Divoké proudy

18. Zisk jednoho bývá ztrátou druhého.

Šlo o ty manévry, které Meriqazzané prováděli pár dní nazpátek. Část jejich lodí kotvících v Ridském přístavu, očividně dost naplněná vojáky náhle zvedla kotvy a odplula neznámo kam. Takový přesun snad ani nejde zorganizovat nenápadně, samozřejmě, že jsme o tom věděli. Zbývala však otázka proč. Když jsem s Arlem snažil domluvit na svém dřívějším odjezdu do paláce, který jsem Adamovi slíbil, o své účasti na královské plavbě a tak celkově jsem za ním prostě přišel s hromadou věcí, k nimž jsem od něj potřeboval souhlas, trochu mě skřípnul. Říkal, že když pořád říkám, že ze svého blízkého vztahu s Adamem chci především vytřískat nějaký zisk pro nás, měl bych se začít konečně snažit a zjistit něco o tom, co ty nikým nevysvětlené manévry mají sakra znamenat. Takže předtím, než jsme se s Adamem včera setkali u něj v pracovně a vyrazili na nákupy, jsem mu tam prolezl oknem a trochu se tam porozhlédl. Bylo mi blbé hrabat mu ve věcech, kdyby na to přišel, jak bych mu to asi vysvětloval? Ale sám jsem to chtěl vědět, působilo to vážně zvláštně, nikdo z Meriqazzské strany se s námi o tom náhlém převelení části jejich flotily nebavil, dokonce jsem slyšel, jak nějaké rozsáhlejší machinace Adam během našich společných jednání na Arlův dotaz vyloženě popírá, i když každý, komu slouží zrak, mohl vidět, že ty lodě v přístavu prostě nejsou. Povídalo se o tom spousta konspiračních teorií. Že s námi Meriqazzu došla trpělivost a chystají se znovu zaútočit na naše města... Důvěra je ve vztahu dvou lidí důležitá a já Adamovi v osobních záležitostech skutečně věřil. Ale v politickém vztahu okupant-okupovaný rozhodně neuškodí ověřit si, že vám druhá strana nehodlá v příští vteřině zarazit dýku do zad.

"Evidentně teď nějak nahonem hasí malér v Chiqué. Mají tam vzpouru a potřebují posily." Nezastírám, že pro mě fakt, že Adamovy vojenské manévry nemají se situací u nás vůbec nic společného, představoval velkou úlevu.
"Jak jsme si mysleli." Pokýval hlavou Arlo. No skvěle, o vyšetřovací verzi s povstáním v Chiqué mi samozřejmě nikdo nic neřekl. A musel bych být hlupák, abych věřil tomu, že to nebylo záměrné.
"Máš představu, o kolik jednotek tady tím pádem přišli?" vyslýchal mne dál Arlo.
"Ne moc přesnou, na jednom z těch dokumentů, co jsem viděl, bylo usnesení, že valná rada, vydala doporučení převelet do Chiqué přibližně dvacet procent v Eñaże operujících jednotek..." Schválně jsem mu řekl ještě o dost nižší číslo, než které jsem si v Adamových dokumentech přečetl. Vlastně na tom technicky nezáleželo, v obou případech by naše armáda proti té meriqazzské neměla šanci. Ale stejně mě děsila představa, že by můj horkokrevný bratr zavětřil nějakou bláhovou naději a začal v mé nepřítomnosti vymýšlet blbosti, za něž bychom později tvrdě zaplatili my všichni.
"Dvacet procent? To se mi nezdá, těch lodí z přístavu určitě zmizelo víc." Arlo nakrčil obočí, očividně měl víc informací, než mi během našeho minulého rozhovoru přiznal, a tu mou záměrně podhodnocenou verzi úplně nežral.
"Říkal jsem ti, že nevím, jestli to platí. Prostě to tam takhle bylo napsané, možná to nebyla úplně aktuální zpráva, v tom spěchu jsem se zapomněl podívat na datum. Každopádně se tím na naší situaci asi nic nemění... bohužel. Pořád nad námi mají několikanásobnou převahu," zdůraznil jsem raději to, co bylo důležité.
"To bohužel mají, bastardi. Jak jsou na tom v Chiqué? Myslíš, že by aspoň u nich mohli mít šanci?" uvažoval Arlo zamyšleně.
"Co jsem tak pochopil, jsou na tom určitě líp než my, ale stejně bych tam úspěch moc nečekal. Meriqazzské nadvládě tam stačí vydržet do té doby, než dorazí posily odsud, pak už mají vystaráno," odhadoval jsem. Z těch pár dokumentů, které se mi dostaly do rukou, jsem pořádně nevyčetl, o jak moc vážnou situaci se v zámoří jedná, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by jedna rebelující kolonie měla být pro Meriqazzské impérium něčím nepřekonatelným.
"Šťasten je ten, kdo položí život v boji za svobodu," pronesl Arlo poeticky, což ve mně moc dobrý dojem teda fakt nevzbudilo.