Debile!

1.7K 122 4
                                    

Ta, doufám, že tam není moc chyb a taky, že se vám to bude líbit. :))) Ještě bych se chtěla omluvit, že je to tak pozdě, ale fakt nemám moc času. Takže teď o prázdninách se to budu snažit trochu vynahradit. :3

HARRY

Znáte, ten pocit, když si v klidu spíte, zdá se vám nehorázně krásný sen a do vašeho pokoje vtrhne matka a strhne z vás peřinu, když jste nahý? Bohužel přesně tohle se mi teď stalo. „Ježíš, mamí! Můžeš mi vrátit tu peřinu??“ Hodil jsem po ní nenávistný pohled a ona jí s ďábelským smíchem hodila na druhou stranu pokoje. „Děláš, jako bych tě nikdy nahého neviděla. Jo a vstávej! Okamžitě! Dnes odjíždíš!“ Roztáhla žaluzie a otevřela okno dokořán. Jasně, ať mě vidí celá ulice. „Jasné, otevři to okno, ať mě vidí celá ulice! To se rovnou můžu stát pornohercem!“ Řval jsem po ní a rychle si na sebe hodil trnky. „Neřvi po mně a chystej se! Za necelé dvě hodiny musíš jet.“ Ano a přesně s tímhle opustila můj pokoj. A samozřejmě nezapomněla, pořádně třísknou dveřmi.

Rozběhnu se a skočím do postele. Jen co sebou plesknu, rozvalím se přes celou postel a pořádně se protáhnu. Vážně nikam nechci jít. Nepojedu! Ale musím. Matka by mi pak nedávala prachy a taky říkala, že by mě klidně vyhodila z domu. Samozřejmě s tím, že by mi rodiče dali nějaké peníze, ale jenom na začátek. Dál bych si musel vydělávat sám. O to vážně nestojím. Raději přežiju měsíc někde v prdeli a zbytek života v luxusu.

Vstanu z postele a zamířím si to do koupelny. Dám si příjemnou ranní sprchu, vyčistím zuby, upravím vlasy, prostě se trochu zkulturním. Dojdu do pokoje a můj zrak dopadne na hodinách. „Do prdele! To už je tolik?“ Zanadávam a kopnu do nejbližší věci. Už mám jen půl hodiny. Jak to mám asi stihnout? Co jsem tak dlouho proboha dělal v té koupelně? Někdy se fakt cítím jak buzerant. Ale co je na tom. Přece je jedno, jestli zasunu do babské prdele nebo do nějakého buzeranta. Je to to samé. Díra jak díra, né? Ze skříně vytáhnu velký kufr a cestovní tašku, nahážu do ní všechny potřebné věci a odnesu je dolu do chodby. Ještě mám asi necelých patnáct minut a musím vyrazit. Aspoň se stihnu ještě najíst. V kuchyni si vezmu zeleninový salát a dojdu s ním do obýváku. Vyvalím se na pohovku, pustím MTV a cpu se.

Už je čas vyrazit. Nechci tam jít. Teoreticky, bych mohl říct, že tam jedu, ale přitom odjet někam úplně jinam. To je nápad no. I když, to nejspíš nevyjde. Matka totiž říkala, že pokud tam nedorazím okamžitě jí z tama budou volat, protože tam má kamarádku. Zasraná kamarádka.

No, pokud chci dále žít v luxusu, asi bych měl vyrazit. Nasednu do auta a nastartuju. Do navigace zadám přenou adresu areálu, kde to má být. Matka mi jí ještě včera napsala na ruku, abych si nemohl stěžovat, kam mám jet. Divné je, že se mi to ani ve spršte nesmylo. Nejspíš to napsala nějakým centrákem. Vyjedu z garáže a zapnu si rádio. Cestou je vážně nehorázni nuda a tak mi nezbývá noc jiného, než si aspoň zpívat. Neumím to, nikdy mi to nešlo, nebo si to aspoň myslím, protože se stydím před lidma zpívat. Je to asi jediná věc, které se bojím. Jednou jsem, totiž v první třídě měli představení a já jsem se od trémy poblil na pódiu. Všichni se mi smáli. I učitelé a celé publiku. Jenom jsem s pláčem utekl na záchody a tam se zamkl. Bylo to pro mě trapné. A právě i v tu chvíli, jsem si řekl, že už nikdy se nenechám ztrapnit. Budu nejlepší a každý se mě bude bát. Bude se mnou chtít do postele, nebo kdekoli, kde se dá dobře zamrdat.

Po dlouhé a nudné cestě konečně vjíždím do areálu. Je tady plno aut a autobusů. Malé chatky asi tak po čtyřech a velké jezero.  Kolem les a hřiště na sporty. Musím uznat, že to není tak hrozné. Myslel jsem, že tady budeme jak ve starověku. Spát v jeskyních, odškrtávat si dny na kamenech a tak. Ale vypadá to, že se tady dá dokonce i slušně přežít. To samozřejmě nemění fakt, že chci jít domů, nebo aspoň najít nějakou fakt sexy kundu.

Vystoupím z auta a vezmu si tašky z kufru. Absolutně netuším, kam mám jít, ale jediné co mě tak napadá je jít za ostatníma. Prostě tam, kde je nejvíc lidí. Rozejdu se směrem, kudy jde tedy největší dav a dojdu až do nějaké velké haly. Je tady vážně hromada lidí. Nejspíš jsou tu s některými i rodiče. Jak trapné. Do místnosti vejde starší paní a stoupne si na židli, tak aby jí každý viděl. „Dávejte prosím pozor! Vítám vám na tomhle táboře pro umělce. Chtěla bych vám popřát hodně štěstí v hledání nových přátel, získávání nových zkušeností a hlavně spóóustu zábavy. Určitě se nudit nebudete. Máme naplánovaný program, který je vyvěšen na nástěnce v jídelně. Na te nástěnce máte i chatky. Jsou očíslované a u každého čísla čtyři jména. S těmi budete bydlet po celý měsíc. A taky bych vás chtěla upozornit, že nestrpíme žádné hádky, bitky, nadávky a podobně. Budete se k sobě chovat slušně nebo vás nemine trest! To by bylo asi všechno. Pokud máte jakékoliv otázky, stavte se u mě v kanceláři.“ Po téhle namáhavě řeči seskočila ze židle a odkráčela. Nechci s nikým bydlet v těch posraných chatkách. Chci být sám! Poslouchat nějaké cizí chrápaní, o to vážně nestojím.

Dojdu k velké tabuli, kde by mělo být napsané, s kým budu na pokoji. Nějaký Daniel, Luke a Andy. Doufám, že budou v pohodě. Nebo přísahám, že si postavím stan někde venku a budu spát tam. Měli jsme chatu číslo 5, tak jsem se rozešel, že si aspoň odložím věci. 3el jsem mezi chatkami a hledal tu naši. V tom se z poza rohu vynořil nějaký debil, co byl ověšený taškami a s mobilem při uchu. Všechno mu padalo a on se to snažil zachytit ještě v letu. Vypadal vážně komicky. A ještě k tomu nejspíš volal s mamkou, protože pořád jenom odpovídal ‚ano‘ nebo ‚ano, nic se mi nestane‘. Takže maminčin mazánek, uchechtl jsem se. On si mě totiž asi ani nevšiml, protože kdy se snažil projít kolem mě, vší silou do mě naboural. „Kam čumíš, kreténe?“ Zařval jsem na něj a on mě jen s otevřenou hubou pozoroval. „O-omlouvám se. Neviděl jsem tě.“ Zašeptal a spíral věci, co mu popadaly. „Příště si dávej pozor pošuku!“ Prošel jsem kolem něho a schválně do něj drcnul, aby mu ty věci zase spadly. Zasmál jsem se a kráčel dál. „Debile!“ Zaslechl jsem za sebou ještě tím jeho holčičím hlasem. Shodil jsem svoje věci a rychlím krokem, došel k němu. Přirazil jsem ho o nejbližší chatku a jednu mu vrazil. „Nebudeš mi říkat debile!!“ Zařval jsem na něj a vrazil další. Akorát v tom k nám přiběhla nějaká baba a odtahovala nás od sebe. „Uklidněte se!! Nebo můžete klidně zpět domů!!“ Hm… kéž by. Pomyslel jsem si. Naposled jsem se n něj podíval, trochu mu upravil tričko, protože ho měl vyhrnuté a odešel.

BTW. ten obrázek je takový zvláštní ale prostě si to představte opačně :'DD snad máte takovou fantazii :'DD né že bych vás podceňovala... to vůůbec :'DD 

Art Camp /Larry/Where stories live. Discover now