, tatínku volala do ticha,
odpověď byla však jen rána do břicha.
Už není to její tatínek milý,
je to jen tyran a ona z něj šílý.
Z krásného dětství plného radosti,
má dívka už jen tiky a úzkosti.
______________________________________
Zde bych to asi ukončila, tohle pro mě byl fakt teror psát. No nic doufám že se líbilo kdyžtak poprosím o komentík a názor.
A jako vždy s láskou vaše Eli <3
YOU ARE READING
Básně ztracené dívky
PoetrySem budu přidávat básně které mě napadnou, nic není kradené nebo přivlastněné je to čistě vlastní tvorba děkuji za přečtení a užijte si čtení.<3
