Unexpected Love

01.

Dříve než jsem se stačila rozkoukat po eventu v Japonsku, tak jsme si stáli v tváří v tvář naproti sobě, držela jsem si svůj notýsek a fixu, do kterého jsem o chvilku později dostala autogram od svého největšího idola, vzoru a velkou inspirací. Byl to youtuber, který dělal různé DIY pro domácnost. Zní to divně, většinou tyto věci má na starost žena ne muž.
Svou tvář nikdy neukázal, v žádném videu nebyla, byla ukrytá vždy pod bílou rouškou. Nevěděla jsem jak bez ni vypadá, ale lákalo mě to to zjistit... I když to bylo nereálné.
Podala jsem mu svůj notýsek, z jeho merche, který jsem získala díky kamarádce, která tu v Japonsku žije už několik let. Pozdravili jsme se a já mu v japonštině řekla pro koho to bude. V notýsku se mi rýsoval autogram „DIY Tsuki to Lucy"
„Mohla bych poprosit ještě o foto?"
„Jistěže, není problém" odpověděl mi zdvořile.
Podala jsem mu svůj telefon, kde jsem měla už zapnutou přední kameru, udělala jsem gesto rukou, usmála se a on udělal fotku.
„Děkuji moc!" řekla jsem s poklonem.

Byla to moc krátká doba strávená s mým idolem, i přes to, že jsem měla VIP vstupenku a věděla, že bude následovat after párty tak jsem si myslela, že autogramiáda bude delší. Vrátila jsem se za kamarádkou, která čekala opodál, než jsem si vzala autogram a fotku.
„Děkuji, že si počkala"
„Za málo, večer půjdeš i na after párty co? Chceš doprovod?" škodolibě se usmála a pošťouchla mě loktem.
„Není třeba, pohlídám se tam, nejsem jak ostatní fanynky, které s e chovají trapně. Navíc nás tam nebude moc, VIP vstupenek bylo jen dvacet."
„Dobrá tedy ale pojď na jídlo, mám hlad" zasmála se Shiroko.

Se Shiroko jsme se poznaly díky online výuce japonštiny, kterou jsem absolvovala dva roky zpět. Už od malička jsem byla nakloněna víc k Asii než k Americkým státům. Asie mě svým způsobem fascinovala, nejvíce ta stará kultura, umění boje, kaligrafie a mnoho další. Shiroko byla moje učitelka a později senpai, které jsem si vážila už jen skrz to, že měla se mnou trpělivost a naučila mě úžasně japonsky, včetně písma. Asi po roce, co jsme se znaly, jsme se domluvily, že se setkáme osobně. Staly se z nás kamarádky, které se navštěvují navzájem, Shiro mi ukazuje krásy Japonska a já ji na oplátku ukazuji krásy České Republiky, ve které jsem se narodila.

Hodiny běželi nadzvukovou rychlostí a už byl i večer, do after párty zbývala ani ne hodina. Hodinu jsem investovala sezením na lavičce kousek od klubu, přemýšlela jsem co tam bude náplní programu, Tsuki postl příspěvek, že za chvilku vyráží na After párty. Těšila jsem se, byla nervózní ale i odhodlaná na to ho oslovit. Doufala jsem, že by jsme se mohli stát kamarády.

After párty započala, rozběhla se na plné obrátky, alkohol se jen rozléval a pil plnými doušky. Všimla jsem si, že Tsuki moc nepije nebo vůbec. Nesundával roušku. Napadlo mě, že mu koupím drink. Byla to dost šílená představa a nápad. Ale odvahu jsem nasbírala, poručila jsem jeden drink, pamatovala jsem si z videí jeho nejoblíbenější. Barman ho přinesl a podal mi ho, vzala jsem si jej a šla k Tsukimu. Byla jsem nervózní, těžce jsem polkla po cestě.
„Omlouvám se, že ruším, ale mohu vás pozvat na drink?" řekla jsem při příchodu ke stolu, u kterého seděl.
Srdce mi bušilo o závod. Čekala jsem na odpověď, ze které jsem měla obavu.
„Rád přijmu" usmál se pod rouškou a vzal si drink z mých rukou.
Mé tváře chytly nádech červené barvy. ‚
„Nejste vy Lucy, které jsem dnes dával autogram?" započal konverzaci.
„Eh, ano jsem, moc vás obdivuji, jste úžasný člověk" řekla jsem spontánně.
„Takový kompliment si nezasloužím ale děkuji, nicméně posaďte se, když je ta after párty lidé mají mezi sebou konverzovat" nadhodil.
„Mohu?" ujistila jsem se
„Jistěže"
Aktuálně jsem doopravdy myslela, že mi srdce vyskočí z hrudi, až budu zpět u Shiro musím ji poprosit aby mě profackovala, že to nebyl jen sen.
Přisedla jsem si k Tsukimu, který i mě objednal nápoj vlastního výběru. Navázali jsme konverzaci, nejprve se bavil o Youtube, poté přešel na nějaké kutilské věci, při kterých jsme si vyměňovali názory. Díky jeho videím jsem se naučila si dělat renovátorské věci doma sama, nejen v Česku ale i tu v Japonsku, kde jsem si už zařizovala svůj menší byt. Plánovala jsem totiž pendlovat mezi Čechy a Japonskem. Na život v Japonsku jsem si zvykla natolik, že jsem ho nechtěla jen tak opustit, i jsem tu už dostala pracovní příležitost pracovat v mezinárodní ekonomické společnosti.

Po krátké chvíli přišla obsluha i s mým drinkem, položila ho na stůl a odešla. Tsuki zvedl sklenku „Na co si připijeme?" zeptal se
„Na novou renovaci?" navrhla jsem
Tsuki se zasmál „Dobře, může být"
Přiťukli jsme si a Tsuki si stáhnul roušku zrovna v moment, kdy jsem se chtěla napít svého nápoje. Měla jsem tu čest vidět Tsukiho tvář. Prosila jsem aby to nebyl jen sen a že se za chvilku z tohoto úžasného snu neproberu. Polkla jsem a napila se.
„Jak se vůbec jmenujete a odkud pocházíte? Mluvíte krásně japonsky a velmi plynule na to, že jste cizinka"
„Jmenuji se Lucie Tótová a pocházím z České Republiky, je to ve středu Evropy. A co se japonštiny týče, studovala jsem ji pět let z toho dva roky pod vedením mé kamarádky, která tu žije a narodila se tu"
„Velmi nádherné, jen tak dál"
„Děkuji moc" usmála jsem se od srdce.

Objednali jsme si další drinky a konverzovali. Přišla i řeč na práci, povolání a koníčky.
„Jakou děláte práci?" zeptal se
„Nejspíš budu pracovat tady pod jednou mezinárodní ekonomickou společností jako úřednice a účtařka"
„Máte vizitku? Ekonoma aktualně potřebuji, můj současný účtař se odstěhoval do Fukuoki a tím i odešel"
Začala jsem kramovat v peněžence, až jsem jednu našla, roztřesenýma rukama jsem mu ji podala. Nikdy bych neřekla, že můj idol by mě požádal o vizitku a ještě i o to abych pro něj pracovala, byl to snad dar z nebes?
„Zítra se vám ozvu ano? Naplánovali by jsme si schůzku, ukázal bych vám o jakou práci by šlo a domluvili by jsme se, co vy na to?"
Hluboce jsem polkla „Dobře, budu se těšit"

Po zbytek večera jsme si povídali o běžných věcech, až dokud after párty neskončila. Po skončení after párty jsme odešli poslední z baru. Před barem jsme se rozloučili podáním rukou.
„Děkuji vám za pěkný večer Lucy"
„Velké díky je na mé straně"
Uklonili jsme se navzájem, jako ukázání si respektu.

Z after párty jsem byla už doma u Shiroko,vyprávěla jsem ji vše co se tam přihodilo, co se bude dít zítra... .