Under the LED lights (CZ)

2. Under the LED lights

Napjatý vzduch v místnosti drasticky změnil atmosféru v ponurou a zatemnil celou místnost. Uplynulo třicet minut ve třídě toho ztrapněného muže. Hlavu si založil na pažích, a Satori nevěnoval pozornost profesorovým slovům, která vycházela z jeho úst. Oči rusovlasého muže byly opotřebované, protože je sotva dokázal udržet otevřené. Nečekaná chlupatá ruka však narazila na dřevěnou strukturu stolu vedle jeho rovných vlasů.

„Satori!‟

Tendou sebou trhl a vzhlédl, aby viděl učitelovu rozhořčenou tvář. Bylo něco schovaného za jeho odrazenou tváří. Tenhle muž se rozhodně chtěl Tendouovi vysmívat. Chlapcovy vykulené oči byly upřeny na staršího muže s takovou intenzitou, že zapomněl odpovědět. Zmrazen strachem, Tendou zformoval svá slova nesmírně zklidněným tempem a pohyboval rty téměř bez síly.

„Já... Ahoj.‟

Na druhé straně třídní profesor vyplivl svá slova poměrně rychlým tempem a přerušil chudáka univerzitního studenta tím, že ho před třídou málem urazil. Tendou pokýval hlavou a začal rudnout, protože se cítil nesvůj a nechtělo se mu zvednout hlavu, aby se postavil profesorovi a jeho zdánlivě nespravedlivému jednání. Proč by někdo rozpoznal profesionální zvuk tak krutý a velmi... neprofesionální? (Tady se omlouvám. nevím jak to přeložit normálně. Why would someone recognized as a professional sound so cruel and very... unprofessional?)

„Muži jako vy nebudou schopni přežít.‟

Tato slova zazněla Satorimu v hlavě. Zmateně vstal a lehce pootočil nohama směrem k východu. Když popadl své knihy, Tendou položil jednu nohu před druhou a pak opakoval tentýž pohyb, dokud nedošel na práh. Zasmušilý chlapec tiše vyšel ze třídy směrem ke knihovně. Jakmile jeho tělo opustilo místnost, student si přiložil knihu k hrudi a skryl tlukot, bolavého srdce. Když z hněvu a smutku zaťal pěsti, snažil se vyhnout slzám, které bojovaly za svobodu a připraveny mu stékat po obličeji. Venku bylo slyšet dunění hromů a blesků, ale mladému poškozenému muži to bylo jedno. Knihovna byla necelých deset metrů daleko, a když Satori dorazil, strčil do dveří, které už byly pootevřené. Uvnitř byl jen knihovník. Než se vydal k prvnímu stolu, který měl k dispozici, unikl mu z hrdla tichý a unavený povzdech. Pomalu se opřel o černou dřevěnou židli a z úlevy se mu zformoval vybledlý úsměv.

„Ah, jsem sám... konečně.‟

Uplynulo pět hodin a Tendou místo studia poklidně opíral hlavu o stůl. Byl v hlubokém spánku, dokud mu náhodný neznámý student nepoklepal na rameno. Líně otevřel oči a pomalu zvedl hlavu. Sliny mu uvízly mezi paží a spodním rtem. Pod ospalýma očima měl velmi tmavé kruhy. Tak nemohl jedno z nich otevřít. Ospalý student se přinutil k chabému úsměvu, až se ten druhý ušklíbl. I přes reakci nepřátelského studenta se Tendou uchechtl, když si ho nevšímal. Vstal, což způsobilo, že se židle posunula a vydala skřípavý zvuk. Zlomyslný muž, který měl odvahu dát Tendouovi zlý pohled, si rychle zakryl uši kvůli protivnému skřípání. Tendou se otočil, bez starostí opustil své knihy a otočil hlavu, aby pozoroval, jak mužův nepříjemný výraz využívá zábavného okamžiku. Když šel dál, uculoval se.

[Listen to: Then the quiet explosion" by Hammock]

Bylo sedm večer. Ten červenovlasý muž kráčel za světlé deštivé noci domů. Stříkal vodu na chodník tím, že šel přímo kaluží. Tendou to rád dělal už jako malý kluk. Den pro něj ubíhal výjimečně rychle, což nebylo vůbec špatné. Začal pohrdat dlouhými a zbytečnými dny, které se v jeho životě často objevují. Déšť, jemně padající na zem, dodával šedé barvě chodníku jiskřivý a lesklý vzhled, který se obvykle za normálního slunečného dne zdál nudný. Díval se dolů, pak Tendou začal zvedat hlavu nahoru aby se díval kde se prochází. Červená LED světla osvětlovala město, ale zbytek přehlušila černočerná noc. Obklopen slabými kapkami deště, Tendou se nadechl čerstvého vzduchu, když uslyšel blížící se tiché kroky. Otočil se, aby se podíval odkud ty neznámé kroky přicházejí, a uviděl vysokou siluetu. Tento neznámý stín se zdál silný, drsný, těžký a nebezpečný. Nic ho vlastně neděsilo, a tak se rozhodl zůstat, kde je, a upřeně zíral na temnou postavu, dokud jasná červená světla neodhalila nafoukaného, vážného muže. Vlasy měl nazelenalé, stejně jako oči. Zdálo se, že má na sobě přiléhavou šedou košili a úzké džíny. Voda padající z oblohy mu namočila košili a bylo skrz ni vidět svaly a kůže. Tendou předpokládal, že svalnatý muž mrzne, ale jen se na něj celých pět vteřin díval, než pronesl slovo.

„Je všechno v pořádku, pane? Potřebujete s něčím pomoct? Zdá se, že jste úplně promočený.‟

Vyšší muž neodpověděl. Nastala dlouhá pauza, než se Satori otočil a začal odcházet. Když však začal hýbat nohama, podivný svalnatý muž sledoval jeho pohyby. Jedno z Tendouových obočí se zamračilo, když se opačné dolní víčko zachvělo. Na jeho vyčerpané tváři je vidět úsměv. Prudce se otočil.

„Ptal jsem se, jestli nepotřebujete pomoc? Proč mě tak sledujete? Je to strašidelné.‟

Tendou začal hned litovat těch slov, protože ten zastrašující muž by mu mohl říct ať mu neříká že je strašidelný, když on sám vypadá strašidelně. Ale svým překvapením ten muž konečně promluvil hlubokým, hladkým hlasem.

„Moje jméno je Ushijima Wakatoshi.‟

Tendouovy oči se rozšířily. Udivilo ho to natolik, že nedokázal odpovědět ani ho pozdravit. Bylo divné vidět někoho, jak se s ním normálně baví, protože ho skoro každý vždy odsuzoval. Odmítají ho kvůli jeho bouřlivému chování, takže je potěšující potkat někoho jiného. Ushijima zní také jinak než ostatní a setkal se s ním teprve před několika minutami. To byl začátek lepšího života pro mladého dospělého. Konečně bude mít skutečného přítele. Vykouzlil si lehký úsměv na tváři, a Satori nakonec odpověděl.

„Jmenuji se Tendou Satori. Rád vás poznávám.‟

„Aha. Dnes je pěkné počasí. Nechceš se jít projít? Jsem trochu osamělý.‟

Teď, kdyby to nebyla ta nejikoničtější věc, která se Tendouvy kdy stala, pak je to docela nahoře.(Tady jsem ale vůbec nevěděla jak to přeložit. moje angličtina není ještě tak dobra xdd Now, if this was not the sketchiest thing that has ever happened to Tendou, then it is quite up there) Japonsko má nejnižší kriminalitu a Tendou by se mohl bránit, kdyby Wakatoshi byl nebezpečný člen gangu. Nemluvě o tom, že vypadal příliš nevinně na to, aby věděl, jak zranit depresivní duši, jakou měl Tendou. Cévy zmateného chlapce se doširoka otevřely a zaplavily kůži krví, až se Tendou lehce začervenal. Byl víc než spokojený, že ho pozval na večerní dobrodružství. Aniž by dal najevo svůj radostný výraz, usmál se na atleta, než jeho nabídku s potěšením přijal.

*A tady to začíná, můj šťastnější život... setkáním s ním pod LED světly.*

Ngl ta poslední věta mi nahnala slzy do očí help xd

jinak omlouvám se že přidávám kapitolku po tak dlouhé době. Abych byla upřímná, tak jsem byla líná překládat xd

Ale hlavní je že jsem něco přidala ne xdd

Uvidíme se u další kapitolky ahuuj💗💗