New beginning🦋(TUA-fanfikce) ☂️❤️

6

,,Jak nejen jednu?!"řekla jsem plná emocí že všech těch informací.

,,Máte jich víc, všichni mají jen jednu ale vy slečno máte dokonce 3 a nikdo neví jestli jich náhodou není víc."

Seděla jsem na dřevěné židli v otcově pracovně.
Nevěděla jsem jestli mám brečet protože jsem až teď zjistila že jsem měla sedm sourozenců ale vyrůstala jsem jako sirotek. Nebo jestli mám být naštvaná na otce o kterém jsem taky nevěděla, že mě dal do sirotčince a ani nevím proč.

Byla jsem teď plná emocí.. Byla jsem plná vzteku smutku možná radosti a ani ještě nevím kterými emocemi.

,,Vím že jste teď plná emocí slečno.. Řekl pogo trochu vyděšeně.
,,Máte své prášky? " řekl

,,Jak víte o mých prášcích?!" zarazila jsem se jelikož jediný kdo o nich ví je Anne a můj doktor..

,, Slečno, musím vám teď vše v klidu vysvětlit. "

,,Dobře..." řekla jsem klidně.

,, Víte proč berete svoje prášky?" zeptal se Pogo.

,,Proti depresím které jsem měla v dětství... "řekla jsem.

Pogo vzdychl.

,,Zdaleka to tak není " řekl Pogo smutně.

Koukala jsem a čekala co řekne dál.

,,Vaše schopnosti slečno..." Pogo se chvíli odmlčel.

,, Byli a ještě pořád budou až moc silné."

,, Cože?"

,, Ano, je to tak." řekl Pogo.
,,Vaše schopnosti jsou stejně silné jako ty slečny Vaniy. "

,, Koho? " řekla jsem udiveně jelikož jsem žádnou Vanyu ještě nepoznala.

,,Ještě jste ji nepoznala jelikož si všichni myslí že žádné schopnosti nemá protože bere stejné prášky jako vy.

,,Narodila jste se 1 října 1989."
Řekl Pogo.

Ahojky, omlouvám se že dnešní kapitola je tak krátká a že žádná dlouho nevyšla ale nemám teď vůbec chuť psát ☹️ takže mě napadlo že bych vydávala jednou týdně kratší kapitolu. 🥰 Myslím si že to pochopíte a děkuji za pěkné ohlasy. ❤️
Tuhle kapitolu mám rozepsanou asi už 3 měsíce a vůbec jsem se kvůli škole, povinnostem atd. k ní nedostala, a jak vidíte ani ji nedopsala.
Doufám že se vám aspoň tato krátká kapitola líbila a že mi občas napíšete i nějaký ten komentík. 😁❤️
Děkuji, love ya. <3✨