Špatný vtip

osmnáctá kapitola

Sedím na posteli a objímám Shoyu ze zadu, který ještě mluví s mámou. "Ne, mami. Natsu je v pohodě. Má skvělou spolubydlící……no já taky……" přizná Shoyo s úsměvem a podívá se na mě. "Dobře…taky se měj…ahoj." Loučí se Shoyo a zavěsí. Unaveně se opře o mou hruď. "Copak? Vždyť jsi mluvil jen se svou mámou." Utahuji si z něj. "Jen se směj. On tě ten humor přejde až ji poznáš." Řekne a šibalsky se usměje.

Pak se chystáme na výlet. "Jsem zvědavý kam nás chtějí zase vytáhnout." Poznamená Shoyo, když vyjdeme z chatky. "To nejsi sám." Pronesu a jdeme k Sugovi a Asure.

"Sugo, kam se jde tentokrát?" Zeptám se ho, když k němu dojdeme. "Jdeme na prohlídku jednoho zámku a u zámku je menší zoo, kde jsou zvířata, které se dají pohladit." Prozradí nám Suga. "To zní dobře." Pronese nadšeně Shoyo. "To taky je, Shoyo. Byla jsem tam loni. Zámek je skvělý a zvířatka jsou úžasná. Jsou zvyklá na lidi, takže jdou k tobě bez problému." Vysvětlí nám Asure s úsměvem, když nám podává svačiny. Vezmu od ní svačiny a schovám je do batohu, vydáme se na cestu.

Cestou se držíme se Shoyem za ruce bavíme se. Držíme se převážně vzadu. Suga se k nám přidá. "Tak co, kluci, zkoušeli jste naší metodu?" Zeptá se Suga tichým hlasem a u toho se ještě usmívá. "Jo zkoušeli." Odpovím mu, protože jdu vedle něj. "Musím uznat, že ta metoda je vážně skvělá." Uzná Shoyo. "No skvělá zase není ale má spíš jisté kouzlo." Řeknu svůj názor. "To má." Odsouhlasí Suga. "No nic. Jdu se podívat dopředu." Oznámí Suga a poplácá mě po rameni. "Sugo, díky." Poděkuji než mi zmizí z dohledu. Otočí hlavu na mě. "Není zač." Pronese s úsměvem a vzdaluje se na začátek skupiny.

Za chvíli stojíme na nádvoří krasného zámku. Suga se jde optat jak dlouho budeme čekat na průvodce. My si posedáme na lavičky a vytáhneme si svačiny.  

"No, vypadá to, že máme hodinu čas. Tak se po svačině mrkneme na zámeckou zahradu." Oznámí nám Suga sedne si na naši lavičku.

"Asi se nemusím ptát, co na to řekne vaše rodina." Začne konverzaci Suga. "Naše mámy o tom nic neví a upřímně ani nevíme jak budou reagovat." Odpovím mu a všimnu si, že Shoyo posmutněl. Vezmu ho kolem ramen. "Neboj se, Shoyo, nic nás nerozdělí." Utěšuji ho. "Pokud jsou vaše matky milující osoby, tak to přijmou. Asi před rokem a půl jsem řešit stejnou situaci s mou rodinou." Dodá Suga. "A co když nás jedna z nich zavrhne?" Zeptá se Shoyo a podívá se na mě a pak na Sugu. "Tak si na to bude muset zvyknout." Odpovím mu rázně. Shoyo se usměje a natáhne se pro polibek.

Zámecká zahrada vypadala skvěle. A když to řeknu já, tak tomu věřte. Okrasné keře, vonící květiny, které jsou zajímavé i barvou. Zajímavé stromy.

Pak už nás čekala prohlídka zámkem. Zámek byl velký a byli v něm zajímavé místnosti. Třeba zámecká ložnice, tu jsem chtěl i vyzkoušet ale nešlo to. Škoda.
Byla tam místnost, kde byl vystaven tehdejší oděv, jak ten královský tak ten od poddaných.
Viděli jsme staré mince, brnění a různé nádobí. Bylo to opravdu zajímavé.

Po prohlídce jsme se vydali na zvířata. To bylo zábavnější část.
Stojíme se Shoyem u poníků a Natsu nás chce vyfotit.
Postavíme se k ohradě, kde jsou poníci, když tu jeden poník si stopne na zadní a začne Shoyovi tahat za vlasy. "Hej." Vykřikne Shoyo a otočí se na poníka. Poník mu ukáže zuby v úsměvu. Já a Natsu se začneme smát. "Haha, ohromná sranda." Zamumlá Shoyo. "Alespoň vidíš, že jsi k nakousnutí." Poznamenám se smíchem. Na to už Natsu dostane záchvat smíchu a já se k ní přidám. "Nechcete toho nechat?" Zeptá se Shoyo uraženě. "Dobře. Dobře." Souhlasím a zastavím smích. Přistoupím k ohradě a nahnu se k poníkovi. "Hele kámo, tenhle ten zrzoun je můj. Takže tlamu pryč." Řeknu poníkovi a chvíli na mě kouká a pak opakuje úsměv. Ten poník má nejspíš smysl pro humor. Tentokrát se smál Shoyo se svou sestrou. A ještě víc se smáli, když mě ten poník přejel svým jazykem po celé mé tváři. To už jsem se neudržel a rozesmál se na celé zoo. Poník se řechtá a pokyvuje hlavou nahoru a dolů. No tak fajn, je mi jasné, že ten poník má smysl pro humor.
Po pár minutách odchází k jinému hloučku děcek a my se odebereme kousek dál.

Natsu si prohlídne fotku. "Hele brácha, je to zdokumentované." Poznamená nadšeně Natsu a ukáže fotku Shoyovi, který se nad tím zasměje. "Tobio, koukej." Řekne Natsu nadšeně a ukáže mi fotku, kde mě ten poník olizuje celou tvář. "Ty taky fotíš všechno." Poznamenám a pokračuji c cestě. Shoyo požádá sestru, aby mu ukázala fotku. Oba se začnou smát. No jo sourozenci.

Projdeme celé zoo a pak se vydáme na cestu do tábora. Cestou se Natsu pochlubí Miwě a dokonce přidá i ty fotky. Miwa se celou cestu tomu smála.

Dojdeme do tábora a Suga nám dá rozchod s tím, že bude za chvíli oběd.
Jdeme do chatky a já se hned svalím na postel. Shoyo se ke mě přidá. Shoyo si podepře hlavu a lehne si na bok. Zajede mi rukou do vlasů. Otočím se na něj a ruku položím kolem pasu.
"Co budeme dělat po obědě?" Zeptám se. "No mohli bychom si zahrát toho pokera." Navrhne Shoyo se šibalským úsměvem. Tušil jsem to. Zabořím hlavu do matrace. "Proč mě to nepřekvapuje. Dobře ale tentokrát budeš prohrávat ty." Škádlím ho s úsměvem. "Ha-ha, to se ještě uvidí." Pronese směšně Shoyo a začne mě lechtat. Přidám se k němu.
Lechtáme se vzájemně až do doby než ohlásí oběd.

Ukončíme naši zábavu a zvednu se z postele. Natáhnu k Shoyovi ruce abych mu pomohl vstát. Přijme mé ruce a já mu pomůžu vstát.

Vyjdeme z chaty a najednou mi Shoyo skočí na záda. "Ty jsi blázen." Ozvu se se smíchem a chytnu ho aby nespadl. "To jsem ale do tebe." Pošeptá mi do ucha. Natočím hlavu a věnuji mu letmý polibek.

*Krásný první májový den. Pánové nezapomeňte políbit svou dívku pod rozkvetlou třešní, ať neuschne. 🙂
Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*