Hrdinové Marvelu: Věk Nespravedlnosti [DOKONČENO]

Flash Thopmson

,,Myslíš, že seš silnej a že tě nikdo neporazí?... Tak to se uvidí ty jeden kozí zadku!"

,,Flashi?!" vyjekl nevěřícně Ned.

,,Co tam tak stojíte? Běžte!!" Takový rozkaz se zkrátka nedal nebrat vážně.

Když se na bojišti octl v osamění bez jakékoliv jistoty sebemenší ochrany, odvaha jej opět opustila. Byl sám, bez čímkoli pomocné ruky či jiného ujištění, že by tento boj měl zvládnout. Naposledy se takto cítil na vojenské akademii, kam ho otec poslal jako trest za jeho opovržlivé chování doma i ve škole. Na vtipy tam každému scházela nálada, a učitelé s většinou kadetů se častokrát chovali jako naprostí psychopati - bez lítosti a soucitu.

,,Notak poď!!"

Situaci nakonec zachránil Human Torch od Fantastické čtyřky, který se snesl z oblohy, čímž Flashe zbavil přebytečného utrpení jako pravý hrdina.

,,Máš odvážnýho ducha chlapče! Ale tady si to sdovolením převezmu já!" Mladíkovi věnoval smělý pozdrav, jakým se běžně zdraví pouze armádní příslušníci, než nepřátelům ukázal peklo, jaké nejspíš nikdy nezažili. Ten pohled byl přímo fascinující. Prosté ,,wow" k tomu říct zkrátka nestačilo. Člověk měl pocit, že světlo se znovu navrací své velikosti, ale pak Venom strčil do jedné tlusté kamenné zdi, jenž držela pohromadě už tak dost zdevastovanou budovu za Flashem, na něhož se celý objekt s masivním zaburácením cihel a dřeva zbortil.

...

Ticho požirající i ty nejvzdálenější ozvěny, studený vítr vyhánějící veškeré teplo a hluboká tma kam se jen podíval. Na takovém místě se nacházel zcela poprvé. Připadal si jako... mrtvý.

,,Haló?! - Je tady někdo?!" zvolal do nicotného prázdna, ale nikde nic nebylo. Po chvíli Flashe začala přemáhat ohromená únava jakou jaktěživ snad ještě nikdy nezažil. A pak temnotu protrhlo ostré bílé světlo, s nímž přišel také čísi hlas.

,,Hej, kámo, slyšíš mě? - Jestli jo, chci abys věděl, že ti všichni za ty všechny špatný věci, cos nám prováděl ve škole odpouštíme."

Po navrácení zpět do reality zpozoroval Neda sedícího hned u jeho lůžka. Kousek od něho stála u okna MJ.

,,Už je vzhůru."

,,Co se - stalo? Jak jsem - Ah!" sykl, jakmile se pokusil pohnout.

,,Měl bys radši ležet, a... měl by ses možná taky připravit na menší... šok."

,,Co?"

V tu ránu - právě na čas - vstoupila do pokoje doktorka Palmerová. ,,Skvěle, už jste se probral." Jen co k němu došla, Flash prudce chytil její ruku. ,,Nechci od vás slyšet žádný vědecký bláboly, jen pravdu. Co - se - mi - stalo?"

Ned s MJ si navzájem vyměnili poněkud rozpačité pohledy.

,,Víte, tam venku během bojů s těmi symbionty se na vás zhroutila celá jedna budova. A příčinou této nehody jste bohužel přišel o obě nohy a levou paži." Flash šokovaně na doktorku vytřeštil oči, přesně jak se dalo čekat. ,,Je mi to líto. - Samozřejmě jako každý budete mít možnost se dohodnout s firmou Stark Industries na možném vyrobení náhradních končetin."

,,Dobře, eh... Tak díky."

,,To mi také připomíná: přišla za vámi hlavní ředitelka této firmy, Paní Starková, a chtěla by s vámi o něčem mluvit, mám ji říct, že může dál?"

Flash se zvědavě podíval na Neda. Ten také nevěděl o co šlo. MJ se očnímu kontaktu z nějakého důvodu vyhýbala.

,,Ať počká ještě pět minut. Pak může dál," rozhodl nakonec. Teď záleželo skutečně na všem.

Doktorka Palmerová mu ještě zkontrolovala veškeré zdravotní funkce, než ho spolu s jeho přáteli nechala o samotě

Flash zůstal na chvíli jen tupě zírat do pokojových dveří, jenž se pár vteřin nazpět zabouchly.

,,Zas tak špatně na tom ale nejsi. Několik milionů lidí umřelo, takže jsi měl vlastně celkem štěstí," pokusil se ho uklidnit Ned.

Posléze se všichni zaměřili na nedalekou televizi, v níž právě běžely zprávy. Řady známých i neznámých hrdinů klečely na kolenou s rukama za zády, na něž jim policisté nasazovaly tlustá železná pouta. Jiným stačila jen nevděčnost lidí, které krátce předtím zachránili. Bylo to přímo otřesné.

,,Před týdnem prezident prohlásil všechny superhrdiny za nebezpečné zločince, kteří se neumí ovládat, a zakázal jim, aby bez vědomí vlády do ničeho nezasahovali. Nové Avengers nechal zatknout rovnou, aby tak ostatní zastrašil," pronesla ponuře MJ. Uvnitř sebe se pomalu již smiřovala, že svého Petera asi už neuvidí. S.H.I.E.L.D. byl stále tam, kde na začátku, a spousta hrdinů zase zapsaných v trestním hledáčku kriminálníků, a ona nebyla tak naivní, aby věřila, že by se to někdy mělo nějak změnit.

Náhle kdosi vzal zvenčí za kliku dveří.

,,Zdravím. Snad neruším," nakoukla dovnitř Pepper Starková se zdvořilým úsměvem. ,,Jestli to nebude vadit, ráda bych tady s vaším přítelem promluvila o samotě." Ned s MJ se tedy dali ihned na odchod. Sami nevěděli, o co se jedná, ale Pepper znali jako tu nejštědřejší a nejohleduplnější ženu vůbec, nebyl důvod se čeho bát.

,,Přijměte prosím mé politování za vše, co se vám stalo," přistoupila blondýnka o několik kroků blíže k Flashovi. Navenek působila vcelku mile, avšak když si projdete skutečnou smrtí, získáte do života větší nadhled, a věříte jen málokomu. ,,Jakožto ředitelka Stark Industries jsem ochotna vám poskytnout veškeré možné technologie na vaše zranění za tu nejlepší možnou cenu, ovšem..." sklonila pohled k jeho amputované ruce, ,,přeješ-li si, aby tento proces proběhl co nejrychleji, a bez přebytečných zdlouhavých smlouvání, které by mohly při aktuálních okolnostech zabrat klidně i několik týdnů ne-li měsíců, mám pro tebe ještě jednu možnou nabídku." ,,A... co by to bylo za nabídku?" Pepper vítězoslavně roztáhla do široka koutky úst. ,,Sláva a schopnosti, o nichž by si hrdinové jako Spider-man mohli jen nechat zdát."

Poté přišla řeč i na speciální černý oblek, který by musel nosit. Ano, přesně ten oblek držící v sobě tu nejnebezpečnější potvoru na Zemi, Venoma.