New beginning🦋(TUA-fanfikce) ☂️❤️

3

,, Tak kam to bude slečno?" zeptal se pan sedící za volantem taxi.

,,Dům Hargreevsových. Znáte? Nebo potřebujete přesnou adresu?" zeptala jsem se.

,,Ano vím" řekl chladně.

Proč to řekl tak chladně mě vůbec nezajímalo, prostě má jen špatnou náladu. Já mám teď na práci důležitější věci.

,,Dobře tak můžeme vyrazit" Jakmile jsem dokončila větu, vytáhla jsem mobil se sluchátky a pustila si písničky.

Se sluchátky v uších jsem usnula.
Probudilo mě až když mi na okýnko auta klepal pan řidič, s připraveným kufrem.

"Děkuji,, řekla jsem

On na to jen kývl a podal mi kufr.

V zápětí odjel. A já se otočila na velký dům. Byl to on, ten ze snu.

Byla jsem nervózní, popravdě bych teď klidně zavolala toho taxi a odjela bych zase zpátky domů.

"No tak seber se,, vydala jsem ze sebe.

Můj pohled znovu směřoval k domu.
Udělala jsem několik kroků a stála přede dveřmi.

"Cink Cink Cink,,

V tu ránu otevřela dáma. Měla krátké blond vlasy, bílou halenku a růžovou sukni s černými puntíky.

" Dobrý den,, začala jsem.
Vlastně jsem ani nevěděla co říct.

"Mám pár otázek a chtěla bych vědět odpovědi,,

" Oh jistě,, její pohled spadl na můj kufr.

"Pojď dál,, pověděla.

Když jsem vešla, tak jsem si všimla některých vycpaných zvířat. Neměla jsem to moc v lásce ale to teď nebyla moje priorita.

"Děkuji,, řekla jsem, a zastavila se uprostřed haly.

"Pojď, tady se posaď,, sedla jsem si na dřevěnou židli. Byli jsme v menší kuchyni.

"Tak, chceš čaj? Nebo kávu?,, zeptala se mě žena.

"Ehm kafe, černý , děkuji,, trošku jsem se zasekla protože si většinou hodně lidí myslí že jsem mladší a tak se mě ptají kolik mi je aby mi to kafe mohli dát. Občas je to vážně otrava jelikož si ani ve 20ti nemůžu dopřát kafe. Vždycky jim musím ukazovat občanku.

"Tak tady,, podala mi hrnek kafe.

"Děkuji,, řekla jsem a srkla si kafe.

"Ah málem bych zapomněla. Já jsem Grace,,

"Jistě, já jsem Sarah,,

"Tak můžeš se ptát na cokoliv chceš,, řekla trochu sklesle

Chtěla jsem se nadechnout abych mohla začít mluvit ale v tom okolo mě proletěl nůž. Kterému jsem se nečekaně vyhnula.

Páni kde jsem se to naučila. Byla jsem z toho celkem v šoku ale neřešila jsme to nějak moc.

Chvíli poté co okolo mě proletěl nůž tak přiběhl nějaký muž.
Měl na sobě černé oblečení a opasek ve kterém byli zastrkané stejné nože jako který okolo mě před chvílí proletěl.

"Diego dávej pozor. Málem si nám tady zabil návštěvu,, řekla dáma.

Já na něj jen udiveně koukala do té doby než něco řekl.

"Promiň mami. A kdo to je?,, řekl celkem otráveně a nejspíš ho to vůbec nezajímalo.

,,Zlatíčko to je-,,

,,Jsem Sarah" dořekla jsem za Grace.

,,Hm super, jsem Diego" řekl s myšlenkami jinde a posadil se u nás ke stolu s hrnkem čehosi.

,,Takže teď už můžeš "pousmála se Grace.

,,Chtěla bych-"

Přerušil mě rozhovor přicházejícího muže mluvil 'sám se sebou?'

,,Zase se hádáš s Benem Klausi?'' zeptal se napůl pobaveně Diego.

Já jen nevěřícně koukala a čekala až Klaus odpoví.

,,Copak do jde jinak? Mě z něj jednou jebne!" řekl Klaus vytočeně.

Teď už jen budu čekat než přijde někdo další. řekla jsem si pro sebe pobaveně.

Myslela jsem to ironicky ale vážně se tak stalo.

,,Allison! Stůj!"

Ze schodů seběhla žena se světlími, kudrnatými vlasy vyčesanými do vysokého culíku.

Ona beze slova vešla do kuchyně,
vzala si hrnek s kafem a celkem naštvaně si sedla k nám.

Hned po ní vešel další muž ale ten byl jiný než ostatní byl obrovský.

Teď už jsem vážně jen udiveně koukala a čekala co se stane.

Ten muž si jen mlčky sedl nejspíš vedle 'Allison'?

Nastala chvíle ticha až pak najednou všichni tři řekli :

,,Kdo to je?!"