Příběh je pokračováním knihy Lukášův deník - první díl
Pro ty co nevědí o co jde, tak jednou větou .... autentické zápisky malého kluka (9 let) z období konce komunismu.
Jako malý kluk jsem si v letech 1986 - 1990 psal deníčky. Pro psaní deníku mě t...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Originální text
23. června (pondělí) 1986
Dnes jsem byl naposledy ve škole, protože jedu do Podhůří. Zkrátila se mi škola o týden. Dal jsem soudružce učitelce kytičku a soudružce ředitelce také kytičku.
24. června (úterý) 1986
Už jsem v Podhůří. Je to tu hrozně krásné. Mám tu už osm kamarádů.
25. června (středa) 1986
Chodíme pořád na hřiště.
26. června (čtvrtek) 1986
Pořád běháme venku. Jen na svačiny jsme na lavičkách.
Vtipy
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Slovo autora
Zotavovna ve Vrchlabí. Tam jsme byli posláni se sestrou Ivou na čtrnáctidenní pobyt, abychom se jako dvě neduživé děti spravily. Jejich cílem bylo nás pořádně vykrmit. Jedlo se snad osmkrát denně a vážilo snad každý den.
Na zotavovnu jako takovou nemám ty úplně nejlepší vzpomínky. Byl tam velmi přísný režim a disciplína. Za prohřešky se dávali černé puntíky a po nasbírání určitého počtu bodů následoval nějaký trest. To jsem na vlastní kůži nechtěl riskovat, tak jsem se vešel do limitu.
Korespondence se nesměla před odesláním zalepovat, už i mě, v mém mladém věku bylo jasné, že ji cenzurují, a tak jsem si dával dobrý pozor na to co rodičům píšu. Návštěvy byly po celou dobu pobytu zakázány.
Dětský domov jsem naštěstí nikdy nepoznal, ale představoval jsem si jej jako tu zotavovnu.
Ono to možná nakonec nebylo tak hrozný, přeci jen, dle zápisků to vypadá, že jsme furt jen lítali venku a byla pohoda.
Pamatuji si, že každý večer po večeři, nám všem, co jsme seděli v jídelně, jedna holčička zpívala píseň Léto od Ivety Bartošové. Nevím, jak na ni tehdy soudružky přišly, možná z nějakého kádrového posudku a ani nevím, jestli to té holčičce vadilo nebo byla naopak poctěna. Každopádně byla opravdu úžasná. Možná nám zpívala i jiné písničky, mě nicméně v hlavě utkvělo jen zmíněné Léto. Předpokládám, že to byl hit roku 1986.
Nakonec na ten pobyt velmi rád vzpomínám, našel jsem tam hned dvě velké lásky. Ale o tom až na další straně.
Adresa zotavovny na dopisu od rodičů: Dětská ozdravovna OÚNZ, Vrchlabí III. – Podhůří, 54303
PS. Iva mi vyprávěla, že si vzpomíná, že si brzy po příjezdu do zotavovny rozbila hlavu o radiátor (tohle zranění bylo mimochodem pro Ivu typické). Napsala o tom rodičům v dopise, ale dopis musela přepsat a nehoda se ututlala. To potvrzuje moji domněnku cenzury dopisní korespondence.
Jako dítě jsem měl hrozně rád humoristický magazín Dikobraz. Občas jsem se snažil vymýšlet i vlastní kreslené vtipy. Ukázky mé tvorby vidíte výše. Jsou hrozně moc vtipný.
