Mladá, chytrá žena se krátce po dostudování psychologie přestěhuje do Monaka. Ale jen na dva měsíce .... Setká se tam úplně s jiným světem lidí ve kterém se neumí pohybovat, naštěstí ji někdo pomůže.
Je mi 28 let a teď vám povyprávím můj příběh. Když jsem vystudovala Psychologii na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze bylo mi 25. Představovala jsem si jak dostuduju, dostanu magistra a všechna práce bude za mnou. Ano zmýlila jsem se... a to hodně! Asi mi nedošlo, že budu ještě potřebovat pět let praxe a atestaci, abych byla aspoň trochu uznávaná mezi psychology. Po ani ne půl roce jsem se rozhodla, že toto asi není to, co chci do budoucna dělat. Nevěděla jsem, co mám dělat a řekla jsem si že potřebuju čas sama na sebe, najít se a zjistit co mě bude bavit. Měla jsem něco našetřeno a proto jsem se sešla s kámoškou Elisabeth (já jsem jí vždycky říkala Betty)a vymysleli jsme kam na dovolenou. Společně jsem rozhodli - Monako. Druhý nejmenší stát Evropy, ale proto jsme tam nejeli. Popravdě, mysleli jsme si, že někoho najdeme. V Monaku jsou přece boháči ne? Někdo nás přece musí svézt na své jachtě. No dobře zas tak naivní jsme nebyli nebo aspoň já ne. Ale co, kdo ví co se může stát.
Dobře napínat vás nebudu nikdo nás jachtou nevezl, ale nevadí. Pár hotelových pokojů jsme navštívili a pár hrozně bohatých lidí taky. Neskutečně jsme si užili náš měsíc. Vůbec se mi nechtělo domů. Ale proč domů, co mně tam drží? Práci nemám a jen tak si jí nenajdu. Můžu si jí přece najít i tady ne? Moje francouzština sice stojí za starou belu ale angličtina ujde. Každopádně Betty musela jet a já? NO bylo to hodně rozhodování neměla jsem skoro peníze, bydlení jsem taky nedomyslela, ale rozhodla jsem se zůstat. Až na tolik mě Monako okouzlilo.
Začala jsem si hledat práci, moc dlouho to netrvalo a našla jsem si jedno místo ve zdejším hotelu, moc peněz jsem si tam nevydělala ale jen tak tak to stačilo. Byla jsem spolehlivá a možná i proto jsem se docela rychle vypracovala na lepší pozici. To znamenalo i lepší plat. Na moje 26 narozeniny jsem všechny pozvala do mého maličkého bytu v pronájmu. Mamce se to moc nelíbilo, ale Taťka byl nadšený. Možná i proto, že byl racing weekend tak tomu všichni říkali. No pro vás všechny kdo netušíte(já jsem tehdy taky byla mimo), tak to znamená, že se jede v Monaku velká cena Formule 1. Hrozný hluk vám povídám, ale ta atmosféra, zamilovala jsem se do Monaka ještě víc. Nakonec si to i mamka oblíbila a oba dva odjížděli s úsměvem na tváři a s věděním, že jejich dcera je v pořádku a šťastná.
Rất tiếc! Hình ảnh này không tuân theo hướng dẫn nội dung. Để tiếp tục đăng tải, vui lòng xóa hoặc tải lên một hình ảnh khác.
Betty přijela měsíc po rodičích a přivezla mi neskutečný dárek. Piano ANO piano, prý, že si v právnických kruzích něco vydělá a chtěla mi udělat radost. Samozřejmě dostat ten tunový klavír do čtvrtého patra byl porod, přijel k nám jeřáb. No sranda byla, ale krásně se mi hodil do obýváku. A Betty napadlo, proč neučím děti na klavír, abych si přivydělala. Opět jsem jí musela připomenout, že moje francouzština je fakt příšerná, ale ta holka si nedala říct! Takže se stalo, že ten samý den odpoledne jsme lepily plakáty na doučování nebo učení na klavír. Ovšem, že jen v angličtině. Betty se mnou byla ještě týden v Monaku, moc času jsem na ní neměla, ale byla jsem ráda, že tu se mnou je.
Ten týden byl klidný a já si myslela, že moje nabídka nikoho nezaujala, ale jakmile Betty odjela už se to hrnulo, dvě dospívající děti na zdokonalování. A potom jeden dospělý, no, stejně starý jako já. Nevím, neznám ani jméno, všechno se mnou zařizovala jeho přítelkyně jako dárek, překvapení. Myslím že se jmenovala Charlotte. A tady se všechno zamotalo...
