VII.

72 5 1
                                    

Z pohledu marinette:

Bylo 8:16 tak já už šla do školy hned jak jsem viděla Alyu přiběhla jsem k ní a Alya jse mě ptala co jsem dělala včera večer "byla jsem s kocóóó-byla jsem na balkoně a šla psát tedy spát"Alya měla trochu zmatený výraz "áháá" šli jsme do třídy posadili jsme se na své místa a já řekla Alye že "dnes to dám,udělám to"ona jse mě ptala že "co udělám?„reknu Adrienovi co jsem k němu cítila„jo mari jdi do too-po-počkej proč právě"cítila?,ty ho už nemiluješ? Řekla jsem že ne trochu i vystrašené což nevím ani proč skončila nám hodina a já jsem se rozhodla že teď mu to řeknu...šla jsem k jeho lavici a řekla jestli semnou může mluvit?! Šli jsme někde kde nikdo nebyl a já začala mluvit "víš A-Adriene já jse-jsem tě mi-milovala"já už jsem dal nemohla pokračovat bylo to pro mne těžké
Adrien se na mne usmál a přibližoval se ke mně
Byla jsem zmatená a celá červená
Adrien mě políbil
Byl to krásnej pocit jako s kocourem "kocour?! Ja jsem na něho zapomněla" *říkala jsem si v duchu
Odtáhla jsem se a řekla že já nemůžu že dřív jsem byla blázen do něho ale už ne
Adrienův úsměv se zmenil na smutný
Ja jsem utíkala pryč a ukápla mi slza

Dnes je moc krátký protože je 0:19 mně se chce už spát i zítra mám školu

Marichat Opowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz