My dream, My life - CZ[Zayn, Tristan, Connor, Luke]

Part VI. -Hospital

Se zavřenými oči jsem se probudila. Ležela jsem na posteli a slyšela jsem známé pípání přístrojů. Někdo mě držel za ruku a povídal. Byl to mužský hlas, z toho mumlání jsem pohltila jen vyprávění jak mu bylo celý den, že na mě čeká.

V tom se začala hlasitost pípání přístrojů zvyšovat. I hlas toho muže. Jelikož jsem nemohla otevřít oči tak jsem nevěděla co se děje.

Bolela mě hlava, chytla mě strašná bolest v břiše. Až jsem zaječela.

Myslím že to bylo slyšet, jelikož mužský hlas utichl a jeho ruka opustila tu mou. Pak se přemístila na mou tvář a nakonec jsem ucítila jemný polibek na čelo.

Pak klaply dveře. Vypadá to že jsem tu zůstala sama s hrozným a otravným pípajícím přístrojem.

Trochu jsem se zaposlouchala do toho ticha, slyšela jsem ještě něco. Jako kdyby tu někdo blýzko mě doslova funěl. Znovu jsem slyšela klapnutí dveří. Někdo mi otevřel levé oko a světlo které proudilo z venčí bylo nesnesitelné. Pak mi otevřel i pravé i tam světlo zapůsobilo. Chtěla jsem nechat oči otevřené jenže víčka se mi sama zaklapla.

Musel to být doktor, nebo aspoň sestra. Rozhodla jsem se promluvit, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásek.

Ani rty se mi neodlepily od sebe. Ani zakňourání, ani ječení. Vzdala jsem to, rozhodla jsem se s tím počkat jak to bude dál.

Stále jsem vnímala funění čehosi vedle mě. Až poté mi došlo co se stalo ráno...

Zvracela jsem, pak tma před očima. Ukrutná bolest břicha a nakonec jsem se začala dusit.

Tak to funění bude asi hadička. Od dýchacího přístroje. No holka to jsi teda dopadla, ale určitě bude líp.

...

Uplynulo několik dnů, teda aspoň já si to myslím. Už jsem rozpoznávala hlasy kolem. Sestry, doktora, Taťky i babičky dokonce se tu staví i kluci se Shannon, tyhle hlasy už dobře znám. Stále po té dlouhé době nemohu otevřít oči, ani promluvit.

Ale vnímám a žiju, to je přeci to hlavní.

Stále mám vedle sebe ten zatracený funící přístroj a to pípání taky pořád otravuje, no co, aspoň je tu veselo.

Klapli dveře a někdo si sedl na židli.
No tak povídej kabrňolo, ať si kdo si. Aspoň tu budou nějaký novinky.
Tak šup kdopa jsi?

"Ahoj Paullie" řekl. Podle hlasu to je jasný Tris. "Přinesl jsem ti květiny, ale nechtěli mě sem s nima pustit"
No to je jasný ne? Ale, to je jedno, děkuju a pokračkuj.

"Taťka dneska nepřijde, našel si novou práci. Takže nemá čas a tak jsem se tu za něj zastavil já" pochechtl se.
Hele je mi jedno jestli mě neslyšíš. Ale mě zrovna do smíchu není.

"No ale mám pro tebe novinku. Určitě budeš ráda. No Shann nás překecala, aby jsme se do toho X-Factoru přihlásili. No tak Zayn to udělal" cítila jsem jak se usmívá od ucha k uchu.
To je super, potom musim Shann pogratulovat že přemluvila takový srábotky jako jste vy. Zasmála jsem se.

"Paullie?!" Udiveným hlasem mě oslovil.
No coje zas stále tě slyším miláčku. Zase mi to přišlo vtipný, tak jsem se tlemila jako debil. No co tak, z nudy se stává člověku hodně věcí ne?

"Paullie ty se usmíváš?!"
Cože?! Já a usmívat se? Ani náhodou. Moment ty mě vidíš jak se usmívám?

Zkusila jsem ztisknout jeho ruku, držel mě za ruku jako každou návštěvu. Jeho dlaně byly tak teplé, hřejivé. Vždycky to vypadalo, jako kdyby moji dlaň chtěl schovat do těch svých. Jednou jsem si myslela že takle chce převádět svoje myšlenky do té mé bedny. Ano myslím hlavy.

Zkoušela jsem ztisknout jeho ruku. Nevím jestli něco cítil protože já ne. Ale za pokus to stálo, druhou ruku jsem měla položenou na břiše. Zkoušela jsem jí zvednout. Aspoň trochu, nebo jí posunout.

"Paullie!" Vykřikl nadšeně Tris.
No vidíš jaká je ze mě borkyně.

Tris se ke mě nahnul a políbil mě na rty. Panebože, on mě políbil. Páni, i když letmí polibek tak to je jedno. Bože musim to rozdejchat.

Tris se na mě rozplácnul, tedy v tom slova smyslu že mě tak objal, že jsem se skoro zadusila.

Slyšela jsem klapnout dveře.

"Á pan Evans" řekl doktor překvapivě.

"Pane doktore, víte že Paullie se usmála? Hýbala i rukou."

"Pane Evans, vaše přítelkyně Paní Blomquist potřebuje klid."
Co prosim? Přítelkyně, potřebuju klid? Ani náhodou

"Ale opravdu" namítne Tris "Paullie já vím že mě vnímáš a slyšíš mě, tak zkus prosím ještě jednou pohnout s rukou" slyším jeho prosebný hlásek.
Dobře zlato, když z toho budeš mít druhý vánoce tak budiš.

Zkusila jsem to znovu, podle hlasů jsem byla úspěšná. Tak a Pan doktor to má vyúčtovaný.

"To je skvělé, Pane Evans! Jestli to tak pujde dál, tak to bude jen správně. Aspoň výme že neochrnula v horní části těla."
Cože? Jak neochrnula, co se stalo?
Sakra řekne mi tu někdo co se stalo?! Trisi!

Slyším klapnutí dveří. Oba dva odešli. Super, bez rozloučení si odejde. To jsem kus čeho? Tý postele či co? Pane bože. Jestli mě operovali tak fajn, ale s čím?!

Znovu klapli dveře.

"Promiň Paullie, ale doktor se mě ptal ještě na pár otázek"

Fajn, teď bych mohla pomocí rukou komunikovat ne? Třeba morseovka, nebo znaková řeč, kreslení? Aspoň bych trochu komunikovala i já.

"Asi tě zajímá co se stalo viď?"

Ruku kterou mám stále položenou na břiše skusím stisknout v pěst a zvednout palec. Ve znamení že mě to zajímá, jako že dávám 'like tomuto statusu'

"No jak jsi vyprávěla o té štítné žláze, tak tu nevěděli jak na ni..."
Cože? Oni jsou doktoři a nevědí co se štítnou žlázou?

"Ale našli ti nádor na mozku-"
To vím, jelikož jsem ti to neřekla celý tak to nemůžeš vědět ty, ale pokračkuj.

"-byl už velký, takže doktorům nezbývalo nic jiného než ti ho operovat, ten nàdor je pryč. A je opravdu zázrak že čtyři týdny co tu ležíš se probíráš k životu."
Jupí nádor je pryč, dem slavit-
Vlastně ne, co když jsem neprošla celá. Že moje nohy..
Em... čtyři týdny? Tak dlouho?

"No a stalo se to, že doktoři čekají jak se ti povede. Jestli se z kómatu probereš úplně-"
Moment kómat?

"Pane Evans, návštěvní hodiny končí. Budete tu chtít přespat?" Oznámí sestřička.
Jojojo, řekni jo.

"No radši ne, asi bych to tu nepřežil. Chudák Paullie."
Díky za soucit...

"Ale nebojte se, vaše žena se brzy uzdravý dneska udělala veliký krok a to si zaslouží obrovskou pochvalu a naději." Řekne sestra.

"Jo, to ano. Tak děkuji."
Proč si sakra každej myslí že jsme svoji. Teda ne že by mi to vadilo...

Tris se nade mě nahne a líbne mě na rty. "Ahoj krásko, uslyšíme se zítra"
Juj! Dobře, pozdravuj doma! Papa.

Říkam si že musim vypadat jako magor... ale když se člověk zamiluje, není cesty zpět.

》》》》
Uuuh! Menší zvrat, který sem nečekala ani já :O teda bylo to celkem v plánu. Ale ne takle.
Mimochodem jestli vám ten obrázek připomíná chlapské tělo tak pardon :D jinačí fotku jsem nenašla (teda tahle byla nejrychlejší, to musíte na instagram a nakonec najet na vaší oblíbenou kapelu :DDD )
No to je jedno, děkuji že čtete a doufám že se vám líbila i šestka.
Večer by měl přijít další takže zatím "Čao!"

Nicole Payne xwx