Příběh je pokračováním knihy Lukášův deník - první díl
Pro ty co nevědí o co jde, tak jednou větou .... autentické zápisky malého kluka (9 let) z období konce komunismu.
Jako malý kluk jsem si v letech 1986 - 1990 psal deníčky. Pro psaní deníku mě t...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Originální text
18. září (čtvrtek) 1986
Iva s maminkou byly na nákupu. Já jsem byl doma sám.
19. září (pátek) 1986
---
20. září (sobota) 1986
Bojujeme proti Valenťákům.
21. září (neděle) 1986
Udělali jsme s Valenťáky: MÍR
Co jsem říkal?! Byla to prostě složitá doba. Období míru většinou nemělo dlouhého trvání. Většinou jsem se loučili heslem „Mír do příští války". Asi to máme jako lidstvo prostě v genech.
22. září (pondělí) 1986
Vrátil se nám tatínek z vojny.
23. září (úterý) 1986
Dnes maminka jela do PARDUBIC.
Mám takový dojem, že návštěva sousedního města byla jedinečnou, výjimečnou událostí. Pravděpodobně návštěva, na tehdejší dobu ohromného, obchodního centra Prior.
24. září (středa) 1986
Dnes jsem se hodně učil. Šprte!!
Iva, mamka, taťka, Filip a David jeli k babičce.
Valenta mi půjčil cyklotriál.
NEPSAL JSEM DO 26. září 1986 No to zase taková pauza není.
27. září (sobota) 1986
Jeli jsme do Bukovky. Potom jsme jeli na kaštany. Vymyslel jsem na to „bombu". Když to táta hodil na strom, (bombu, tak to tatínek nazval (jistě k mé velké radosti)), kaštany padaly jako když prší.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
28. září (neděle) 1986
---
Slovo autora
Nějak už pomalu nadšení psát deník upadá. Zřejmě syndrom vyhoření.
Mám dojem, že jsme neustále stále „válčili". Jen zřídkakdy bylo období válčení přerušováno krátkými přestávkami míru. S pozdravem „Mír do příští války".
