Léto začíná a já plnou hlavu brouků mám. Slunko svítí do očí, ptáci zpívající pod okny.
Jak krásné to léto je, jak voní, jak zní. Tenhle pocit tu na dlouho však není, a já se bojím, že ty špatné období přijdou brzy, teď ještě ne ale ale démoni si chystají války. Proti mě a mé hlavě, snad bude jednou dobře. Zatím jsem ve hrozné pasti a démon do mě každou chvilku praští. Já nemám čím se bránit však, jsem pouhé dítě, není to tak? Sedím tu jak velký smutek, mé nohy namočené ve špinavém ale krásném rybníce, ruce mám na knížce. Tenhle pocit moc dobře znám, však jen vím, že ho zase dlouho nepoznám. A ta kniha co čtu, mi padá do vody jak já do chyby. Pomalu se potápí dokud tam neskončí celá, úplně na dně, sama a opuštěná.
YOU ARE READING
Dívka plná květin.
Poetryemocionální příšera Píšu co mě napadá, někdy co cítím. Rozhodně tam chyby jsou, každý někde začínáme. TW - jizvy, self harm, sebevražedné myšlenky, ED
