Haikyuu Ships✔ [Oneshots; CZ]

TsukiYama - Sklapni, Tsukishimo!

Věnováno _anxte Tvoje oblíbené. Myslím. :D

🌟▪🌙

,,Tsukki! Mám dva lístky do kina. Půjdeš se mnou?" zeptal se nadšeně Tadashi svého nejlepšího přítele.

,,Buď ticho, Yamaguchi. Jsi hlučný. Odpočívám."

,,Promiň, Tsukki. Tak půjdeš?" usmál se.

,,Ne," odpověděl s nezájmem Tsukishima. Nasadil si sluchátka.

Yamaguchi si povzdechl. No nic. Hinata určitě půjde.

~

,,Tsukki, ve městě je pouť. Půjdeme?"

,,Yamaguchi, buď ticho. Je to pro děti. Vezmi někoho jiného," řekl Tsukishima.

,,Ah... Ou... Hm... Promiň. Fajn, tak půjdu s někým jiným. Kdyby sis to ale rozm-"

,,Nechci."

,,Fajn." Chlapec si povzdechl.

~

,,Tsukki-"

,,Ne."

,,Ale ještě jsem-"

,,Ne. Nemám zájem."

,,Sklapni, Tsukishimo! Aspoň jednou mě můžeš poslouchat. Chtěl jsem jen... To je jedno," řekl naštvaně Yams.

A dost. Tolik jsem se snažil, aby si mě všiml. Aby věděl, že ho mám rád. Ale on je furt stejnej! Aaah! Nebudu se dál ponižovat.

Celou cestu domů se mračil. Chtěl o víkendu jet na chatu. Ale byl zase odmítnut. A už to vlastně ani neřešil. Už dlouho od něj slýchával pouze: Sklapni, Yamaguchi! A on se vždycky jen omluvil.

,,Ale ale, kohopak tady máme? Číslo 12 z Karasuna."

Tadashi se lekl a zvedl pohled. Zamrkal. To byl ten kluk z Jozhenji. Zubil se a vypadal zase plný života. Jako vždycky. Prohráli, ale on byl vždycky veselý. Neměl moc možnost s ním mluvit nebo tak. Ale vypadal sympaticky.

,,Ah, nejsi ty ten, co nám balil manažerku, a byl málem pokousán Tanakou a Nishinoyou?" zeptal se pobaveně Tadashi. Zamračený výraz zmizel. Ten kluk snad dával energii. Tsukishima ji z něj jen čerpal.

,,Ano ano. Jsem to já," zasmál se. ,,Nikdy mi to číslo nedala. Kvůli tomu prckovi."

,,Jo, Hinata je číslo," zasmál se taky.

,,Jak se vůbec má? Viděl jsem jeho instagram. Neříkej mi, že chodí s tím děsivým nahrávačem," zasmál se. Myslel si, že je to vtip. Ale podle Gucciho výrazu to asi vtip nebyl. ,,Vážně?"

,,Jop. Opravdu jsou spolu. Kageyama Hinatu moc miluje," povzdechl si. Zase posmutněl.

Terushima se na chlapce starostlivě koukl. Tušil, že v tom má prsty ten vysoký blonďák. Usmál se a zvedl mu hlavu.

,,Nebuď smutný. Co kdybych tě pozval na zmrzlinu, hm?" zkusil mu zvednout náladu.

,,No..."

,,Tak pojď. Nestyď se," zazubil se. Vzal ho kolem ramen a šel s ním do místní cukrárny. Yamaguchi tedy bez keců šel.