Bradavická šeptanda

Na Grimmauldově náměstí dvanáct probíhal bujarý silvestrovský večírek. V něj se změnila porada Řádu, takže přítomni byli i někteří bradavičtí profesoři. Profesorka McGonagallová sice chtěla, aby se hned po poradě vrátili do školy, ale nakonec se nechala přemluvit. Vždyť také bylo co slavit. Artur Weasley byl konečně zpátky doma mezi svými blízkými a dnes si tak trochu užíval pozice čestného hosta. Všem se ulevilo, že jeho nedávné zranění při hlídce zůstalo nakonec bez trvalých následků.

Zábava byla v plném proudu. Po schůzi se k dospělým na chvíli směli připojit i studenti. Molly sice bedlivě sledovala, kam se ubírá směr jednotlivých diskuzí, aby uši mládeže nebyly vystaveny něčemu nepřístupnému, a zároveň ostřížím zrakem monitorovala nápoje, které do sebe omladina zhusta lila, aby někdo z nich náhodou nepropašoval do svého džusu nějaký alkohol, jinak dětem ale nebránila v zábavě.

Jako první se zvedl Severus. Večírky nebyly právě jeho šálkem kávy, navíc jen obtížně odolával touze skočit Blackovi po krku. Prahl po klidu své pracovny, dobré knize a možná sklence koňaku na dobrou noc. Musel se psychicky připravit na lekce nitrobrany s Potterem, které mu tak ‚laskavě' zařídil ředitel.

„Řediteli, máte něco proti tomu, abych se vrátil do školy?" zeptal se Brumbála, když už mířil ke dveřím.

„Pokud opravdu musíš, Severusi, bránit ti nebudu," mávl rukou velkoryse Brumbál.

‚Taky ještě abyste mi bránil,' řekl si Severus v duchu, ale pak si pomyslel, že má pro jednou zase štěstí a se strohým rozloučením zmizel.

„Pořád stejnej morous," uchechtla se Tonksová. „Od té doby, co mě učil, se nezměnil ani trochu."

„Počkej, Tonksová, tebe taky učil, jo? No tě prsk!" ujelo Ronovi.

„No, učil. Byl tehdy ještě celkem ucho, když jsem nastoupila, byl ještě mladší, než jsem teď já. A vlastně to občas byla docela sranda," ušklíbla se Tonksová.

„Snape a sranda, jo? To si teda neumím ani představit," vyjevil se Ron.

„Opatrně, Rone, taky by ti pusa neupadla, kdybys řekl profesor Snape, ostatně pořád tě učí, takže by to bylo na místě," zasáhl Artur, který jejich výměnu zaslechl. Minerva se usmála. Byla ráda, že tentokrát nemusela kárat studenty ona.

„Promiň, taťko, já zapomněl," schlípl uši Ron a v duchu si pomyslel: ‚Kdo se toho netopýra o ty lekce lektvarů prosil?' Nahlas se ale neodvážil odporovat.

„Budeš se možná divit, Rone, ale opravdu to občas bylo celkem zábavné. Třeba tenkrát... To jsme takhle jednou psali test z lektvarů a..." usmála se znovu Tonksová a začala tlumeným hlasem přítomné mládeži vyprávět jednu legendární historku ze školních let.

Sirius a Remus našpicovali uši a přidali se k hloučku v rohu. Jinak si jich nikdo celkem nevšímal. Přítomní dospělí věřili, že má Tonksová děti pod dohledem, a nechali se strhnout Kingsleyho barvitým líčením jednoho kuriózního případu. Vysoký bystrozor byl vynikajícím vypravěčem a jeho příjemný, hluboký hlas se tak dobře poslouchal, že upoutal dokonce i Molly, která přestala skupinku dětí, doprovázenou Siriusem, Remusem a Tonskovou, sledovat svým ostřížím zrakem a nechala se vtáhnout zajímavým příběhem.

Také Tonksové její skupinka posluchačů přímo visela na rtech a už se trochu pochechtávala, když mladá bystrozorka líčila, jak jí Severus vytahoval tahák z výstřihu.

„No doufám, že mu to neprošlo," zavrčel Sirius. „Bych mu musel tu pracku urazit, až bych ho příště viděl," rozčiloval se.

„Klídek, Siriusi, dostanu se k tomu," opáčila Tonksová. „Teda, když mě nebudeš přerušovat," ušklíbla se drze.