Alfa vlk [DOKONČENO]

58. kapitola

LUCAS (CAM):

Neříkám, že bych s ním bydlet nechtěl, ale musím si najít nějakou brigádu, začít vydělávat.
„Nech to být, nic jsem neřekl." Řekne Jay tiše, poznám podle toho, že je uražený. Vstane z postele.

„Jayi?"

Ignoruje mě, vezme si ze skříně věci na převlečení a beze slov zmizí z pokoje. 

Zase se projevila ta jeho náladovost, i Jess je náladová, dvojčata se nezapřou.

„Came, já tě slyším." Zabouchá na dveře Jay.

Uchechtnu se, když zaslechnu Jaye.

Jasně že s ním chci bydlet. Chci být s ním. Jsme spolu přece spojení. Jenže já nechci, být na něm závislý i finančně, už tak mě to deprimuje. Představa toho, že bychom spolu bydleli, se mi neskutečně moc líbí, ale já si to prostě nemůžu dovolit. Nechci, aby tohle všechno za mě, kupoval on. Moje mamka mi sice posílá nějaké peníze na účet, ale vím, že taky sama jich moc nemá. Nenávidím svého otce, který všechno, co vydělal, prochlastal. Mamka před ním schovala svoje peníze, neměla jich moc, ale aspoň se o mě a později i o Amy postarala, měli jsme vždycky co jíst, ale nikdy jsme si nemohli dovolit nějak utrácet. 

Rozezvoní se mi mobil, když se podívám na displej, zjistím, že mi volá mamka. S lehkým zaváháním přejedu po displeji, pro přijetí hovoru. Stalo se snad něco?

„Ahoj mami, děje se něco?" Optám se jí starostlivě.

„Ahoj Lucasi, ne nic se neděje, jen bych pro tebe měla takovou menší prosbu?"

Pozvednu obočí.

„No..." Zasměje se do telefonu. „víš, mám...jdu dneska na schůzku, a babička jede za svou sestrou."

Stále nevím, co to má společného se mnou. Počkat! Máma má s někým rande?! „Jakou schůzku mami?"

Mamka si odkašle „No prostě jdu na rande. Vlastně jdu s ním už na šesté rande, ale vždycky hlídala Amy babička, ale ona dneska jede pryč. A tak bych tě chtěla požádat, jestli bys jí do zítra nepohlídal ty?"

Máma si našla chlapa a jde s ním dneska na šestou schůzku?! „Jo pohlídám ji, ale proč jsi mi o něm neřekla?" Dotážu se jí.

„Děkuju."
„Chtěla jsem ti to říct, až by to bylo trochu vážnější. Sama ještě nevím, jak to dopadne, ale už mi říkal, že by tebe a Amy chtěl poznat."

„Mami?" Ozvu se, trochu po delší pauze.

„Ano?"

„Jsem rád, že sis někoho našla a přeju ti to. Zasloužíš si být konečně s někým šťastná. A pokud tě ten chlap opustí, tak je to debil, který si tě nezaslouží."

Slyším, jak mamka popotáhne. „Ach Lucasi, ty jsi mě rozbrečel." Nemusím ji vidět, abych věděl, že se teď ze široka usmívá. Musím se nad tím pousmát, jsme rád, že má důvod se zase smát.

„V kolik mám Amy vyzvednout?"

„Asi kolem druhé odpoledne, ještě jednou děkuju. Mám tě moc ráda a vem sebou i Jasona, ráda ho zase uvidím." Odpoví mi.

Pokud Jay bude chtít se mnou jet. „Jo jasně. Taky tě mám rád, tak pa mami.

„Pa Luky." Zavěsí.

JASON:
Nechci tam vpadnout, tak stojím na chodbě, ramenem opřený o zeď vedle dveří do svého pokoje, dokud jeho hovor s mamkou neskončí.
„Jayi? Lucasi? Pojďte dolů, je snídaně." Zavolá mamka z kuchyně.