Špatný vtip

druhá kapitola

"Kageyamo, na co tak vejráš." Přetrhl mi tok myšlenek prcek a těkal pohledem mezi mnou a směrem, kterým jsem se díval.
"Co. Na nic." Odpověděl jsem a vrátil se zpátky do reality.
Postavil jsem se a začal si vybalovat své věci.
Vytáhl jsem trička a rovnal si je do skříně.
"Ty hraješ volejbal?" Optal se překvapeně a zároveň nadšeně, když jsem byl otočený ke skříni. Nejspíš zahlédl ten míč, pomyslel jsem si. Zhluboka se povzdechl a vydechl.
"Jo, hraju." Odpověděl a pokračoval dál v rovnání triček.
Najednou se ten prcek objevil u mě.
"A budeš mě učit?" Zeptal se oči se mu rozzářily. Kdyby to šlo, měl by místo očí hvězdy. Byl tak roztomilý.

Chvíli jsem uvažoval jestli ho mám odmítnout nebo jestli mu to mám kývnout na souhlas.
Kdybych mu to odmítnul, tak bude smutný a možná i naštvaný. A to nechci vidět co bude dělat, když mu na tu blbost kývnu. Nikdy z něj nebude dobrý hráč, to vím už teď. Nechci ho naštvat nebo rozesmutnit. Sakra, proč mi na tom zrzkovi tolik záleží.
Ne, Kageyamo, odmítni ho a to hned.
"Jo, proč ne." Odpověděl jsem a složil ruce na prsou.
"Jupíííí." Vykřikl hlasitě a skočil mi kolem krku. Chvíli jsem byl v šoku ale pak se vzpamatoval a sundal ty jeho ruce z mého krku.
Prcek padl zády na matraci a pořád křičel jupí.
"Hinato, uklidni se." Zařval jsem na něj. Jenže on mě nevnímal a křičel dál. Jedným krokem jsem byl u něj a dlaň mu položil na ústa.
"Mlč nebo si to rozmyslím." Řekl jsem.
Zíral na mě těmi hnědými kukadly.
Pomalu odkýval hlavou a já mu sundal dlaň s jeho rtů. Měl jsem chuť ty rty políbit ale raději jsem od toho nápadu upustil.
"Ale smiř se s tím, že nikdy nebudeš tak dobrý abys hrál na profesionální úrovni." Upozornil jsem ho a vrátil se k mým věcem.
"A to proč?" Zeptal se nechápavě.
"Kvůli tvé výšce." Odpověděl jsem a vytáhl si další věci, které jsem následně dal do skříně. Zmlkl.

Já mu na to kývl? Neuvěřitelné. Vždyť jsem nechtěl. Co mě donutilo na to kývnout? A co potom, když zjistí, že nemá žádný talent? A když ho má?
Boke.

Ohlásili večeři.
Vyšli jsme s Hinatou z chatky a zamířili do velkého stanu. Přidaly se k nám naše sestry a všichni jsme vešli do stanu.
Daichi vyhlásil setkání u táboráku a oznámil nám jak budou probíhat noční hlídky. Prý budou probíhat od zítřejšího večera.
Bezva dneska nás nechají spát. Což je plus.

Po večeři jsme se sešli u táboráku, seznamovali se. To nebylo nic pro mě. Vytratil jsem se hned jak to šlo.

Zalezl jsem do chatky a vzal jsem do ruky ten míč. Lehl jsem si na postel a začal ten míč vyhazovat do stropu.

"Ty se nechceš seznámit?" Zeptal se někdo ve vchodu. Byl to náš vedoucí Suga.
"Ne, nemám o to zájem." Odpověděl jsem neutrálně. Vstoupil do vnitř a chytl míč.
"To je volejbalový míč." Poznamenal při prozkoumání míče. Sedl si na postel naproti mě. Bingo, Einsteine.
"Ano, vím to." Souhlasil jsem.
"Hraješ volejbal?" Zeptal se Suga a hodil mi míč. Ne nehraju a proto mám tady ten volejbalový míč, pomyslel jsem si.
"Ano hraju. Je tady prostor na hraní?" Využil jsem příležitosti a zeptal se ho.
"Jo. Je sice mimo areál tábora ale je naštěstí tady hned přes cestu." Odpověděl mi Suga.
"Mohl bych tam chodit trénovat?" Zeptal jsem se.
"Jasně ale vždy mi to musíš oznámit." Odpověděl a vstal.
"No nic tak já se vrátím k táboráku." Rozloučil se Suga a odešel z chatky.

Tak jo tohle bylo už lepší. Další plus.
Až to sdělím Hinatovi, tak bude zase hlasitě jásat. Schoval míč pod postel a založil jsem si ruce pod hlavu. Koukal jsem do stropu.
Po chvíli jsem se převlékl do trička na spaní a kraťasů, zalezl si pod deku.

Do chaty vstoupil Hinata. Snažil se být potichu a přistoupil ke mě. V chatě bylo šero a tak mi neviděl do tváře.
Chtěl mě prstem šťouchnout do tváře.
"Nesahat." Pronesl jsem do šera. Polekal se a začal couvat tak, že narazil na kraj své postele a sedl si. Posadil se na posteli a otočil jsem se čelem k němu.
"Tys mě vyděsil." Poznamenal polekaně prcek.
"Hele, proč jsi utekl od táboráku?" Hned se vyptával.
"Seznamování není moje silná stránka. Měli bychom jít spát. Zítra budeme trénovat." Oznámil jsem mu.
"Ju-" chtěl spustit, jak jsem předpokládal. Nestihl to. Zakryl jsem mu dlani ústa.
"Psst." Šeptl jsem do šera. Sundal mi ruku ale nepouštěl ji.
"Kde budeme trénovat?" Šeptl Hinata.
"Uvidíš. Teď běž spát." Řekl jsem šeptem a šel ke své posteli. Lehl jsem si. Hinata sáhl pod polštář, kde měl věci na spaní. Začal se převlékat. Otočil jsem se k němu zády.
"Kageyamo," oslovil mě a cítil jsem jak si sedl na postel. "Hm." Řekl jsem.
"Mě se nechce ještě spát. Pojď si povídat." Navrhl s prosebným tónem.
Něco jsem zabrblal pod nos a otočil se na něj. "Mazej si lehnout a spát." Řekl důrazně. "Jinak žádný trénink nebude." Dodal jsem. Zvedl se a přesunul se na svou postel. "Jak dlouho mě s tím budeš vydírat?" Zeptal se nafoukle. "Tak dlouho dokud to bude mít účinek. Dobrou noc." Řekl jsem a otočil se zády k němu.

Je jak malé děcko ale zajímalo by mě jak chutnají ty jeho rty. Na dotek byly jemně a vláčné.

Je pravda, že jsem pár vztahů už měl za sebou. Všechny se točili kolem holek ale nebylo to ono a vždy to ztroskotalo kvůli mě. Podle holek do vztahu nedávám všechno.

Ale proč tenhle kluk ve mě vyvolává takové myšlenky? A proč zrovna vůbec kluk? Jsem snad na kluky? S holkama mi to nešlo takže to nevylučuji.
V dnešní době je to normální nebo ne? I když by to bylo normální tak jak to má on? Je Hinata na holky nebo na kluky?

"Kageyamo?" Slyšel jsem zase toho prcka.
"Co je, zase." Už mě to začínalo vytáčet a šlo to poznat i na hlase.
"Ehm. Já nemůžu usnout." Pronesl prcek. "Ach jo." Povzdechl jsem si.
"Pojď si povídat." Navrhl.
"Je po večerce a určitě obcházejí chatky." Vysvětlil jsem mu.
Počkat ale teď by mi mohl zodpovědět pár otázek. Blbej nápad.
"Zalehni a spi, Hinato." Řekl jsem rázně.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*