𝑂✝ჩ𝑒𝘳 ᗯ⍺ყᥒ𝑒 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁷〕

1.

*O dvacet šest let později - Los Angeles*

Dívčím pokojem se rozléhala melodie kytary. Kate, jako každý večer, hrála na tento nástroj a přemýšlela o své budoucnosti. Ale proč měla. Její život byl přece dokonalý.

Žila v bohaté rodině, měla vše na co si pomyslela, vystudovala drahé školy, získala stipendia a také byla vystudovaná psychiatrička. Ale to nebyla její volba. Nikdy to dělat nechtěla. Její volba o budoucnosti pro její rodiče nebyla nikdy podstatná. Chtěli z ní mít perfektní dcerku s dobrou budoucností. Kate to viděla trochu jinak.

Už od malička ji to táhlo k hudbě a zpěvu. Ke kytaře se dostala už na základní škole, kdy ji rodiče poslali do hudebního kroužku. Naprosto si to zamilovala. Pak následovaly dramatické kroužky, výtvarné a podobně. Kate vystřídala mnoho, ale hudba jí zůstala.

Léta ubíhala a dívka se dostala na univerzitu Gotham City. Se svým skvělým prospěchem to dotáhla na stipendium a vystudovala nechtěnou psychiatrii. Chtěla rodičům udělat pouze radost.

„Katie, večeře!" zavolala máma z kuchyně a dívka přestala rázem hrát. Kate si povzdechla a byla nucena odložit kytaru na druhou polovinu postele. Následně se zvedla a došla do jídelny, kde už čekali oba rodiče. Otec seděl u stolu a řešil na mobilu něco ohledně práce a máma nandavala večeři. „Konečně. Za chvíli to bude studené," pokárala žena Kate a podívala se na ni rázným pohledem.

Kate mlčky usedla na židli vedle otce a nechala si nandat polévku do talíře. Poslušně začala jíst.

„Měla by sis konečně sehnat práci. Jeden můj známý by mohl-" začal otec, jakmile odložil noviny. Kate položila lžíci zpět do talíře a mrzutě se na otce podívala.

„Řekla jsem, že psychiatrii dělat nebudu," skočila otci do řeči a založila si ruce na hrudi.

„Kate, nebuď drzá!" okřikla ji máma.

„Jsem dospělá. Proč nemohu dělat to co mě baví a živit se tím, co mě baví."

„Zaplatili jsme ti všechno co jsme mohli. Školu, koníčky," podíval se otec vyčítavě na dívku.

„Peníze pro mě nejsou všechno," vydechla Kate. „Chci jít za svým snem. Živit se hudbou."

„Hudbou se živí jen chudáci," zamumlala máma a Kate to slyšela. Tohle ji opravdu zamrzelo a neměla na to co říct. Konflikt s rodiči opravdu nechtěla, ale zároveň chtěla žít i po svém.

„Violet, ještě tu má ten neotevřený dopis," podíval se otec na svou manželku.

„Jaký dopis?" zpozornila Kate, když to slyšela.

„Dopis z Gothamu od neuvedeného odesílatele. Je na tvé jméno," upřesnila matka a vyndala dopis z hromady obálek na polici vedle jídelního stolu. Váhala, zda jej Kate dát, ale nakonec tak učinila. Dívka si zmateně obálku prohlížela, než se ji rozhodla otevřít. Rodiče ji s očekáváním pozorovali.

Kate vytáhla ručně psaný dopis s dlouhým textem. Začala jej mlčky číst a věnovala pozornost každému slovu. Začalo to oslovením jejího křestního jména a v celém dopisu jí osoba vykala. Kate neměla sebemenší ponětí od koho to mohlo být. Informace, které čtením zjistila, jí přišly víc a víc podivné.

Ten, kdo to psal, v dopisu popisoval, že Kate zve do jednoho sídla v Gothamu, aby se setkala se svým jediným žijícím příbuzným. Byla tam vypsána i přesná adresa. Wayne Manor. Místo odkud dívka pocházela. Aspoň to dopis tvrdil.

„Co je tam?" zeptal se otec podezřívavě při pohledu na jeho dceru. Zmatený pohled dívky oba rodiče znepokojoval.

„Jen si na mě asi vzpomněla nějaká spolužačka z univerzity," zalhala Kate a dopis schovala zpět do obálky. „Nic důležitého," pousmála se na oba rodiče a vstala od stolu. Matka si ji prohlédla nevěřícným pohledem.

„Co ta večeře-"

„Nějak nemám hlad," odpověděla Kate s klidem a natáhla se, aby dala mámě pusu na tvář. Následně i tátovi a bez ohledu na to, že se před chvílí hádali, jako pokaždé, odešla zpět do svého pokoje. Oba rodiče se na sebe zmateně podívali.

„Rozumíš tomu?"

„Ne..."

*Centrum Gothamu - Wayne Tower*

„Pane Wayne, příští týden se s vámi chce sejít ministr obrany Spojených států!"

„Pane Wayne, potřebuji od Vás podepsat pár papírů!"

„Pane Wayne!"

„Všechno mi nechte v sekretariátu. Ráno vše vyřídím," pokusil se muž odehnat stádo zaměstnanců chodící za ním. Byl po celém dni v práci už unavený a potřeboval trochu klidu. To mu mohla splnit jeho kancelář na konci chodby naproti výtahu.

Zaměstnance se mu podařilo konečně setřást a v kanceláři se zavřel. Oddechl si a rozešel se ke svému pracovnímu stolu, kde se i usadil. Opřel se v otočné židli a chvíli relaxoval. Kancelář byla dokonale izolovaná od vnějších zvuků. Vše, co se stalo venku, nebylo slyšet uvnitř a co se stalo uvnitř, nebylo slyšet venku. Soukromí a klid. To bylo na prvním místě v úspěšném zaměstnání.

Muž zavřel oči a s hlubokým nádechem vydechl. Tak nádherný klid zažil málokdy. Otevřel oči a rozhlédl se po místnosti. Jeho pohled skončil na velkém obrazu zarámovaném v luxusně vyřezaném dřevě. Na obraze byli dva dospělí lidé a jedno dítě. Tři lidé byli Thomas a Martha Waynovi spolu s jejich synem Brucem Waynem. Brucovi tehdy bylo ještě tak okolo osmi let.

Nyní již o mnoho let starší Bruce si povzdechl nad vzpomínkou. Na časy, kdy ještě rodiče žili a strávil s nimi spoustu krásných chvil. Už to bylo tak dávno. Nyní byl někde jinde. Jakmile dosáhl plnoletosti, převzal firmu a vše s ní spojené. Zároveň si vzal na krk i jiné povinnosti, které s firmou úplně nesouvisely. Spíše šlo o celé město, ale to teď nebylo nijak podstatné.

Bruce byl filantrop, milionář a také miláček spousty žen, které nedokázal odmítnout. Uměl ocenit krásu žen a také jejich přednosti. Jeho slušná výchova zůstala, ale během let na internátech ho to lehce poznamenalo. Jako každého mladého muže bez závazků.

Přesto dokázal vést dvojí život. Smrt rodičů jej poznamenala a touha po pomstě byla veliká. Přesto se rozhodl pro jiné řešení. Zmírnit kriminalitu ve městě a zajistit tak bezpečí většině obyvatel Gothamu. To pro Bruce byl největší úkol, jaký si během let dal.