KAHAKAI: Ostrov hadů

4. Půl procento?

Nechápala jsem, jak vůbec mohl být někdo z ostrova tak nadšený. Táta zářil jako vánoční stromeček. Enzo vypadal, jako by objevil truhlu plnou zlata, a ne že právě přistál na neobydleném ostrově plném hadů. Tohle bude můj konec.

,,Tak jsme tady," dal mi táta ruku kolem ramen a vykročil od Evangeliny k jakémusi stanu, kterého jsem si dříve nevšimla. Když nás Enzo dohonil, velice gentlemansky mi odhrnul část špinavého plátna a já, přestože to nevypadalo příliš lákavě, jsem do nestabilně stojícího týpí vešla. Myslela jsem, že už mě nic překvapit nemůže. Očividně jsem se mýlila.

,,Mí mílí kamarádi," ujmul se slova opět Enzo, ,,s největší radostí vám chci představit poslední dva členy vaší výpravy za dobrodružstvím do nitra ostrova Kahakai!"

Táta mě přistrčil blíž k Enzovi. ,,Pan James Addams a jeho roztomilá dceruška, slečna Lorelei Addamsová!" ukázal na nás, jako bychom snad byli nějaké filmové hvězdy z nejnovějšího hollywoodského trháku. Polkla jsem a nervózně přešlápla. Nikdy se mi nelíbila pozornost okolí.

,,Děkujeme za vřelé přivítání," promluvil nakonec táta a já se donutila k chabému úsměvu. Tohle jsem nečekala. Tak my nakonec nebudeme bloudit po džungli sami, ale v desetičlenné skupině.

,,Moc mě těší, Jamesi," podal tátovi ruku nějaký vysoký tmavovlasý muž s velice zajímavě zastřiženými vousy. Představil se jako David Smith, hlavní vůdce naší výzkumné expedice. ,,Lorelei."

,,Stačí Rory, pane Smithi," opravila jsem ho a přijala nabízenou ruku.

,,Stačí David. Dobře. Tedy Jamesi a Rory, seznámím vás se zbytkem naší výpravy," otočil se k hloučku lidí, kteří nás už od našeho příchodu zvědavě pozorovali. ,,Hned vedle Enza stojí Howard Wills, významný herpetolog z Bristolu, s manželkou Annie a dvojčaty Maxem a Joshem." Jako první ukázal na rodinku s asi jedenáctiletými chlapci.

Kdo vezme malé kluky místo dovolené někde u moře na neobydlený ostrov plný šupinatých tvorů? Odpověď se úplně nabízí – herpetolog Howard Wills, vědec studující studenokrevné živočichy, což znamená – hady.

,,Těší nás," mávnul na ně táta. Celá rodina Willsových nás přivítala úsměvem od ucha k uchu. Vypadají tak naškrobeně idylicky. Ti asi nebudou mít do kapsy hluboko, usoudila jsem, když jsem si prohlédla jejich výbavu. ,,Vedle stojí Nathan a Reece Grahamovi se synem Alexem," představil další trojici.

Všechny jsem si je prohlédla a snažila se při tom nevypadat moc nepřátelsky. Pohled mi však utkvěl na posledním jmenovaném. Dvakrát jsem zamrkala, protože jsem nedokázala uvěřit tomu, co se mi objevilo před očima.

Přímo přede mnou totiž stál kluk v mém věku, ležérně se opíral o sloup stanu a neposedné hnědé vlasy mu padaly do očí temných jako sama džungle.

,,Rory?"

Zatřepala jsem hlavou a donutila se od toho úkazu přede mnou odtrhnout oči. ,,Jo?"

,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě táta starostlivě a položil mi dlaň na čelo. ,,Nic mi není, jen jsem se trochu zamyslela," pokoušela jsem se skrýt pravý důvod, proč jsem byla mimo. ,,Kdyby se cokoliv dělo, stačí říct," dodal na první pohled nezúčastněně David, ale jiskřičky v jeho očích mi prozradily, že tušil, proč jsem se najednou odpojila od reality.

Půl procento se totiž právě stalo skutečností a zhmotnilo se přede mnou v podobě kluka s nádherným úsměvem. Tak tahle dovolená bude ještě zajímavější, než jsem si myslela. To jsem si od ostrova slibovala velké kulové.

,,Když už tady jsme všichni," tlesknul David, ,,ukážu vám plán trasy a nastíním, jak budou naše společné tři týdny vypadat." Než jsme se usadili do kroužku, všimla jsem si, že všichni mají podobné krosny jako my s tátou. Kdo je připraven, není překvapen.