V jiném světě

kapitola druhá - nečekaný žák

Jak jsem říkala, tady začali všechny problémy. No, ale to moc předbíhám. Všechno pěkně popořádku. 

Když Betty odjela, nebylo mi dobře, nevím, psychicky? Bože, vždyť já jsem vystudovala psychologii, proč se nevyznám v mých pocitech. Cítila jsem nějakou díru. Jakou? Sama nevím. Velkou, hlodavou, takovou tu co každou chvilku říká, že mi něco chybí. Jediné co zabíralo na tohle prázdno uvnitř byla práce. Ráda jsem byla v hotelu, pomáhala lidem, co vůbec netušily, jaký pokoj mají. Ráda jsem pozorovala jejich štěstí, smutek, vztek. Ale večery byly dlouhé. Ano, mohla jsem zajít do klubu, ale to nejde každý den. Proto jsem čím dál víc času trávila u piana. Když jsem hrála, byla jsem šťastná. A byla jsem ráda, že se ode mne chce někdo na klavír učit. S dětmi to šlo, jsou trochu jednodušší, ne hloupé, ale mají k vám úctu. Proto jsem byla nervózní z mého posledního žáka, čekala jsem někoho staršího 18? nebo 20?. Rozhodně jsem nečekala to co přišlo.

Ten den, co jsme měli domluvenou hodinu jsem byla celý den nervózní. Něco se mi na tom dni nelíbilo. Co já vím, blbý tlak? Měly jsme domluvenou hodinu na půl pátou odpoledne. Nevěděla jsem nic. Jen to že to bude nejspíš dospívající muž. Všechno jsem probírala s jeho přítelkyní, pokud to teda přítelkyně byla. Domů jsem přišla ve čtyři, trošku jsem se najedla, upravila a už někdo zvonil! Stál tam. On! Vysoký tak, že si musíte stoupnout na špičky, abyste dostali polibek jeho krásnými rty. Oči pronikavé, světle zelené žíhané do hněda. Vlasy, tak krásné, nevím jak to dělal. Všechno do sebe nádherně zapadalo. Jako skládanka, kterou jsem sestavila až moc rychle. Okamžitě jsem mu podlehla, ten šarm co z něho vyzařoval. Byl jako model, všimla jsem si jeho červeného trička se znakem Ferrari. Asi mi to mělo poct, ale ne nepomohlo nevěděla jsem, kdo to je. Usmál se na mě a řekl "Hodiny klavíru? Jsem tu správně?" . Ano! zamumlala jsem a pozvala ho dál. Možná si myslel že jsem ho poznala, no opak byl pravdou. Netušila jsem kdo je a to, že se představil mi nepomáhalo. "Jsem Charlie, promiňte Charlie Lecroy! " řekl s tím nejroztomilejším francouzským přízvukem jaký jsem kdy slyšela. " Těší mě, jmenuji se  Anna Marie, takže Charlesi, ..." pousmál se "Je to Charlie, ne Charles, ale je roztomilý jak říkáš Charles, možná si to nechám líbit." nebudeme si nic namlouvat, byla jsem z něho celá mimo. Jako kdyby mě očaroval nějakým kouzlem. Začali jsme naší společnou hodinu, hrát trochu uměl, chtěl se jenom zdokonalit. Řekli jsme si navzájem svoje klavírní cíle a já jsme mu poté vysvětlila, jak bych si představovala aby cvičil na klavír. Hodina nám sice měla končit v půl páté, ale tak moc jsme se rozpovídali, že jsme si nakonec společně dávali i večeři. Před ní jsme se oba dva ujistili, že to jen jen PŘÁTELSKÁ večeře. Charlie měl totiž přítelkyni, myslela jsem si to Charlotte. Krásná, chápu proč jsou spolu, určitě se přitahovali jako magnety. Oba dva neskutečně krásní. Povídali jsme si asi tři hodiny. Dostali jsme se i k našemu povolání, to bylo poprvé co jsem zjistila, že je jezdec Formule 1. Samozřejmě, nepřiznala jsem se k tomu, že vůbec nevím pravidla a nedokážu se o ní mluvit na úrovni. Podle mě to poznal brzo jsme se dostali k mému životopisu. "Vystudovala jsem psychologii, ale těsně po škole jsem zjistila, že to možná není to pravé pro mě. Chtěla jsem se rozhlídnout a kámoška navrhla dovolenou v Monaku, vůbec nevím proč. Ale co vím je, že jsem se do Monaka zamilovala. Teď tu bydlím, pracuju jako recepční a doučuju hru na klavír. Teď jsem relativně šťastná." . Měl překvapený výraz " Relativně? Co víc člověk potřebuje práci jsi našla a najdeš i lepší. Hraní na klavír tě baví, to je vidět a jsem úžasná učitelka. Jsi skvělí člověk a brzo tu zapadneš." usmála jsem se na něj " Nevím, něco mi chybí, cítím se tu šťastná, ale sama. A teď už pryč od tohohle tématu. " . Podíval se na mě a chytl mě za ruku " Najdeš někoho, někoho kdo bude tvojí druhou polovičkou, někoho, kdo tě podpoří a vyplní tvojí prázdnotu. " krásně mu zářili oči, uhnula jsem s rukou, ale jak ví o prázdnotě. Co se to se mnou děje, vím, že je to špatně! Může mi Charlie pomoct s mou prázdnotou?